Rozhovor pro studentský časopis Economix:
Při studiu jste začal vydávat časopis Laissez Faire, který vychází s roční přestávkou dodnes. Co Vás k tomu vedlo?
Ve škole jsem v roce 1995 začal pod hlavičkou studentské organizace Mladí konzervativci organizovat semináře „Ekonomického klubu“ a vydávat časopis „Pravý úhel“, který přinášel články obhajující svobodný trh. Když jsem ztratil v roce 1997 na toto sdružení vliv, založil jsem časopis Laissez faire. Prostě mě ekonomie a obhajoba svobody bavila.
Byl jste poradcem pana Václava Klause. Jak jste se dostal do poradního týmu prezidenta republiky? Proč jste se poté rozhodl přejít přímo do politiky?
Václav Klaus byl jedním z prvních předplatitelů časopisu Laissez Faire a požádal mě, abych vedl jeho nově založené Centrum pro ekonomiku a politiku. Později, když se Klaus stal prezidentem, pracoval jsem – vedle CEPu – na částečný úvazek jako jeho poradce. Nebylo to nic abstraktního. Analyzoval jsem zákony, které mu šly k podpisu a dával doporučení podepsat/vrátit sněmovně. Klaus měl kolem sebe asi sedm takovýchto poradců. Ta práce se dobře dala skloubit s řízením CEPu – protože studium všech těch přerozdělovacích a regulačních zákonů bylo inspirací pro semináře a články. Upřímně mě štvaly všechny ty zbytečné regulace, neefektivní daně a přerozdělování peněz skrze přebujelou byrokracii. Neviděl jsem už stranu, která by to viděla stejně, proto jsem se rozhodl založit Stranu svobodných občanů – nebo spíš stranu občanů, kteří chtějí být svobodní.
Byl jste dlouholetým členem ODS, co se Vám tam nelíbilo a proč jste se rozhodl k založení vlastní strany? Pokud vím, bylo to rozhodnutí poměrně impulzivní.
Vstoupil jsem do ODS v roce 1997. Tehdy preference ODS spadly pod deset procent a voliči vynesli do politiky Unii svobody. ODS byla hodně oslabená, ale odhodlaná hájit svobodu proti regulacím. Byl jsem jen řadovým členem v Praze na Smíchově, kde bydlím, pořádal jsem pro místní členy besedy s různými ekonomy. Situace se ale za deset let hodně změnila. Moc nad smíchovskou ODS uchopil pan Jančík a celostátní ODS začal pan Topolánek s panem Dalíkem odvádět od obhajoby myšlenek svobody k politickému oportunismu. Vystoupil jsem v roce 2007 v reakci na politickou dohodu Béma, Jančíka a Laudáta, která Jančíkovi zaručila post starosty.
Svobodní jsou liberální pravicovou euroskeptickou stranou. Můžete říct hlavní body programu a co vám na EU tolik vadí?
Hájíme svobodu volby proti přerozdělování a regulacím. Dnes velká část zákazů a regulací pochází z EU, přitom jako voliči na jejich přijetí nebo nepřijetí nemáme prakticky žádný vliv. Řekl bych, že mi na EU vadí asi to stejné co většině lidí – zbytečné zákazy a nařízení. Jeden příklad z mnoha – směrnice EU, které zdražují elektřinu a benzín, jen pro to, že si zájmové skupiny prosadily za hranice rozumu jdoucí podporu solárních elektráren nebo biopaliv.
Přišlo Vám líto, že jednou z věcí, které jste se musel vzdát před založením Svobodných byl post ředitele CEPu? (centrum pro ekonomiku a politiku)
Na podzim 2008 jsem přišel za Václavem Klausem a oznámil jsem mu, že chystám založení politické strany a žádám ho o ukončení pracovní smlouvy v CEPu. Ale i kdybych se nerozhodl založit politickou stranu, stejně bych odešel. Pracoval jsem v CEPu už deset let. Je to přeci jen dlouhá doba.
Nyní jste tedy předsedou nově vzniklé Strany svobodných občanů. Jak se zpětně díváte na založení vlastní strany? Jste se současnou situací spokojen? Změnil byste dnes nějaký postup při samotném vzniku strany? Myslím, že se Vám povedlo ustanovit krajské orgány v rekordně krátkém čase.
Máme funkční stranu s jasnou politickou filosofií, prošli jsme si prvním politickým testem – volbami do Evropského parlamentu. Jsem si vědom toho, že bez finanční podpory velkých zájmových skupin není možné krátkodobě zajistit masivní politickou reklamu a podporu médií. Není to nic, co bych dopředu nevěděl. Máme v plánu pokračovat stejnou cestou. Nemůžeme si koupit ani tisíc billboardů ani pozornost médií, ale věříme, že dlouhodobou obhajobou politických principů, které nikdo jiný nehájí, jednou získáme politickou podporu, která nám umožní ovlivňovat zákony.
Pokud vím, narážíte často na ignoraci médií, přes to, že některé Vaše akce byly zajímavé. Z posledních to bylo přivítání prezidenta EU na Hradě, z nejzajímavějších a společensky nejbližších zase rozdávání žárovek. Pro tomu tak je?
Rozdávání „ilegálních žárovek“ jsme naplánovali na 1. záři 2009, což byl pro nás start volební kampaně a současně den, kdy vstoupil v platnost tento absurdní bruselský zákaz. Věřil jsem, že média budou referovat o tomto zákazu a že by současně mohla zmínit i politickou zajímavost – rozdávání zakázaných žárovek jako symbolu zbytečných regulací. Ten den však Ústavní soud vyhověl stížnosti poslance Melčáka, která vedla ke zrušení voleb. Tato událost samozřejmě mediálně přebila rozdávání žárovek. Média zveme na naše akce, posíláme jim denně formou tiskových zpráv naše stanoviska. Faktem je, že média je většinou ignorují.
Jak to vidíte dál? Ve volbách do EP jste měli zhruba 1,3%, jaké šance myslíte, že máte v jarních volbách? A s jakým výsledkem ještě „půjdete dál“?
Pro nás výsledek nad 1% znamenal nárok na 30 korun za hlas ze státního rozpočtu. Získali jsme tak milion korun na kampaň pro další volby. Sice jsme část promarnili na zrušené volby, ale zas jsme vybrali členské příspěvky na nový rok. Chystáme se tedy na květnové volby a utratíme opět zhruba milion korun. Kampaň zahájíme na začátku května. Potřebovali bychom získat alespoň 1,5% hlasů, to je hranice pro státní příspěvek. Pomohlo by nám to v našem dlouhodobém úsilí
Mimo vedení strany píšete pravidelně blogy a stále vydáváte Laissez- faire. Prý připravujete nějakou knihu, o čem bude pojednávat?
Ta kniha bude o krizi naší demokracie. Vláda předkládá do sněmovny stále častěji zákony, které musíme schválit pod hrozbou pokuty od EU. Vliv demokratických voleb na podobu těchto bruselských směrnic je minimální. Hlavní politické strany se proto prakticky neliší v obsahu politiky, kterou hájí a volby se zvrhávají jen v soutěž peněz. Voliči hlasují pro své politické strany jako by to byl souboj Sparta-Slavia. V chystané knížce ukážu, jak z této podivné situace – z této pochroumané demokracie – ven. Popíšu, co by znamenalo pro Českou republiku, kdyby existovala vedle EU jako nezávislý stát, zapojený do evropského volného obchodu, ale vyvázaný z povinnosti přijímat evropská nařízení.
Vyšlo v magazínu studentů Vysoké školy ekonomické – Economix, březen 2010.
