Sečkár: Jaká má být budoucnost Evropy?

Sečkár: Jaká má být budoucnost Evropy?

Představte si, že jste ředitel firmy. Přijde za vámi šéf IT oddělení a oznámí, že přijal plán, že přesně za rok odstaví stávající systém. Protože je starý, neefektivní, špatně se udržuje, stojí hodně peněz a žere zbytečně moc energie…

Řeknete dobře, to je zajímavý nápad. Ale nejspíš se taky rovnou zeptáte – a co teda budeme mít místo toho? Firma nemůže být bez informačního systému. Kde je rozvojový projekt, který nám včas zajistí funkční náhradu? A dozvíte se, že to se ještě úplně přesně neví. Ale že lepší technologie jsou. Nebo že během pár měsíců určitě budou. A že to je přece skvělá příležitost, jak podpořit ještě lepší inovace.

Dali byste na takové rozhodnutí palec a vsadili na něj osud vaší firmy? Asi těžko. Ale když vám skoro totéž udělá EU s Green New Dealem, kolik z vás se ozve, že to takhle přece dělat nejde?

Já fakt nemám proti inovacím absolutně nic. Naopak se na ně jako technooptimista těším. Jsem upřímně zvědavý, co všechno bude za 10 nebo 20 let fungovat jinak a absolutně si netroufám něco věštit. Dokázal bych žít i s tím, aby se výzkumu a adaptaci nových a „zelenějších“ technologií dostávalo prioritní veřejné podpory (přestože si myslím, že to povede k velké neefektivitě a reálně to nepomůže tolik, jak asi někteří věří).

Ale vyhlásit, že k datu XY něco zruším/zakážu a pak doufat, že do té doby někdo z nouze a z nařízené nutnosti vymyslí skutečně funkční, nejméně stejně dobré a ideálně lepší řešení, to není žádná inovace. Jsou to jen nabubřelé žvásty neschopných politiků opitých iluzí vlastní moci. Osob odtržených od reality, s nulovou zodpovědností, za jejichž selhání budou platit obyčejní lidé.

Není pak divu, že se v takovém prostředí tolik daří nejrůznějším dezinformacím – ať už úmyslnému lhaní nebo nevědomému šíření nepravdivých informací. Mnoha lidem to totiž instinktivně nedává smysl, proto hledají nějakou „alternativu“.

A Evropské řešení? Dezinformace budeme muset nějak zakázat! Boj, který v naší (relativně) svobodné společnosti vcelku nelze vyhrát. Leda za cenu patřičného posílení represí vůči neposlušným a vzpurným. Má to být budoucnost Evropy?

Alois Sečkár

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: FB Alois Sečkár

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.

Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.

Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.

Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.

Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.

Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31