Nedávno jsem se připletl do debaty pravicově a vesměs liberálně smýšlejících diskutérů, ve které se znovu potvrdilo, že současný výběr prezidentských kandidátů absolutně nenabízí odpovídající alternativu pro tuto skupinu voličů. A ačkoliv jsme v podstatě všichni uvažovali obdobně, jednotlivé preference se ve světle stávajících kandidátů značně lišily. V plné nahotě se tak ukázala zoufalost pravicového voliče v nastávající prezidentské volbě.
Není nutné zde probírat již mnohokrát probírané, tedy osobnostní a odborné předpoklady té přehlídky vyšroubovaného populismu (Bobošíková, neúspěšný Okamura), levičáctví (Zeman, Fišerová – vlastně všichni), nanicovatosti (Fišer), nechutného pokrytectví (Sobotka, Franz), sebevražedné eurofiílie či trapného strejcovství (Schwarzenberg).
Jedné věci se ovšem dotknout chci. Ve zmiňované diskusi padl argument, že kdo nejde volit, automaticky podporuje ještě větší zlo, než které by v té bídě sám volil. To je v zásadě logická úvaha a já uznávám, že ve výsledku může volba dopadnout ještě hůře než jen špatně. Zhruba před dvěma lety jsem se však zařekl, že už nebudu volit mezi menším a větším zlem. V zásadě nechápu ty, kteří k podobnému závěru pro běžné parlamentní volby došli již dříve a přesto v prezidentské volbě budou menší zlo podporovat.
V případě prezidentské volby je v tomto ohledu situace v podstatě shodná s běžnými parlamentními volbami. Neplatí zde tisíckrát omílané klišé o nulových prezidentských pravomocech a pouhé symbolice této pozice. Volba prezidenta je důležitou volbou a já prostě nechci mít pocit, že jsem se podílel na volbě toho strašného kandidáta, ať už bude prezidentem kdokoliv. Strašní jsou všichni kandidáti (více či méně) a princip nepodporovat menší zlo jen proto, že existuje zlo ještě větší, je mi mnohokrát přednější než argument, že nevolením nepřímo podporuji horší volbu. Nepodporuji, to je prostě omyl. Nevolba je totiž také jistým druhem volby. A zlo prostě zůstane zlem, ať má jakoukoliv podobu.
Já mám tak ve svém kandidátovi již naprosto jasno. U mě vyhrává pan „Nikdo“.
Nejdu k prezidentské volbě, už prostě nevolím menší zlo – dovětek
K mému minulému článku se přeci jen dopustím ještě dovětku, který jsem původně nezamýšlel. Velmi stručně tedy zmíním charakteristiku jednotlivých kandidátů tak, jak je v kostce vnímám.
Komu tedy hodíte (zřejmě) v lednu svůj hlas?
a) levicovému pragmatikovi z Vysočiny,
b) slizkému a „přizpůsobivému“ a bezpáteřnímu statistikovi,
c) eurofilní pomatené kariéristce, která utekla od lékařství,
d) etatistickému bolševikovi z řad ČSSD,
e) nechutné populistce sládkovského typu,
f) strejcovskému eurofilovi v rádoby pravicové straně, který nechápe a nikdy nepochopí, jak obrovský ekonomický a politický problém / konflikt současná podoba EU pro národy znamená a generuje,
g) nedůvěryhodnému pokrytci z řad ODS, který nyní hlásá něco diametrálně jiného, než pro co dlouhodobě hlasuje, jen aby přes billboardy lacině nahnal více voličstva,
h) nevyzpytatelnému avatarovi, který si nedokáže stát za svým názorem z minulosti, když se mu to nyní nehodí do krámu
i) pomatené havlistce, která chce svou v podstatě komunistickou ideologii „dobra“ vnutit všem i přes jejich vůli a za každou cenu manipulovat se všemi?
A víte, co mají všicni tito kandidáti společného? Ani jeden z nich není reálně pravicově smýšlející. Jak typické pro tuto zemi. Ve výběru prostě chybí jakýkoliv pravicový kandidát. Já mám tak zcela jasnou alternativu, neboť již nepodporuji volbu menšího zla. U mě jednoznačně vyhrává „pan Nikdo“.
Vám, kteří jste se přesto rozhodli jít volit, přeji pevnou ruku a hodně štěstí. Vlastně nám všem…
Jan Polanecký je členem Svobodných
