Více než dvě desetiletí usilují evropští fanatičtí environmentalisté, mocichtivý politici a podnikatelé v oboru dobývání státem zaručené renty o vybudování zelené energetiky. Ambiciozní, či přesněji řečeno šílené a destruktivní, plány nahrazení klasických energetických zdrojů drahými, neefektivními a nespolehlivými tzv. obnovitelnými zdroji byly v zemích EU do různé míry naplněny a obyvatelstvo už pociťuje některé jejich „přínosy“, zejména zdražení energií.
Nevyhnutelné ekonomické následky mocenských zásahů do svobodného rozhodování lidí už ekonomie popsala dávno a podrobně. Veřejnost bohužel dává přednost výuce ekonomie praktickou zkušeností a proto bude ještě nějaký čas mlčky tolerovat pokus o likvidaci evropské civilizace zdražením a nedostupností všech forem energie. Zbytečné náklady a škody, které zelená energetika v EU způsobuje, jsou dosud jen v desítkách miliard € ročně a všímají si jich převážně ekonomové. Jejich publikace veřejnost i politici ignorují, i když obyvatelstvo začíná postupně pociťovat a kritizovat zdražování tepla, plynu a elektřiny. Letos byly publikovány tři zajímavé ekonomické studie o následcích násilného zavádění zelené elektroenergetiky v Dánsku, Německu a ve Španělsku. Hlavní závěry těchto publikací jsou stručně uvedeny v následujících odstavcích.
Začneme Dánskem. Studii [1] v září 2009 vydal CEPOS, na státu nezávislá organizace dánských ekonomů a podnikatelů, jejímž cílem je podpora individuální a ekonomické svobody. Publikace posuzuje ekonomické následky výstavby a provozu větrných elektráren v Dánsku.
Stavba elektráren je dánským státem mohutně dotována a vysoká cena vyrobené energie a povinnost přednostního odběru jsou nařízeny zákonem. Dánské domácnosti mají v EU suverénně nejdražší elektrickou energii, 2x dražší než v ČR. Majitelé elektráren v letech 2000 – 2008 dostávali dotace ve výši 67 – 81 € za vyrobenou MWh, průměrná cena na trhu Nordpool byla kolem 40 €. Instalovaný výkon větrných elektráren je 19% výkonu všech dánských elektráren a větrná elektřina pokrývala (v různých letech) 5 – 9 % dánské spotřeby, zbytek byl exportován do Norska a Švédska. To je na první pohled paradoxní, nicméně vysvětlení je triviální. Nespolehlivost větrných elektráren je vykrývána vodními elektrárnami v Norsku a Švédsku. Protože větrná energie má ze zákona přednost, v době nízké poptávky dánské větrníky běží a vodní elektrárny musí stát. Tak ubozí Dánové exportují svoje dotace a v letech 2000 -2008 tímto způsobem utratili přes 900 milionů €. V Dánsku jsou také tepelné, hlavně kombinované, zdroje a vítr skutečně omezuje emise CO2. Samozřejmě to něco stojí a ne málo. V letech 2000 – 2008 vítr ušetřil 2,4 milionů tun CO2 ročně za průměrnou cenu 87 €. Tato cena je mnohonásobně vyšší než cena CO2 odpustků na European Climate Exchange (14 € za tunu počátkem listopadu 2009). Budoucnost, bohužel, není pro Dány lepší než dosavadní zkušenosti. Dánský stát povolil výstavbu dalších větrníků s kapacitou 800 MW. Dokončeny budou v roce 2013 a tím se celková kapacita větráků zvýší tak, že skandinávské vodní elektrárny už nedokáží vykrývat kolísání větru. Za této situace dánská vláda buď někde chybějící elektřinu sežene, nebo Dánové budou v bezvětrné temnotě přemýšlet, co to vlastně po léta podporovali a budou se divit, že výstavba a provozování větrníků je za 20 let přišlo na desítky miliard € a ochudilo je o spolehlivé zdroje.
Studie se dále věnuje vlivu průmyslu větru na zaměstnanost na dánskou ekonomiku. Snaží se sečíst různé položky v nepřehledných státních dotacích a dochází k číslu 300 milionů € ročně. Produktivita práce je o 13% nižší než ve zbytku ekonomiky a dotace na jedno místo 6 – 10 tisíc euro ročně. V Dánsku byla v letech 2000 – 2008 skoro plná zaměstnanost a sektorem vytvořená místa znamenala zánik míst v nedotovaných sektorech. Pokud by zaměstnanci pracovali v nedotovaných sektorech místo v dotovaném průmyslu větru, dánský HDP by byl o 200 milionů € vyšší.
Z Dánska se přesuneme do Německa. Větrníky tam jsou hlavně na severu u moře, zato fotovoltaické elektrárny jsou po celém Německu. Neblahé následky obojího popisuje publikace RWI [2] z října 2009. RWI je německým státem a soukromým průmyslem financovaná instituce zaměřená na ekonomický výzkum a poradenství. Závěry studie RWI jsou stručně uvedeny v následujících odstavcích.
