Rozhovor s T. Pajonkem o byrokracii, hospodaření Zlínského kraje i o domácícm vzdělávání dětí

Rozhovor s T. Pajonkem o byrokracii, hospodaření Zlínského kraje i o domácícm vzdělávání dětí

Pajonk: Neberme lidem možnost vzdělávat své děti

Na přelomu března a dubna příznivci Strany svobodných občanů obsadili finanční úřady a dávali lidem k podpisu petici proti byrokracii. „Před lety se říkalo, že úřady by měl obíhat dokument, ne občan. Kdo někdy v poslední době navštívil úřad, může sám posoudit, jestli se to splnilo.” říká v rozhovoru místopředseda strany Tomáš Pajonk. Řeč byla také o školství a o tom, proč by rodiče měli mít právo své děti vzdělávat doma. V neposlední řadě zazní i kritika hospodaření Zlínského kraje a plán Svobodných, kterak se dále ubírat ve snahách o romskou integraci, jejíž dosavadní výsledky jsou žalostné.

Pane místopředsedo, Svobodní v rámci své akce obsadili na 90 finančních úřadů po celé zemi. Co bylo cílem této akce?

Jako každý rok jsme se pokusili upozornit na to, že daně jsou v této zemi skutečně vysoké. A den, kdy spousta lidí podává daňové přiznání, je podle mého názoru ideální chvíle k tomu si to uvědomit. Každý, kdo stojí ve frontě před finančním úřadem, může přemýšlet, k čemu všemu by využil ušetřené peníze, kdyby nemusel platit tak vysoké daně.

Svobodní také lidem před FÚ nabízeli k podpisu petici proti byrokracii. Byrokracie je široký pojem. Proti čemu byla petice konkrétně namířena?

Před lety se říkalo, že úřady by měl obíhat dokument, ne občan. Kdo někdy v poslední době navštívil úřad, může sám posoudit, jestli se to splnilo. Stále naprosto nesmyslně opakovaně vyplňujeme údaje, které stát dávno ví. Do živnostenského oprávnění si musíme napsat spousty volných živností, přestože k jejich získání nepotřebujeme nic a je zcela zbytečné je evidovat. Místo zjednodušení podmínek pro podnikání přišly v některých odvětvích likvidační kauce a povinné kamerové systémy. Na tom všem je vidět, že vlády posledních let to s tím zlepšením podmínek pro podnikání neberou moc vážně.

Dnes se ale na živnostníky valí ještě daleko horší pohroma, než jsou samotné registrační pokladny, a sice elektronická evidence tržeb. Jak vnímáte tento nápad současné vlády, zejména ministra financí Andreje Babiše?

To dost souvisí se zmíněnou byrokracií. Místo aby stát učinil vstup do podnikání jednodušší, tak přidělá další povinnost v podobě on-line hlášení tržeb. Ministerstvo financí říká, že tak možná zvedne inkaso daní až o deset miliard. Těžko říct, jak na to přišli. Přesná čísla o šedé ekonomice nikdo nezná, nezná je ani resort financí. Je to tedy nějaký odhad. Mě by spíš zajímal odhad, o kolik pracovních míst a celkově ekonomické aktivity, z níž právě plynou daně, přijdeme, protože řada lidí podnikání kvůli EET zabalí a řada lidí si třeba rozmyslí s podnikáním začít. K takovému odhadu se ale Andrej Babiš nemá.

V budoucnu asi nějaká strana, například Svobodní, EET zase zruší. S tím musí současná vláda počítat. Ve výsledku se tedy podnikatelé časem tohoto nesmyslu zase zbaví. Ale jejich důvěra ve stát – jestli ještě nějaká je – bude opět nalomena. Ostatně registrační pokladny jsme už jednou zavedli, a zase zrušili. Brzy tomu bude deset let. Premiér Sobotka by si to měl pamatovat, byl u toho.

Opravdu myslíte, že EET půjde zrušit?

Doufejme. Jednoduché to ale vůbec nebude. Zkušenost ukazuje, že zrušit jednou zavedenou a zažitou regulaci téměř nejde. Před zavedením se totiž zvedne vlna odporu. Postižení lidé si zoufají a neví, co přijde. Musí být dost silní, dost jednotní a nepolevit v protestech. Po samotném zavedení totiž nastane zmatek. Firmy budou řešit provoz, některé ukončí činnost. Skončí ti menší a zranitelnější. Nepoctivci si najdou jinou metodu. Velké firmy si případné ztráty snadno zahojí na různých dotacích a jiných státních podporách. No a pak si všichni zvyknou.

Bude normální, že ráno si počkáme ve frontě v pekařství o trochu déle. Když si na Velké Lhotě budu kupovat med od včelaře, tak budeme oba lítat po kopci a hledat signál. I když se více daní nevybere, tak už budou zaměstnaní úředníci a obhájci systému. Proto to půjde ztuha, ale půjde.

V diskusích jsem zahlédla, že vás nominovali na ministra školství stínové vlády Svobodných – je to opravdu ten pravý šálek čaje pro vás? Co byste jako ministr školství udělal?

Vím, že to zní jako klišé, ale asi nic nemá tak zásadní vliv na společnost jako vzdělávání. „To co naše děti naučíme a to co jim předáme je naprosto klíčové.“ Tuto větu, jen možná v jiné formě, jste určitě mnohokrát slyšela od všech politiků. Je to vlastně ale docela špatně. A ukazuje to na současný přístup, který si myslím je třeba změnit. Škola by měla předat dětem touhu po vzdělání a zvědavost. Dnešní informační věk je spíše o schopnosti zpracovat množství informací a velice rychle se v informacích orientovat, ne se všechno učit nazpaměť.

