Předvolební klání vrcholí a stále více lidí začíná uvažovat i o volbě menších stran, které možná mají menší šanci získat poslance, ale zato lépe reprezentují zájmy občanů. Stojí zde proti sobě tradiční argumenty – propadne můj hlas, mám radši volit staré tváře nebo risknout ty, které opravdu chci? Co když potom nic neovlivní?
Na jednu stranu toto může být pravda. Na straně druhé však stojí dva silné protiargumenty. Za prvé, volbou stále stejných politiků člověk nijak nezmění stav, ve kterém se nacházíme dnes a volit stranu, která nereprezentuje mé zájmy, jen proto, že se „tam dostane“, mi přijde dnes již zbytečné. Za druhé je zde možná ještě důležitější věc. Je to společenské klima, to co si lidé přejí a s čím třeba naprosto nesouhlasí. V tomto ohledu může být velmi významná i role malých stran, které mohou přicházet s tématy, která jsou velkým politikům nepohodlná a neradi o nich mluví.
Ukázkou jsou předvolební kampaně kandidátů do Evropského parlamentu. Jestliže si vezmeme, že ještě před pár lety v České republice nebylo možné mluvit o tom, že bychom nezavedli euro, kritizovat politiku EU nebo přemýšlet o tom, že jsou i jiné organizace sdružující země v Evropě, které fungují lépe, letos si můžeme všimnout velkého posunu. Jediná strana, která říká soustavně pět let eurokritické názory, jsou Svobodní. Na začátku působily názory, že bychom neměli zavést euro nebo dokonce mohli být raději členy EFTA než EU, jako z jiného světa.
Postupem času se však vše začalo měnit a čím více se ukazovalo, že Petr Mach a další mají pravdu v tom, co předpovídali už před mnoha lety, tím více začaly být tyto názory přijímány širší veřejností. Jestliže dnes už i tak euronadšenecké strany jako Zelení říkají, že o euru má být referendum, jde prakticky o obrat o 180°. Podíváme-li se dále, jak ODS vypisuje petici proti euru, lidovci začali najednou hájit české zájmy, ČSSD ztrácí voliče kvůli své oddanosti Bruselu a KSČM přiznává, že EU je socialistický projekt, můžou si Svobodní gratulovat.
Mohou tedy opravdu děkovat voličům, kteří se nebáli a svým hlasem poskytli byť i malý prostor a možnost prezentovat tyto názory v médiích a začít postupně změnu přístupu k nim. Hlas neparlamentní straně bychom tedy rozhodně neměli podceňovat. Není totiž nutné hned dělat revoluci, prvotním cílem je změnit společenské klima, které přiměje i ostatní strany přehodnotit to, co prosazují. Podle postupného obratu jednotlivých stran se ukazuje, že Svobodným se v tomto ohledu podařilo hodně, a to ještě nejsou v parlamentu.
Miroslav Jahoda,
člen Republikového výboru Svobodných
