Dnešní uspořádání EU je zvláštní směsicí autoritářství, byrokracie a intervencionismu a současně je směsicí politiky kompromisů, politiky přízemní a neschopné.
Je zde nepoměr pravomocí mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem a současně obě instituce mají federalistickou agendu, což je proti zásadám demokracie. Pokud dojde k přijetí Lisabonské smlouvy a já stále doufám, že nikoliv, bude docházet k rozhodování v EU na nadnárodní úrovni a ne na úrovni národní, což je též proti zásadám demokracie. To, že se EU nedostává demokracie, provází také nedostatek odpovědnosti. Chybí dostatečně silný zájem veřejnosti o to, aby evropští politici a vysocí představitelé podrobili své jednání trvalé a účinné kontrole. Jsou daleko, a to je nejlepší recept ke zneužívání moci, špatnému nakládání s veřejnými prostředky a v některých případech přímo ke korupci.
Pokud si některý představitel členského státu dovolí na některé výše popsané skutečnosti poukázat, je ihned pranýřován nevybíravým způsobem. Jako příklad lze uvést ministerského předsedu Itálie Silvia Berlusconiho. Lze říci, že Silvio Berlusconi je pravicový politik a veskrze své osobnosti obchodník a nikoliv byrokrat. On a jeho pravicová strana Forza Italia (Vzhůru Itálie) jsou za své postoje neustále uráženi a hanobeni. On a jeho strana jsou zarytými antikomunisty. Levice proti němu vede již několik let celoevropskou pomlouvačnou kampaň a snaží se tak zastrašovat voliče v národních volbách. Totéž lze říci i o našem prezidentovi, který je z EU též neustále napadán snad už i za to, co ani neřekl. Poslední útok na Václava Klause byl učiněn minulý týden na hojně čteném blogu šéfem bruselské pobočky vlivného britského listu Financi Times Tony Barberem, a to takovým způsobem, který se ve slušné společnosti nedá opakovat.
To abychom se snad báli vyjádřit svou nespokojenost či obavy z fungování EU. Připomíná mi to neblahou nedávnou minulost naší země – kdo nejde s námi, jde proti nám. V denním tisku se můžeme dočíst, že mnoho politiků v EU je nervózních z toho, že červnový summit členských zemí by mohl řídit český prezident. V denním tisku se můžeme dočíst i toho, že pokud by se prezident chystal narušit summit, ostatní šéfové zemí EU by prostě schůzku odložili na dobu, až převezme předsednictví Švédsko. Tomu se snad nedá ani věřit. Kde je proklamovaná svoboda tisku a vyjadřování, když už se i nejvyšší představitel státu (pravicový politik) musí obávat toho, zda bude moci na půdě EU přednést svůj pohled na problematiku přijetí Lisabonské smlouvy nebo svůj názor na globální oteplování?
Proklamovaná demokracie v Evropské unii není. Neexistuje ani způsob, jak toho dosáhnout.
Pokud by se o to přesto někdo pokusil, znamenalo by to pouze další omezení moci národních států.
Autor: Alena Šedivá,
kandidátka do EP
