Radim Smetka: Spojené státy evropské – velmi nepřesná paralela

Radim Smetka: Spojené státy evropské – velmi nepřesná paralela

Kdykoliv se člověk rozhodne vstoupit do debaty o Evropské unii s obhajobou teze, že by evropským státům bylo lépe, kdyby Evropskou unii opustily a v nejlepším případě celý tento projekt rozpustily, střetne se dříve či později s argumentací Spojenými státy. V lepším případě argumentací, že musí v Evropě vzniknout konkurence Spojeným státům americkým. V horším případě argumentací, že když jsou Spojené státy americké prosperující zemí, budou automaticky prosperující zemí i Spojené státy evropské.

Nechci se na tomto místě příliš věnovat argumentu, že je třeba Spojeným státům obchodně konkurovat. Kromě jiného i proto, že jsem nikdy nepochopil onu samotnou myšlenku tohoto argumentu. Nerozumím tomu, jak by měl jeden státní/politický útvar obchodně konkurovat jinému. V obchodě si snad o přízeň zákazníků konkurují firmy, nikoliv státy. Cítím v argumentu konkurence států hluboce zakořeněný omyl, že obchod je hra s nulovým součtem, kdy jeden vítězí a druhý prohrává. A my bychom se měli bát, že nad námi Spojené státy americké vyhrají. Jenže v obchodě vždy vyhrávají obě strany a z úspěchu amerických, ale i čínských nebo ruských firem, může mít vždy prospěch i evropský spotřebitel.

Horší je však iluze, že založením Spojených států evropských dosáhneme prosperity, které se těší Američané. Dnes jen vzácně narazíte na člověka, který by vám tvrdil, že je s Evropskou unií vše v pořádku. S valnou většinou lidí se bez problému shodnete na tom, jaké vady EU má. I přes úspěšnou identifikaci problému ale někteří lidé obratem dodají, že je proto třeba EU od základu zreformovat, ale jen reformovat, protože samotná myšlenka EU je správná. Není! A vady EU jsou zákonité. I kdybychom EU rozpustili a na jejím místě postavili novou organizaci, trpěla by stejnými fundamentálními vadami. Jednou z nesporných příčin tohoto uvažování je chybná inspirace Spojenými státy americkými a chybná interpretace jejich úspěchu.

Spojené státy americké dosáhly za svou poměrně krátkou dobu existence famózního úspěchu. Z chudých, prakticky výhradně zemědělských kolonií se během 19. století vyšvihly na pozici světového lídra. Ne však díky politické integraci. Spojené státy v době svého vzniku nebyly silným paternalistickým státem, který by přerozděloval ohromnou část produkce země a disponoval širokými pravomocemi. A nebyly jím ani po celou dobu Zlaté éry končící válkou se Španělskem. V době, kdy se kolonie vzbouřily proti britské nadvládě, vypadal celý kontinent úplně jinak, než dnes. Evropské mocnosti si činily nároky na různá území od Kanady po Mexiko a kolonisté věděli, že pokud nechtějí těmto nárokům podlehnout, potřebují získat suverenitu. A k tomu posloužil politický útvar Spojených států – byl k tomu přímo koncipován. Právě proto byla výkonné moci svěřena jen jedna jediná pravomoc: vyhlašovat válku a uzavírat mír. A jelikož byly Spojené státy politicky izolované vlivem Monroeovy doktríny, byl mandát federální vlády minimální.

Jestli se domníváte, že politická moc ležela na jednotlivých státech federace, ani to nebyla tak úplně pravda. I ty byly ve svým pravomocech velmi omezené. Hlavní politická moc ležela na úrovni obcí, pod mimořádně silnou kontrolou demokratických mechanismů, přímo na očích voličů. To vše ukončil konec 19. století a nákladná válka se Španělskem, která si vyžádala navýšení rozpočtu federace. Ekonomům dobře známý efekt západky vedl k tomu, že federace s každou další válkou rostla a po válce se pro navýšené rozpočty vymyslelo nové využití. Z USA se stal stát evropského střihu.

