SEMÍN: Falešný a prázdný David Cameron

SEMÍN: Falešný a prázdný David Cameron

Downing Street má od včerejška nového nájemníka. Pokud však britští a kontinentální konzervativci od této personální změny očekávají i změnu ideovou a politickou, budou zklamáni. Volba Davida Camerona britským premiérem neznamená návrat k tradicím britské pravice, ale jen další příklon „konzervativního“stranického establišmentu k sociálnímu inženýrství nové postmoderní levice. Tedy takového směru, kterému Petr Hájek říká trefně „střed“.

Sem už ostatně s původní „starou dobou“ socialistickou stranou zamířil Tony Blair. Když tedy 3. října 2005 prohlásil David Cameron před skupinou novinářů, že je „dědicem Blairovým“, aby se stal záhy poté předsedou toryů, stali jsme se svědky zániku již i tak skomírající konzervativní pravice a vzniku strany nového typu.

Nekřivdím Cameronovi a jeho konzervativcům „politického středu“? Posuďte sami.

D. Cameron sliboval referendum o Lisabonské smlouvě. Nejen že od svého původního úmyslu (myslel to však vůbec někdy vážně?) ustoupil, ale spojil se k vytvoření parlamentní a tedy i vládní většiny s bezvýhradně prounijními liberálními demokraty, usilujícími o zavedení eura ve Velké Británii. Václav Klaus dobře věděl, že se na něj nemůže spolehnout, když zvažoval, zda vytrvá s oddalováním podpisu LS do voleb v Británii.

Cameronova politika v oblasti životního prostředí posiluje evropský proud radikálního environmentalismu, blouznícího o globálním oteplování a jiných zelených nesmyslech, jejichž uvedení do praxe ohrožuje nejen hospodářský rozvoj krizí zmítané Evropy a rozumnou energetickou politiku, ale předznamenává i zrod zeleného policejního státu.

Infernálních hlubin dosáhl D. Cameron a nové vedení Konzervativní strany v oblasti morálně-kulturní. Totalitární povaha institucionalizované politické korektnosti dosáhla nejvyššího vyjádření v Cameronově útoku na náboženskou svobodu křesťanů, když hlasoval pro zákon, fakticky likvidující katolické agentury zprostředkovávající adopci dětí, neboť odmítnutí svěřit děti do péče homosexuálních párů je v moderní Británii považováno za zločin. D. Cameron se také vyjádřil ve prospěch uzavírání homosňatků anglikánskými duchovními.

Cameronovo stranické vedení přišlo s plánem na vytvoření profesionálního sboru o nejméně 5000 členech, kteří budou po celé Británii budovat tzv. Velkou Společnost. Oficiální stranické komuniké, ohlašující úmysl takovou budovatelské armádu založit, se přitom v pozitivním smyslu odvolává na amerického radikálně levicového aktivistu Saula Alinskyho a jeho žáka Baracka Obamu.

Dnešní Konzervativní strana je skutečnými konzervativci nevolitelná. Argument typu “to chcete dalších pět let s Brownem“ postrádá smysl, protože léta s Cameronem se od těch předchozích nijak lišit nebudou. Ke škodě Velké Británie i celé Evropy.

Autor: Michal Semín. Vyšlo na blogu ihned.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31