Sečkár: Trvejme na zachování svobody slova

Sečkár: Trvejme na zachování svobody slova

Okolnosti případu popisuje tento článek. Výsledkem je, že nesmíte (minimálně v Rakousku) veřejně označovat proroka Mohameda za pedofila, protože silnější než právo na svobodu projevu je právo na ochranu věřících. Podle soudu to překračuje „přípustné hranice svobody slova“.

Jestli něco ohrožuje náboženský smír v Evropě, tak je to právě tenhle rozsudek. Po sociálních sítích koluje spousta nesmyslů, ale tohle je zjevný důkaz, že výsady svobodomyslných Evropanů jsou pod záminkou multikulturního soužití skutečně omezovány. Nic lepšího si takzvaní „ukřičení populisté“ nemohou přát.

Skutečná svoboda slova totiž vyžaduje i schopnost vyrovnat se s tím, že někdo jiný tu svou používá způsobem, jaký nám nevyhovuje. Jak glosoval Ron Paul, nemáme ji proto, abychom se bavili o počasí. Takto se vyvinula naše západní demokratická civilizace. Jsou politici, kteří tvrdí, že teď je třeba se toho vzdát, a diví se, že se to lidem nelíbí a instinktivně se tomu brání. Vzniká živná půda pro konspirační teorie a čím dál extrémnější postoje.

Jistě, řadu dílčích omezení jsme už dávno implementovali. Listina základních práv a svobod v podstatě říká, že svoboda slova je vždy zaručena – s výjimkou případů, kdy zaručena není. O tom, kdy jde „o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“[1] lze vést nekonečné spory.

Čím víc však bude mít seznam Věcí, které ve veřejném zájmu nesmíte říkat položek, tím méně svobody bude, a tím víc poroste tlak na další omezování. Vždycky se najde dobrý důvod, proč ten či onen názor zakázat. Co třeba pod trestem vězení zakázat popírání globálního oteplování? Vždyť jinak hrozí zničení planety! Nebo pojďme kriminalizovat lidi, kteří chtějí vystoupit z EU, mimo EU hrozí barbarství a Rusko. Zakažme vtipy na blondýny, na židy a na cikány, posilují předsudky a někoho by mohly urazit. Trestejme lidi, kteří říkají, že daně jsou krádež, takoví přeci ohrožují existenci státu…

To je úplně špatně. Naopak by mělo být povoleno říkat co nejvíc věcí a nositele těch „hloupých“, „zlých“ a „nebezpečných“ názorů má na okraj vykázat sama společnost prostřednictvím kvalitní veřejné debaty. Názory ohrožující svobodu je třeba důsledně odmítat, ale ne z pozice síly, kdy jejich hlasateli hrozí pokuta či vězení, nýbrž důslednou obranou její podstaty. Každý má mít právo dělat co chce, věřit čemu chce, a říkat co chce, pokud tím bezprostředně neohrožuje a neomezuje druhé. Pokud si za tímhle dokážeme jako společnost stát, nemusíme se bát žádných extremistů. Pokud budeme ze strachu o svobodu své životy sami omezovat, stanou se brzy extremisté z nás.

[1] LZPS, článek 17, bod (4)

Alois Sečkár,
místopředseda Svobodných

Vyšlo i na osobním blogu autora.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31