Pilc: Zakazování heren a hracích automatů je další krok ke komunismu

Pilc: Zakazování heren a hracích automatů je další krok ke komunismu

Vybírají si ke svému útoku tu nejsnadnější cestu, to nejslabší místo, které se bude obtížně bránit. Převládající veřejné mínění bylo dlouhotrvající mediální palebnou přípravou náležitě zpracováno a příslušní „kulaci“ byli v očích veřejnosti patřičně očerněni. A když se antikapitalistům na této frontě zadaří, tak se samozřejmě nezastaví a na svém pochodu k socialismu příště zničí možná právě vaši provozovnu, vaše pracovní místo, váš majetek a vaši svobodu.

Murray N. Rothbard:
„Neexistuje mnoho zákonů, které by byly tak absurdní a nespravedlivé jako zákony proti hazardu.. ..Jestliže musíme zakázat hazard, protože by v něm mohly davy lidí utopit velkou část svého živobytí, tak proč bychom neměli zakázat mnoho dalších položek masové spotřeby? Koneckonců, jestliže je dělník odhodlán prohýřit svou výplatu, má k tomu mnoho příležitostí: může nerozvážně utratit příliš mnoho za televizi, hi-fi věž, alkohol, baseballovou výbavu a nespočet dalších věcí. Logika bránit člověku v hazardu pro jeho dobro nebo dobro jeho rodiny vede přímo k oné totalitní kleci. Kleci, ve které Tatíček Vláda říká člověku, co přesně má dělat, jak utratit své peníze, kolik vitamínů musí přijmout a nutí ho řídit se podle diktátu Státu.“

Různí socialisté jsou mistři v mlžení a překrucování pojmů. V mnoha oblastech, v mnoha společenských problémech socialisté připnutím falešné a zavádějící nálepky prakticky znemožňují věcnou diskusi o podstatě věcí. Říkají si „bojovníci proti hazardu“. V tomto kontextu je pojem „hazard“ naprosto falešný. Provozovatelem hazardu totiž není majitel herny nebo hracího automatu, proti kterým bojují. Provozovatelem hazardu je hazardní hráč. Hazard je způsob hraní nebo způsob jakékoli činnosti. Hazard znamená přijímání příliš vysokého rizika. Ne každý hráč je hazardní hráč. Podobně jako ne každý konzument alkoholu je alkoholik.

Murray N. Rothbard:
„Zákaz něčeho, co může být pro uživatele škodlivé, vede logickou cestou opět k oné totalitní kleci, kde lidé nemohou jíst sladkosti a jsou nuceni jíst jogurt „pro jejich vlastní dobro“.“

Právo na majetek znamená právo nakládat s vlastním majetkem podle svého vlastního rozhodnutí. Rozhodovat demokraticky, jak má být s majetkem nakládáno, je tedy narušením majetkových práv majitele. Hlasovat o zakazování heren a hracích automatů znamená hlasovat o cizím majetku. Hlasovat o cizím majetku je komunismus. Braňme naši svobodu před touto bezbřehou demokracií!

Karel Havlíček Borovský:
„Každého člověka jmění se musí hájiti a kdo se cizího jmění dotýká, kdo do cizího jmění sahá, jest komunista! Jen majitel sám právo má se svým jměním dle své vůle nakládati a každé míchání se do toho odjinud jest komunismus!“

Socialistickou regulací trhu práce vyřadíte z trhu práce ty nejslabší. Bezvadně na to funguje zákon o minimální mzdě. Chcete zvýšit nezaměstnanost? Není problém, stačí zvýšit minimální mzdu! Proč zvyšovat nezaměstnanost? Proto, abyste vyrobili víc problémů, které budete řešit a díky tomu mohli víc vládnout. Socialisté milují vládnutí. Zastánci vládnutí potřebují udržovat lidi v chudobě, aby na vládnoucí politiky byli stále odkázáni, protože bohatí lidé by už pak třeba různé socialisty nemuseli chtít volit. Je v zájmu socialistů, aby lidé byli bohatí? Potom těm nezaměstnaným socialisté zařídí vyplácení peněz, které seberou na daních těm pracujícím. Někteří z těch nezaměstnaných potom peníze nasází do hracích automatů, což je pro věc socialismu skvělé, protože to je bezvadná záminka pro další nárůst socialismu, protože tyto peníze, které nezaměstnaní dostali v nouzi, byly určeny především například na bydlení a na jídlo. Peníze nebyly daňovým poplatníkům sebrány proto, aby byly naházeny do hracích automatů. Takže to je záminka pro zakazování heren a hracích automatů. Socialisté si po tomto dvojitém útoku proti právu na majetek (právu na majetek daňových poplatníků, kterým socialisté sebrali peníze na „sociálno“ a právu majitelů heren rozhodovat si o svém majetku) můžou udělat další čárku na cestě k socialismu. Na začátku byly socialistické regulace, které přes socialistické opatření vedly překvapivě.. k další socialistické regulaci! Mají to ti socialisté dobře vymyšlené! Nemám na mysli pouze KSČM a ČSSD. Mluvím o celém širokém levicovém politickém spektru. Mezi těmito antikapitalisty najdete i mnoho tzv. bojovníků proti komunismu. Komunisté dokonce v posledních letech někdy bránili podnikatele proti útokům ze strany některých tzv. pravicových politiků, kteří jsou však ve skutečnosti od komunistů ještě více nalevo. Čert aby se v tom vyznal a jak se v tomhle guláši má vyznat volič? Nekoukat na mediální nálepky, ale podívat se na podstatu věci. Co tvoří civilizaci a civilizovanou společnost? Zákaz heren, nebo respektování práva na majetek? Jakou cestou se chceme vydat?

