Velice zajímavý rozhovor s kandidátem Strany svobodných občanů na primátora hlavního města Prahy Jiřím Paynem přinesl nový deník Svobodný monitor. Zde přinášíme část rozhovoru, celý najdete zde.
Jaké jsou podle vás největší problémy hlavního města?
Hlavním problémem Prahy jsou politici, kteří mají pocit, že musí město a obyvatele řídit, regulovat, něco zakazovat, že musí lidem diktovat podobu jejich života. Aby obyvatelé nejezdili autem, aby nikam nechodili, aby se vše zastavilo. A to je přesně opačný postoj, než jaký jsem měl vidět v Německu nebo Kanadě. Tam je povinností samosprávy vycházet obyvatelům vstříc a umožňovat jim normální život. Úkolem samosprávy přece není zrušit pět set parkovacích míst v centru. Je to obráceně. Samospráva má vybudovat parkovací místa, aby vyšla lidem vstříc. Vždyť regulační mechanismy jsou otázkou nabídky, poptávky a ceny. Ale ne že nám radnice bude říkat, co smíme nebo nesmíme.
Má smysl, aby Strana svobodných občanů, která klade důraz na svobodu jednotlivce, co nejnižší míru přerozdělování veřejných prostředků, kandidovala ve volbách, ve kterých jde primárně o značné přerozdělování veřejných prostředků, veřejné investice a veřejné městské projekty?
Já si myslím, že je to možná obráceně. Není to o veřejných zakázkách, jde o otázku správného hospodaření. Soustředit se na všechny povinnosti samosprávy, které musí být splněny beze zbytku. Tak ušetříme peníze a najednou to celé bude fungovat.
Uvedu příklad: máme děravé chodníky a všichni si na ně stěžují. Opravy se dělají tak, že přijde jedna firma, která se kamarádí s radnicí. Ta firma opraví metr čtvereční chodníku, ale o třicet centimetrů vedle nechá díru. Protože příští rok zase dostanou peníze a můžou opravovat tu díru vedle. Takhle to jde donekonečna a ve výsledku máme chodníky stále děravé. A když se zeptáte, jak to dělají jinde, tak to vypadá tak, že přijedou dva pánové, nemají žádné nákladní auto a jen s vozíčkem a mísou nahřívaného asfaltu zalévají praskliny dřív, než se z nich stačí vyklubat díry.
Ve svých předchozích politických angažmá jste působil vždy v oblasti zahraniční politiky. Není to vaše nevýhoda, že nemáte zkušenost v otázkách domácí a komunální politiky?
Za prvé: zahraniční politiky u nás stále všichni podceňují a pak se vždy nestačíme divit. Jinak jsem si vždy jedním okem domácí politiku hlídal a sledoval ji, tu, já myslím, umím.
A za druhé: já jsem stál u zrodu samosprávy, když se o ní schvalovaly první zákony, které tehdejší vláda premiéra Petra Pitharta předkládala. Tenkrát jsem si pozval kamarády ze Švýcarska, z Francie a z Německa a oni mě naučili, jak ty zákony mají správně vypadat. Takže jsem začal vystupovat a kritizovat ty návrhy, že jsou špatně zpracované. A předsedkyně tehdejší České národní rady Dagmar Burešová mi řekla: „Pane poslanče, když tomu tak rozumíte, tak já vám dám legislativce a přes víkend ty zákony přepište.“ Tak jsme s ještě jedním kolegou během dvou víkendů přepsali všechny zákony, na kterých vláda dělala mnoho měsíců. Takže se domnívám, že jsem pochopil velmi dobře, jak domácí samospráva funguje. Myslím tedy, že zkušenosti mám.
Které hlavní programové body byste uvedl jako prioritu vaší politické agendy po případném zvolení do pražského zastupitelstva?
Prvním bodem je svoboda. Chceme, aby se prostor svobody rozšířil. To znamená deregulovat, zrušit spoustu zbytečných předpisů, které nepotřebujeme a které omezují život. Ale abych uvedl jeden příklad ze všechny, kterým je tržní řád. Ten v současnosti předepisuje živnostníkům, třeba stánkařům, že u konkrétního stánku mohou prodávat jablka a hrušky, ale už tam nesmí prodávat meruňky. A to mi přijde absurdní, aby radnice schvalovala, jaké konkrétní produkty se budou na tom stánku prodávat. Konkrétní druhy ovoce a zeleniny? To je přece zcela absurdní systém. V mnoha zemích je to tak, že lidé mohou třeba na zkoušku zkusit před Vánocemi prodávat dva týdny či měsíc vlastní perníčky a teprve pak, když zjistí, že se jim to podnikání daří, si založí firmu a odvádějí daň. A my bychom byli rádi, kdyby se ta svoboda a prostor pro podnikavost lidí rozšířila, což by bezpochyby zvedlo životní úroveň všech Pražanů.
A další hlavní bod vašeho politického programu?
Máme v Praze ještě jeden konkrétní bod, čím je zvýšení počtu parkovacích míst. A protože, zejména v centru, na povrchu parkovací místa prostě nejsou, tak by bylo dobré, kdyby Praha otevřela prostor pro soukromé investory, aby v této oblasti investovali. A podle stavebních předpisů pro podzemní parkování se třeba ve svahu dá velmi snadno udělat vjezd na podzemní parkoviště. Takže stačí, aby investor koupil nějakých patnáct, šestnáct metrů čtverečních, kudy bude výjezd na povrch a všechno ostatní se koná pod ním. Takže Praha by prodala za nevelké peníze investorovi dvacet metrů čtverečních a mohla by vznikat podzemní stání. A pak je potřeba, aby existoval nějaký jasný plán, jak se budou vytvářet ceny povrchového stání, protože v normálním městě by každý člověk měl mít možnost vyjet z domova, dojet do práce a zaparkovat kultivovaným způsobem. Alespoň tak to říkají samosprávy v civilizovaných zemích.
