Podíl řepky na celkové osevní ploše je v současnosti necelých 13 %, což je opravdu hodně – hlavně v poměru s okolními státy. Je tedy namístě otázka, jestli nám to opravdu za to stojí, jestli negativa jejího pěstování nepřevyšují pozitiva.
I Evropská unie už začíná ustupovat z plánovaného závazku 10% spotřeby biopaliv do konce roku 2020. Nyní se počítá se 7 % a s dalším postupným snižováním, což je dobře. S biopalivy první generace (tj. s těmi, u kterých existuje konkurenční využití ve výrobě potravin či krmiv) se totiž váže spousta nevýhod:
Pěstování energetických plodin, jako je právě řepka nebo kukuřice, vede paradoxně k vyšší produkci skleníkových plynů než u fosilních paliv. Navíc bionafta svými zplodinami více poškozuje jak naše zdraví, tak naše auta.
Řepka je velice náchylná k chorobám způsobeným různými škůdci, je tedy zapotřebí ji silně chemicky ošetřit, což vede k hromadění pesticidů v půdě a ve spodní vodě.
Pěstování řepky je příčinou nemalého úhynu lesní zvěře. Ta po jejím požití slepne a přichází o funkčnost nervů a jater.
Řepka olejka je zdrojem velké části pylových zrn, kvůli kterým trpí hlavně na jaře většina alergiků. Její pyl je totiž značně agresivní.
Pěstování řepky vede k degradaci půdy a k erozi. Také zabírá ornou půdu, na které mohly růst potraviny jako například brambory nebo obilí.
Jak se zdá, tak za podporou biopaliv stála spíše masivní lobby, než obava o životní prostředí. Doufejme, že se současným projektem podpory biopaliv druhé generace (surovinou je tzv. nepotravinářská biomasa) to neskončí stejně…
A co se s tím dá dělat? Určitě by stát neměl lidem diktovat, co na svém pozemku mají, nebo nemají pěstovat. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví je mi svatá. Dokonce pokud se řepka zaoře, může mít na půdu naopak pozitivní dopad. Myslím si ovšem, že by se mělo co nejdříve skončit s legislativní (povinné přimíchávání biopaliv do nafty) i finanční (pomocí dotačních programů) podporou. Zemědělci si tak najdou jinou výhodnou plodinu k pěstování a my se nebudeme muset každé jaro dívat na nekonečné žluté lány.
David Pokorný, předseda Svobodných v Jihomoravském kraji
Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Politická rozprava: Pavel Strunz o účelovém používání předběžné opatrnosti
Proslov z Republikového sněmu, 11. 11. 2023.
PŘEPIS PROJEVU
Vážení spolustraníci, vážené spolustranice, milí hosté a samozřejmě, milé hostesky,
pohovořím o předběžné opatrnosti.
Jsem-li předběžně opatrný, nedopustím masovou imigraci ze zemí s jinými kulturními vzorci. Protože vím, že se mi to může vymstít v časovém horizontu jedné generace. Jsem-li předběžně opatrný, nezanedbávám armádu, časová konstanta vybudování armády je deset let, geopolitická situace se však může změnit za kratší dobu. Ještě v roce 2009 v Praze podepisovali Obama a Medvěděv redukci jaderných zbraní, necelých pět let poté Rusko anektovalo Krym. Jsem-li předběžně opatrný, nezakážu si zákonem dva ze tří stabilních zdrojů energie, uhlí a jadernou energetiku, což se vbrzku projeví na energetické bezpečnosti.
Po těchto příkladech oprávněné předběžné opatrnosti považte, co se děje u našich, stále ještě bohatých, sousedů v Německu. V několika politikách, migrace, armáda, jaderná energetika, Německo aplikovalo předběžnou neopatrnost. To má své důsledky. Slabou armádu v turbulentních časech, kriminalita roste, imigranti se zhusta neztotožňují s německým státem, vysoké ceny energií vyhání firmy z Německa, konkurenceschopnost upadá. Proto je těžko pochopitelné, že takto předběžně neopatrné Německo naopak bylo a je předběžně přeopatrnělé stran globálního oteplování, které hypoteticky může mít důsledky až za několik generací. Tedy dlouho po dokonaných důsledcích masové imigrace, zanedbávání armády, odklonu od jádra a uhlí. Německo převzalo paniku Grety Thunberg a stalo se motorem doktríny Green Deal.
