Ketzl: Snad ty oslavy myslíme vážně

Ketzl: Snad ty oslavy myslíme vážně

Demokracie není garantem správného řízení věcí veřejných, není také zárukou, že ve veřejném prostoru vždy zvítězí ta nejpravdivější pravda, že o všechny bude postaráno, všichni budou správně ohodnoceni a všichni po zásluze potrestáni. A jelikož jsme lidé s chybami, i v demokracii se chyby najdou.

Nebezpečně je zde připravován základ či půda pro další totalitní vládu v naší historii. Nemusí to být ta dnešní či příští, avšak míra regulací, sledování, sběru informací, přerozdělování a víra v dobrodiní politiků nepřinese nic jiného než prostor pro rychlý převrat, tak jako se nejen nám v historii již stalo.

Nevzdávejme se lehkomyslně naší suverenity a samostatnosti, za které naši předci bojovali a umírali. Braňme republikánské zřízení, parlamentní demokracii založenou na dělbě moci a její kontrole a odpovědnosti voličů, nepreferujme lidská práva, ale bojujme za naše občanská práva. Uvědomme si, že by bylo pouze začátkem konce nechat „ministerstvo pravdy“ cenzurovat internet a potlačovat tak svobodu slova za cílem ochránit nás před jakousi uměle vytvořenou informační válkou, jež není nic jiného než výměna názorů. Na druhé straně se však nenechme zmást vyvolávání veřejnoprávních médií o nemožnosti jejich privatizace z důvodu ohrožení svobody a demokracie.

Demokracie, svoboda jednotlivce a jeho občanských práv, soukromé vlastnictví, volný trh a kapitalismus jsou těmi, jež bychom měli bránit.

Do dnešní situace jsme se dostali tím, že k těmto slovům jsme začali dávat změkčující či diskreditující přívlastky. Domnívali jsme se, že s lety 1989-1991 ke změně došlo a že byla provedena navždy. To jsme se však mýlili. Navíc došlo nejen s novými generacemi a Schengenským prostorem k jistému posunu světovosti. Vše zahraniční je to pozitivní, to domácí je negativní, řekli jsme si. Začali jsme slepě kopírovat životní styly západních zemí, především pak jejich zákony a nařízení. Když oni to tam mají, tak my také. Ve velkém je preferováno mylné pochopení svobody vyjádřené rovnicí „cestování = svoboda“. Přestali jsme bránit náš stát, jehož jsme součástí. Mysleme nejen v tento den na naši státnost s hrdostí.

Tohoto listopadu budeme oslavovat 29 let od Sametové revoluce. Téměř půl století trvání komunismu se tehdy zhroutilo, během dané doby zažili naši občané centrálně plánovanou ekonomiku, jenž nemotivovalo k žádnému úsilí či individuální seberealizace, až na tu stranickou. Všichni se přesvědčili, že daný systém nefunguje, ekonomicky zaostává a vedoucí politický aparát ničí jednotlivé lidské životy.

Ani po těchto třiceti letech však nejsme schopni diskuze o daném komunismu, nejsme schopni akceptovat, že komunismus a jeho těžká a dlouhá nadvláda byla součástí naší historie, našich životů. V nynější době komunismus ve stejné podobě není hrozbou, KSČM je vyčpělá politická strana, která postupně putuje ke svému konci.

Objevily se však na politické scéně takové strany, které slavnou KSČM předčí ve svých sociálně inženýrských pokusech na nás občanech.

Před těmito stranami a jednotlivými osobnostmi buďme na pozoru. Přestrojují se do kabátů spásných andělů a tzv. liberálních demokratů srdnatě bojujících za svobodu a dobro našich životů. Chtějí nás chránit před samotnou naší aktivitou, ať se týká jakékoli stránky našeho života.

Pokusme se býti více aktivními, řešit své vlastní problémy a nespoléhat se na to, že je za nás vyřeší někdo jiný. Nevěřme ve zdánlivě jednoduchá řešení, které nám nabízejí za cíl konání vyššího dobra, veřejného zájmu, veřejného zdraví a jím podobné. Nic takového neexistuje, existuje pouze dobro, zájem a zdraví jednotlivce.

Přestaňme se domnívat, že zde existuje dobroděj, který vyřeší všechny naše potíže. Žádný člověk nemá tuto schopnost. Nechtějme po politicích, aby nás vedli za ruku při každém našem kroku, rozhodnutí. Zbavíme se tím jinak naší svobody a naší suverenity, jenž v dnešní den oslavujeme.

Pravicové strany nesmí zapomenout na společný cíl, který v dnešní nelehké době mají. Tím je prosperita naší země, jenž spatřujeme ve svobodě jednotlivce a volném trhu. Měli by se také tyto pravicové strany a pravicoví politikové oprostit od nepodstatných a okrajových témat a sporů jenž znemožňují spolupráci na výše jmenovaném cíli.

Podobně tak vznikl Československý stát – přes velké rozdílné pohledy na svět tehdejších politických stran (a dalšími vnitřními výzvami – pohraniční německá menšina, Podkarpatská Rus, a další) se politické síly shodly na společném cíli společného státu.

Nechť o tom přemýšlíme všichni, diskutujme spolu o naší minulosti, přítomnosti a budoucnosti stejným postojem jako zastával TGM, tedy bez hrubnutí politiky a bez politické korektnosti:

… musím trpělivě dokazovat, že jeho cesta je z těch a těch důvodů chybná.“ (str. 70, Hovory s T. G. Masarykem)

Nemohu se nedotknout ekonomického tématu. Stále slýcháme, jak volný trh selhává a je potřeba státních zásahů pro vyšší dobro. Je nutno podotknout, že žijeme ve vysoce regulované ekonomice a vysokou redistribucí vůči HDP. Začíná se nám opět kázat – podnikatelům, jak mají služby/produkty vyrábět/poskytovat a prodávat v jakém množství a kvalitě; spotřebitelům stát nechce dovolit špatné rozhodnutí a snaží se ho všemožně chránit. Dovolme si říci, že naše ekonomika je více socialistická než tržní.

Jsem „sametové dítě“ a pro spousty občanů mojí generace a té mladší je stav posledních 25 let relativní svobody a bohatství samozřejmostí, opak je však pravdou. Někdo nám naši svobodu musel vyjednat, vybojovat a mnohdy pro ni i umřít. Někdo naše bohatství musel vytvořit, obětovat pro něj neskutečné množství času, úsilí, rizika a spousty selhání spojené s vytváření vlastní iniciativy.

I přes dnešní společenskou náladu věřím, že český občan je ve své podstatě samostatným, zodpovědným, tvůrčím, pracovitým a rozumným jedincem. Proto věřím, že Česká republika má na to býti významnou zemí ve světě. Jedině za podmínek respektování svobody jednotlivce, soukromého vlastnictví a volného trhu.

Vše pozitivní, co dnes vidíme v naší zemi, je díky našim předkům a našich občanů této země, jim musíme poděkovat především, jejich úsilí, rozumu a inciativě.

Nezapomeňme, že „svoboda je nebo není“.

Radek Ketzl,
předseda Svobodných v Pardubickém kraji

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31