Pokorný: Přímá volba starostů nezlepší současný model

Pokorný: Přímá volba starostů nezlepší současný model

Hlavním argumentem pro přímou volbu má být průhlednější vedení města, větší zájem o politické dění, a díky tomu vyšší volební účast. Nikde v Evropě jsme ovšem, až na krátkodobé výjimky, výrazné zvýšení volební účasti nepozorovali. Z mého pohledu by se tedy jednalo spíše o změnu pro změnu. Dnešní systém komunální, resp. regionální politiky nevykazuje natolik zásadní problémy, že bychom museli přikročit k této razantní změně. Naopak zavedení přímé volby starostů a hejtmanů by přinést zásadní problémy mohlo. Jednoduše se může stát, že zvolený starosta totiž nebude mít ve svém zastupitelstvu dostatečnou podporu, což nám potvrzuje i praxe ze zahraničí. Typickým příkladem z posledních komunálních voleb by mohly být naše dvě největší města. Zde vítězové voleb (v Praze ODS a v Brně hnutí ANO) nebyli schopni vyjednat potřebnou většinu hlasů a primátorské křeslo získala až druhá strana v pořadí. Model, kdy bude zvolený starosta bez podpory zastupitelstva, je totiž v zásadě nesmyslný. Jakým způsobem by byla vedená diskuse, když starosta chce vést jinou politiku než rada obce a zbytek zastupitelstva. Dnešní systém nepřímé volby právě mnohem lépe vede k tomu, aby se starostou stal právě člověk konsenzuální a rozumný, který si nebude dělat vlastní sólo politiku. Navíc pokud zavedeme přímou volbu, museli bychom překopat celý systém kompetencí volených orgánů, který je uzpůsobený současné nepřímé volbě.

Jako komunální politik bych z výše zmíněných důvodů přímou volbu starostů a hejtmanů určitě nepodpořil. V současném systému do čela obce zasedne ten, kdo se dokáže nejlépe domluvit s většinou zastupitelů a dokáže tedy prosazovat rozumnou konsenzuální politiku. Díky tomu se můžeme vyhnout bizarním situacím jako například nedávné ustanovující jednání zastupitelstva slovenské obce Fekišovce, které se stalo hitem internetu.

David Pokorný,

člen Republikového výboru Svobodných, zastupitel města Brna

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31