I v Německu má zelená energetika obrovská privilegia a odměňuje se zato růstem cen elektřiny a ničením kapitálu. Německé větrníky dostávaly za své nespolehlivé a přednostní dodávky cenu 20 až 70 € za MWh, trojnásobek tržní ceny elektřiny. Za průměrné roční dotace 20,5 miliardy € v letech 2000 -2010 vyrábí 6.8% celkové produkce elektřiny. Fotovoltaické německé elektrárny jsou v poněkud lepší situaci. Sice vyrábí 0.6% elektřiny, zato prodávají za státem nařízenou cenu 430 € za MWh a ročně dostanou 53.3 miliard € dotací. Málokoho překvapí, že fotovoltaika je nejrychleji rostoucím německým energetickým sektorem. Zelené zdroje vyrábí v Německu 15% elektřiny a pro dosažení arbitrárního politického cíle 20% bude třeba z Němců dostat ještě několik set miliard €.
Privilegia platí ekoenergetikům německé domácnosti. Dotace zvyšují cenu o 15 € za MWh, což je 7.5% ceny. Větrná energie nahrazuje tunu CO2 za cenu 54 € a fotovoltaika za pouhých 716 €. Porovnání s cenou z evropské burzy CO2 odpustků (14 €) ukazuje na efektivitu boje s neexistující hrozbou katastrofálního globálního oteplení fotovoltaikou a větrem. Ukazuje se, že zelená energetika emise CO2 nesnižuje, zato podmínky její podpory demotivují výzkum a vývoj efektivnějších technických řešení. Dotace na jedno pracovní místo jsou v případě fotovoltaiky 175 000 € a jsou tedy mnohem vyšší než průměrné mzdové náklady v německém průmyslu. Sektor nevytváří očekávaný přírůstek pracovních míst a nejspíše celkový počet pracovních míst v průmyslu snižuje.
Článek už je dlouhý, ale podívejme se ještě do Španělska. Studie týmu profesora Calzady [3] z University krále Juana Carlose vyšla v březnu 2009.
Studie uvádí očekávaná a už skoro nudná čísla o zvýšení cen elektřiny, masivních dotacích a nepatrném přínosu pro výrobu elektřiny, což opět platí hlavně pro fotovoltaiku. Celkové dotace do sektoru jsou ve Španělsku miliardy € ročně a zajímavé je porovnání této částky s výnosy některých daní. Dotace jsou totiž rovné 4.35% DPH, 3.45% daní z příjmů domácnosti nebo 5.6% daní z příjmů právnických osob. Calzadova studie se na rozdíl od dánské a německé podrobně věnuje výpočtu tvorby nových pracovních míst sektorem zelené energetiky. Mocichtiví politici používají tento argument při prosazování svých mesiášských plánů záchrany světa před potopou a vedrem globálního oteplování. Tvrdí, že pracovní místa ve zrušených oborech budou více než nahrazena novými příležitostmi v nových technologií. Studie výpočtem dokazuje, že ve Španělsku se děje pravý opak, což zřejmě není překvapením pouze pro poctivé ekonomy. V následujícím odstavci je uveden stručný popis výpočtu.
Celkové dotace všem obnovitelným zdrojům, už utracené i budoucí, studie vyčísluje na 28,7 miliard €. Za ně sektor vytvoří 50 200 pracovních míst. Pro výpočet počtu nově vytvořených pracovních míst pak používá dvě metody. První metoda porovnává náklady na jedno pracovní místo v dotovaném sektoru s kapitálovými náklady v soukromém nedotovaném sektoru. Druhá metoda porovnává produktivitu místa vytvořeného dotacemi s produktivitou v soukromém sektoru. První metodou dochází k závěru, že jedno nové místo v obnovitelné energetice znamená zničení 2,2 již existujících míst jinde v ekonomice. Druhou metodou dochází ke stejnému výsledku.
Studie dále upozorňuje na nerovnoměrný dopad zdražení elektřiny na různá průmyslová odvětví. Některá odvětví nedokáží kompetitivní nevýhodu způsobenou drahou elektřinu odstranit zvýšenou efektivitou a nezbývá jim než odstěhovat své výrobní provozy mimo Španělsko. Tím jsou ničena pracovní místa, která ve výše uvedených výpočtech zahrnuta nejsou. Jsou uvedeny konkrétní případy ziskových firem, které po zdražení elektřiny (o 30% v letech 2005 – 7) ztratily konkurenceschopnost a skutečně svou produkci částečně odstěhovaly do ciziny. Příkladem za všechny je Acerinox (ACX.MC), druhý největší výrobce nerezové oceli na světě. Tato zisková firma s provozy na čtyřech kontinentech zvyšuje produkci všude s výjimkou domovského Španělska, kde od roku 2002 kvůli rostoucím cenám a nespolehlivým dodávkám energie produkci omezuje a exportuje tisíce pracovních míst.
Obsah všech tří studií je v tomto článku ze zřejmých důvodů prezentován velmi stručně a mnohé zajímavé body jsou úplně vynechány. Pro vážné zájemce jsou uvedeny linky, z nichž je možné publikace stáhnout.
Odkazy:
[1] Wind energy: The case of Denmark, CEPOS, September 2009
[2] Economic impacts from the promotion of renewable energies: German experience
[3] Study of the effects on employment of public aid to renewable energy sources
RNDr. Václav ŘEZNÍČEK je příznivcem Svobodných a členem Komise pro životní prostředí