Dnešní Spojené státy nejsou vhodným vzorem pro Evropu. Na žebříčku nejbohatších zemí i na žebříčku nejsvobodnějších zemí se propadají. Přerozdělování dále bují a ekonomika si od začátku 20. století prošla velmi turbulentními časy. Jejich současná prosperita je dílem konstituce minulé, nikoliv současné. Evropské státy nepotřebují skořápku, aby získaly suverenitu jako USA v 18. století. Tu už mají. V politické rovině potřebuje Evropa nový vzor. Inspirujme se těmi, kdo v minulosti i současnosti prosperovali. Liberalizujme obchod jako Švédsko začátkem 20. století, mějme štíhlý stát jako Lichtenštejnsko současnosti a demokracii v prostoru, kam občan dokáže dohlédnout, jako ve Spojených státech 19. století. Především už se ale vykašlejme na tu samoúčelnou megalomanii a rozpusťme EU.

 

Radim Smetka
místopředseda Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček se ve čtvrtečním pořadu 360 na CNN Prima News střetl s opozičními politiky v debatě o zákazu sociálních sítí pro děti, o ekonomických radách vlády a zejména o státním rozpočtu. V téměř hodinové diskuzi moderované Michalem Půrem se Vondráček spolu s Davidem Pražákem z hnutí ANO utkal především s Vojtěchem Munzarem z ODS a Janem Berkim z hnutí STAN.

Svobodný internet místo ověřování totožnosti

Hlavním tématem úvodní části diskuze byl návrh premiéra Andreje Babiše na zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, inspirovaný australským modelem. Vondráček se k tomuto návrhu postavil velmi skepticky a upozornil na rizika spojená s ověřováním věku uživatelů. „Pokud chceme, aby na internetu už neexistovalo soukromí, pak samozřejmě můžeme zavést ověřování věkové hranice,“ varoval Vondráček s tím, že by lidé museli předkládat digitální, bankovní nebo jinou identitu.

Předseda Svobodných připomněl, že i Martin Kupka z ODS ve svém tweetu navrhl ověřování uživatelů na internetu, což Vondráček považuje za problematické. „To je potom navázané na digitální identity, digitální peněženky, na to, co kritizujeme třeba v Číně,“ vysvětlil poslanec s tím, že svobodní chtějí zachovat internet jako svobodný prostor, kde lidé mohou užívat služby v soukromí.

Překvapivě se s Vondráčkem shodli i jeho opoziční protivníci. Vojtěch Munzar z ODS zdůraznil, že stát nemůže nahradit rodiče a že plošné zákazy vedou k formalismu. Jan Berki z hnutí STAN sice připustil, že určitá regulace je na místě, ale i on se vyjádřil opatrně. Vondráček nabídl alternativní řešení: „Teď hrají třeba i děvčata hokej na olympiádě, tak dělejme reklamu sportu, ať se děti věnují tomu. Dávat pozitivní příklady je daleko lepší než dělat restrikce.“

NERV končí, zůstávají obavy z jednostranného poradenství

Druhá část debaty se věnovala zrušení Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou premiér Babiš označil za zbytečnou. Vondráček zmínil, že NERV nestál daňové poplatníky „ani korunu“ a že možná sloužil spíš jako alibi pro vládu. Zároveň zdůraznil, že dostatek ekonomů je i na vysokých školách.

Vojtěch Munzar však upozornil na výhodu NERV, kde byli zastoupeni ekonomové různých směrů – od monetaristů po keynesiánce. „Já třeba se skoro nikdy neshodnu s Danielem Prokopem, ale i pro politika je dobré si vyslechnout jiné názory,“ řekl Munzar s tím, že naslouchání různým stanoviskům není na škodu.