A co byste s tím tedy jako ministr školství udělal?

Hlavně, už není třeba dalších vyhlášek. Je třeba je naopak rušit. Uvolnit ruce ředitelům – mají hodně odpovědnosti a málo kompetencí. Například – proč musí ředitel školy (= řídící funkce) současně i učit? Nechceme to nechat na něm? Školy to pak často různě obchází, aby splnily plán, ale k ničemu to není. Dále pak odměňování učitelů. Školství je, stejně jako jiná odvětví, přeregulované. Ředitelé škol mají velmi svázané ruce, co se týče financí, odměn. Musí shánět peníze z mnoha zdrojů, z projektů EU, od krajů od ministerstva. Oč jednodušší by bylo jim říci: „Za každého žáka máte tolik a tolik a konec.“ Peníze dát rovnou do škol místo do projektů. Také nechápu, proč nebylo povoleno domácí vzdělávání na druhém stupni…

Jste tedy velkým zastáncem domácího vzdělávání? Proč si myslíte, že rodiče by uměli své děti učit lépe, než to dělají školení učitelé?

Hledáte řešení, zda je lepší to či ono. A o tom to vůbec není. Rodiče nemusí být lepší a učitelé nemusí být lepší. Je to pokaždé jinak. Ale má to být na rodičích, škole a dětech! Ne na ministrovi. Já své děti doma vzdělávat neplánuji, ale nechci jiným brát tu možnost. Říkají, že u nás zvítězila svoboda a demokracie. Fajn, tak neberme lidem možnost vzdělávat své děti.

Neobáváte se třeba toho, že se domácího vzdělávání ujmou třeba ne zcela vzdělaní rodiče, kteří nebudou schopni své děti dostatečně kvalitně naučit?

Neobávám. Stejně tak jako se neobávám, že nám někde ve valašských kopcích vyrostou extrémisti, protože je doma učili rodiče a škola je daleko. To uvedl jako argument proti domácímu vzdělávání pan ministr Chládek. Nejvíce to ukazuje to, jak někteří lidé mají potřebu určovat ostatním, co je pro ně dobré.

Bydlíte ve Zlínském kraji. Jak podle vás kraj hospodaří?

Neudržitelně. Už koncem loňského roku při schvalování rozpočtu jsme upozornili, že zadlužení kraje dvojnásobně přesahuje hranici, kterou ministerstvo financí označuje za rizikovou. Pro letošek kraj počítá s deficitem kolem 200 milionů. Čekali jsme, že to bude lepší, protože odhad příjmů pro letošní rok udělal Zlínský kraj pesimističtější než ministerstvo financí. Nicméně v tomto bodě musím kraj pochválit za jistou prozíravost – daňové příjmy státu vypadají hůř, než ministerstvo financí čekalo, takže se Zlínský kraj asi trefí. Ale to je jen chabá útěcha. Ve skutečnosti jen vršíme další a další dluhy a prostředky místo na stabilizaci krajských financí vynakládáme na investiční akce, jako je průmyslová zóna Holešov, jejíž ekonomické i jiné přínosy jsou značně pochybné.  
Zatím na tom nejsme katastrofálně. Nezaměstnanost v kraji je nejnižší na celé Moravě. Ale obávám se, že pokud budeme pokračovat zvoleným směrem, do problémů se dostaneme poměrně brzy.

Svobodní se také nedávno na jednání zastupitelstva vymezili proti koncepci romské integrace Zlínského kraje. Co k tomu vedlo?

Nevymezili jsme se jen proti koncepci Zlínského kraje, ale i proti celostátní koncepci, z níž ta krajská vychází. Začalo to tím, že jsme měli dojem, že problémy se spíše prohlubují, přestože objem peněz jdoucích na tuto integraci roste. Tento dojem nám kupodivu přesnými čísly potvrdila i zmíněná koncepce. Koncem 90. let hodnotilo soužití s Romy jako bezproblémové 23 % obyvatel. Teď jsme na 12 procentech. Jestli je toto výsledkem integrace a proinvestovaných milionů, tak je to výsledek poměrně tristní. 
Totéž se týká zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí vymyslelo v uplynulých letech řadu nástrojů, jak nezaměstnané dostat do práce. Akorát se zdá, že Romy to nezajímá. Podle statistik v koncepci jich v roce 2012 necelých 17 tisíc prošlo tzv. Individuálním akčním plánem, to znamená, že si sestavili nějaký plán, jestli podstoupí rekvalifikaci, půjdou na veřejně prospěšné práce nebo něco jiného. Na rekvalifikaci z těch necelých 17 tisíc šlo 643 osob. To také není právě oslnivý výsledek. 
Náš postoj je ten, že než lít peníze do programů, které nic nepřinášejí, měli bychom se  zaměřit na ty, které k něčemu jsou. Například důsledně podporovat předškolní vzdělání romských dětí z vyloučených lokalit, aby měly šanci dostat se do normální školy. Zajímavé je i zapojení místních autorit, například podnikatelů, kteří se sami rozhodnou s vyloučenou lokalitou ve svém okolí něco udělat. Máme takový příklad třeba z Duchcova, kde to alespoň podle zpráv z médií funguje. Řečeno úplně jednoduše – dělejme to, co funguje. Financovat něco, co situaci spíš zhoršuje, je podle mého k ničemu. Když už se někam dávají peníze krajské peníze, tak musí být nastaven měřitelný cíl a výstup.

Děkuji vám za rozhovor.

Kateřina Kašparová, tisková mluvčí Svobodných
e-mail: kasparova@svobodni.cz
telefon: 736 530 384

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31