Politická kultura aneb tragikomický kocourkov v Česku.

Politická kultura aneb tragikomický kocourkov v Česku.

Estonsko: podezření z korupce a odstoupení premiéra.

Dne 13. 1. 2021 oznámil estonský premiér Jüri Ratas rezignaci kvůli korupčnímu skandálu, ve kterém je zapojena jeho strana Estonská strana středu. Korupční kauza se týká developerského projektu v centru metropole Tallinnu, ve kterém je zapojena právě premiérova strana. Nekončí ve své funkci pouze samotný premiér Ratas, ale i celá současná koaliční vláda. Estonské vyšetřovací orgány podezřívají v případu 5 lidí a Estonskou stranu středu z korupce kvůli půjčce ve výši 39 milionů eur, kterou Estonsko poskytlo v loňském roce společnosti Porto Franco pro developerský projekt v centru Tallinnu, přičemž finanční prostředky byly určeny pro podporu podnikání zasaženého pandemií covidu 19.

Odstupující premiér Ratas prohlásil, že nic špatného neudělal a o detailech ohledně vyšetřované půjčky neměl informace, nicméně po jednání strany se rozhodl odstoupit. „Určitě existují i jiné cesty, jak se zachovat, ale pouze tato se jevila jako správná,“ nechal se slyšet. Podotkl, že podezření prokuratury neznamená, že je někdo dozajista vinen. Nicméně připustil, že vyšetřování „vrhá závažný stín na všechny zúčastněné“.

Finsko: premiér odstupuje po tlaku stávkujících poštovních zaměstnanců.

Začátkem prosince 2019 odstoupil finský premiér Antti Rinne poté, co se jeho vláda dostala pod tlak v souvislosti s dvoutýdenní stávkou poštovních zaměstnanců. Rezignoval nejenom premiér Rinne, ale i všichni členové koaliční vlády.

Premiér Rinne byl zvolen za stranu Sociálnědemokratické strana Finska, která tehdy těsně zvítězila v parlamentních volbách. Premiér Rinne vládl s liberální stranou Finský střed v koalici, která tvořila celkem 5 stran. Finský střed kritizoval sociální demokraty za jejich postup při řešení problému stávkujících poštovních zaměstnanců a nakonec oznámil, že v premiéra ztratil důvěru.

Finští poštovní zaměstnanci začali stávkovat na protest proti rozhodnutí snížit části z nich platy. Dvoutýdenní stávka skončila 27. listopadu 2019, kdy bylo ve věci platů dosaženo dohody. Stávkující zaměstnance pošt podpořil jeden den stávkou i dopravní sektor, takže například finské aerolinie Finnair zrušily téměř 300 letů.

Česko: země neomezených možností.

Výše jsou uvedeny dva příklady z Estonska a Finska, kde odstoupili tamní premiéři po korupční kauze premiérovi strany v Estonsku a po dvoutýdenní stávce zaměstnanců pošty, premiér ve Finsku.

Je třeba podotknout, že v případě Estonského premiéra jde „pouze“ o podezření z korupce a to ani ne přímo jeho, ale jeho politické strany. Jde o podezření, to znamená, že ještě zdaleka nedošlo k pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci. Samotná kauza je zatím ve fázi vyšetřování. Už jen tato skutečnost vyvolala v estonském premiérovi potřebu ve své funkci rezignovat a ještě u toho jedním dechem říká, že cesta jeho odstoupení, je cestou správnou. Dále připustil, že podezření neznamená, že je někdo vinen. I tak ale na svou pozici rezignoval! V této souvislosti si říkám, že jde o neskutečný morální čin, který v českém prostředí nemá a asi nikdy nebude mít obdoby.

V Česku by se v podobném případě hned argumentovalo: máme přeci presumpci neviny! Než rozhodne soud, odstupovat nebudu! Já nic, já mám vše v pořádku, to je kampaň!

Případů korupčních kauz v Česku je celá řada. Můžeme si popsat krátce samotný případ premiéra Babiše a jeho Čapího hnízda, ve kterém je přístup zcela diametrálně odlišný, než ten estonský. Babiš přeci nikdy neodstoupí! Kauza Čapího hnízda byla a stále je vyšetřována, přičemž podezření padá přímo na samotného premiéra. Kdyby premiér Babiš žil v Estonsku, musel by chodit tamními kanály…Nebo, on by vlastně Babiš v Estonsku nikdy premiérem nebyl, i kdyby byl Estonec.

V této souvislosti se ptám, kam se vytratila politická kultura v Česku? Mají čeští politici morálku? Jak je nastavena společnost a jak vnímá tyto politické kauzy?

V okolních státech EU odstupují politici za daleko „méně závažnější hříchy“. Tu a tam odstoupí politik jen proto, že byl nevěrný své ženě, kvůli stávkujícím pracovníkům pošty, kvůli podezření z korupce, atd. Ve zmiňovaném Finsku nedávno vyzývali tamní premiérku Sannu Marinovou též k odstoupení kvůli tomu, že si pod sako nevzala podprsenku. Naštěstí tady ještě zvítězil zdravý rozum a premiérka díky tomuto „hříchu“ neodstoupila.

Ale vraťme se zpět do Česka. U nás političtí představitelé mluví vulgárně (viz prezident Zeman), ukazují sprostá gesta ve Sněmovně (poslanec Ondráček) a teď už se i fyzicky napadají – viz roztržka poslance Volného s poslanci sociální demokracie. Agrese se postupně zvyšuje. Kam to může dospět? Bude to tady vypadat, jak ve sněmovnách některých balkánských států, kde se poslanci vcelku běžně mezi sebou poperou? Lítání facek a pěstí se stane běžnou záležitostí? No, věřme, že ne….

Co je horší je to, že neexistuje odpovědnost za daleko závažnější pochybení, než je nějaký vulgární výraz, zdvižený prostředníček či nějaká facka. Viz celá řada korupčních kauz včetně ta premiéra Babiše a celá řada dalších jeho pochybení. Morální odpovědnost se u českých politiků zcela vytratila (zdali někdy nějaká byla) a budou si stát za svojí nevinností vždy, i když budou pravomocně odsouzeni, k čemuž však dochází sporadicky (např. hejtman Rath).

Pokud budou mít někteří političtí představitelé nastavené hranice svého chování tak, jak je výše uvedeno, dávají tím svým způsobem vzor chování celé společnosti. Ne nadarmo se říká, že společnost je odrazem politiky. Bohužel úroveň české politiky klesá velmi nízko. Někteří politici by si minimálně zasloužili exkurzy do severských státu, kde by se mohli seznámit s tím, co politická kultura a morálka znamená….

Marek Hejduk

tiskový mluvčí Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Marek Hejduk

Marek Hejduk

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Marek Hejduk

Marek Hejduk

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31