Jan Berki dodal, že výhodou NERV bylo, že ekonomové se museli nejprve shodnout mezi sebou, což zajišťovalo transparentnost a širší podporu pro doporučení. Moderátor Půr se ptal na nové poradce vlády, přičemž zazněla jména Jaroslava Ungermanna (levicově orientovaný ekonom blízký odborům) a Petra Macha (pravicový ekonom, nyní náměstek ministryně financí Aleny Schillerové).

Rozpočtová bitva: 310 nebo 344 miliard?

Nejostřejší půtka se strhla kolem státního rozpočtu a jeho deficitu. Vondráček opakovaně tvrdil, že vláda ušetřila 34 miliаrd korun oproti plánu předchozí vlády, jehož skutečný schodek měl podle něj dosáhnout 344 miliard. „My máme jenom 310 miliard,“ zdůraznil poslanec s tím, že předchozí vláda zapomněla do rozpočtu zahrnout přes 26 miliard do Státního fondu dopravní infrastruktury.

Vojtěch Munzar však Vondráčkovi oponoval s poukazem na stanovisko Národní rozpočtové rady. „Zjistíte, že Národní rozpočtová rada říká, že porušujete zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti o 63 miliard korun,“ kontroval Munzar. Podle něj je navíc problematické, že vláda škrtla výjimky (jako 18 miliard na Dukovany nebo 20 miliard na obranu), ale tyto prostředky nahradila jinými výdaji, čímž deficit nesnížila.

Vondráček připustil, že vláda zákon možná porušuje, ale „méně než předchozí vláda“. „Bohužel ho porušujeme, měli jsme málo času na to, abychom ho neporušovali,“ přiznal. Zároveň kritizoval předchozí vládu za to, že navýšila kumulativní státní dluh z 31% na 33,5% HDP a „nasekala 1200 miliard korun dluhů, což je celá třetina všech dluhů všech vlád v České republice“.

Jan Berki upozornil, že vláda škrtla 21 miliard na obranu ve chvíli, kdy Donald Trump naopak chce po spojencích vyšší výdaje, a dále snížila rozpočet na vnitřní bezpečnost a rozvědky. Moderátor Půr pak připomněl, že výdaje na vědu klesly v poměru k HDP na 0,6 % a výdaje na školství o sedm miliard korun.

Důchodová reforma a zkrácení školní docházky

Vondráček v diskusi nabídl kontroverzní návrh na řešení důchodového systému. Místo prodlužování věku odchodu do důchodu, které podle něj „žene lidi už ve věku opotřebované do práce o rok déle“, navrhl zkrácení školní docházky z devíti na osm let. „Mladí zdraví lidé půjdou do práce o rok dřív, vyřešíme to daleko rychleji,“ argumentoval poslanec.

Tento návrh je zajímavý i tím, že podobně uvažuje i poslankyně Renata Zajíčková z ODS, s níž se Svobodní jinak příliš neshodují. Vondráček však kritizoval, že Zajíčková zároveň navrhuje nové roky povinné docházky včetně předškolního roku, což by celkovou povinnou docházku prodloužilo na 12 let. „Maturita taky není nutná pro hasiče, dneska to tam je a některé lidi to opravdu udržuje zbytečně delší dobu v té škole,“ dodal.

Munzar v závěru diskuse zdůraznil, že škrty v obraně jsou problematické vzhledem k bezpečnostní situaci. „Svoboda je nezaplatitelná,“ citoval italskou premiérku Giorgii Meloni a dodal, že podtrhávat nohy české obranyschopnosti neustálými škrty je chyba.

Debata ukázala zásadní rozpory mezi vládní koalicí a opozicí nejen v hodnocení rozpočtu, ale i v přístupu k regulaci internetu a ekonomickému poradenství. Zatímco Vondráček a Pražák hájili kroky vlády jako úsporné a svobodnější, Munzar a Berky je kritizovali jako nesystémové a rizikové pro budoucnost státu.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31