Protože se Německo osvědčilo v několika ohledech jako odstrašující příklad, neměla by se Česká republika u něj inspirovat bez mimořádné obezřetnosti. Bohužel je však z některých prohlášení zřejmé, že česká vláda se na toto Německo hodlá čím dál víc orientovat. Hodlá například opakovat některé jeho energetické chyby. Odstoupení od uhlí, masovou podporu obnovitelných zdrojů, ale i zákaz spalovacích motorů. Ministr průmyslu potvrzuje cíl ukončit spalování uhlí do roku 2033, zároveň Petr Fiala protlačuje nestabilní a obtížně regulovatelné obnovitelné zdroje energie bez vyřešení ukládání přebytků.
To si vyžádá paradoxní doplnění energetiky o zdroje spalující zahraniční fosilní palivo, zemní plyn, tedy nyní LNG, i z nestabilního Blízkého Východu, ale i oklikou z Ruska, za vyšší sazby než dříve, samozřejmě. Pokud se tak stane, bude to za cenu ztráty konkurenceschopnosti, za cenu, že se staneme hlubokým dovozcem elektřiny, což též nepřispěje k energetické bezpečnosti. Bude to za cenu obrovských regulací připomínajících socialistické plánované hospodářství, tzn. neférové podmínky a naprosté pokřivení trhu.
Naše vláda přestává být předběžně obezřetná v krátko a střednědobém horizontu. Používá pouze Green Deal, a přitom se tak děje za situace, kdy větší světoví producenti skleníkových plynů, než je Evropská unie, si konkurenceschopnost takovouto doktrínou nepodkopávají.
Zároveň o správnosti premis antropogenního globálního oteplování pochybují i významní vědci, jedním z nich je kvantový fyzik John Clauser, nositel Nobelovy ceny za fyziku roku 2022. Ten letos podepsal petici proti klimatickému alarmismu. Kolega Clauser říká: „Populární narativ o změně klimatu odráží nebezpečné zkorumpování vědy. Chybná klimatická věda metastázovala do masivní šokové novinářské pseudovědy. Žádná skutečná klimatická krize neexistuje, existuje však krize energetická.“ Takové prohlášení chce odvahu. Nepapouškovat mantry jako dekarbonizace či klimaticky neutrální společnost může dnes vědcovi přinést nepříjemnosti. Pravděpodobnost financování jeho výzkumu se rapidně sníží. To je to zkorumpování vědy, o kterém hovoří Clauser.
Vážení, všiml jsem si nedávno zvláštní symbiózy. Zatímco Čína začíná lovit mozky na Západě, některé mozky na Západě vymýšlejí, jak jí lov usnadnit. Greta Thunberg a její řídící mozky v Evropské unii v zásadě vyhrály. A já doufám, že jenom bitvu, nikoli však válku.
Čekají nás eurovolby. Obdobně jako loni na sněmu, upozorňuji i letos předběžně opatrnicky naše budoucí europoslance, aby se naočkovali proti bruselóze. Ta, jak známo, způsobuje politickou sterilitu u velkých zvířat. Sami sobě položte otázku: co udělala EU za dvacet let našeho členství dobře? Myslím, že těch pozitivních počinů je velmi málo. Naši naočkovaní europoslanci se mohou pokusit to změnit. Konkrétně v energetice mohou prosazovat následující. Postavit se proti zákazu spalovacích motorů samozřejmě, prosazovat jadernou energetiku, bránit nesmyslným regulacím v rámci Green Dealu, neodstupovat od Energetické charty chránící investice do energetiky. Dle zdravého rozumu budou jistě konat i v jiných oblastech a já věřím, že z žádného našeho europoslance se nestane politický EUnuch. Děkuji za pozornost.