Slayer:
„Co takhle zavřít lidi do klecí a dávat jim vyváženou stravu, vitamíny, správnou dávku slunečního záření, hodnotné televizní programy, kvalitní literaturu a chránit je před vším škodlivým?“

Chtějí prý chránit chorobné hráče před pokušením, aby kolem sebe neviděli herny a hrací automaty. A co takový alkoholik? Těch je taky dost. Budeme zakazovat hospody, aby je alkoholik neviděl? Na co si může alkoholik stěžovat, to takhle jde po ulici, a najednou ho přepadne hospoda, protože ji nikdo nezakázal?

Murray N. Rothbard:
„Postavit mimo zákon něco, co by mohlo vést ke zločinu, je nelegitimním a násilným útokem na osobní práva a práva majetková.. ..Pouze skutečné spáchání zločinu by mělo být ilegální.“

Jarmila Novotná:
„Vedoucí Územního odboru Ústí nad Labem PČR – KŘP Ústeckého kraje plk. Mgr Vladimír Danyluk neshledal na provozu heren z hlediska bezpečnosti nic alarmujícího a přes zvýšené kontroly těchto podniků nebylo odhaleno žádné porušování zákona ze strany provozovatelů. Připustil, že v hernách dochází k drobné majetkové trestné činnosti, ale stejně jako v restauracích, dopravních prostředcích nebo nákupních centrech.“

Zakazováním heren a hracích automatů a vůbec herního průmyslu tato zábava zmizí asi tak, jako zákazem drog zmizely drogy. Zakazovačům ani tolik nevadí, že zakázaný jev nebo zakázaná věc zákazem nezmizí. Ale ten pocit! Ta moc! To je ta největší droga.

Alistair Dormandy:
„To je podstata vlády. Když se vám něco nelíbí, vyhlásíte nový zákon, který to označí za nelegální.“

Už nějakou dobu upozorňuji na to, že zde probíhá útok proti základům civilizované společnosti:

Havana vzorem vašemu městu?(2013)

Herní automaty jsou v tom nevinně(2013)

„Ať zruší všechny herny, už mě stály dost peněz..“(2013)

Tažení proti hernám: Demokratická stavba nové totality?(2014)

Kdy budou na řadě hospody?(2014)

Kdy začne skutečná diskuse o zakazování?(2014)

Dýchám. Zn.: Povolení mám(2014)

Nechme lidi se svobodně rozhodnout.. v referendu?(2014)

I majitel herny má právo na majetek(2014)

Kdy budou zakazovat účesy?(2014)

Právo na majetek a prosperita společnosti(2014)

Předstírání veřejné diskuse(2015)

Šaría předvoj v Česku sklízí ovace(2015)

I na zákazu hazardu se dá vydělat. Pokud ho ovšem zakázali ve vedlejším městě(2016)

Jindřich Pilc

Vyšlo i na autorově osobním blogu.

Články vyjadřují osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec klubu SPD Libor Vondráček se 11. února ve studiu Událostí, komentářů střetl s exministrem kultury Martinem Baxou z ODS v debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií a napjatých vztazích vlády s kulturní scénou. Vondráček obhajoval plány vlády na zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu, zatímco Baxa varoval před ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

Libor Vondráček byl v úvodu konfrontován s kontroverzním výrokem Trikolóry, která je součástí klubu SPD. Ta na sociálních sítích srovnala Hynka Čermáka s Jurajem Cintulou, atentátníkem na slovenského premiéra Roberta Fica. Moderátorka Tereza Řezníčková citovala: „Nový hrdina angažovaného umění, Vášáryová v kalhotech, tvrdý jak Juraj, ať žije svobodná kultura, Cintule.“ Vondráček se od výroku distancoval slovy: „Nevím, co tím sledovali kolegové z Trikolóry. Já jméno pana Cintuly teďka slyšším v podstatě poprvé.“ Zároveň ale odmítl výrok komentovat a zdůraznil, že nemá potřebu „komentovat každý jeden příspěvek Trikolóry.“

Když mu byla připomenuta programová priorita Svobodných – „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná“ – Vondráček trval na tom, že pan Čermák „má svobodu slova a bude ji mít před projevem i po projevu.“ Dodal, že Svobodní chtějí odstranit paragraf 318a z trestního řádu: „Rozhodně se pan Čermák nemusí obávat toho, že by byl jakkoliv popotahován za své projevy, takže tohle to období už máme za sebou.“

Slovenský model a jeho důsledky

Klíčovým tématem debaty bylo financování veřejnoprávních médií a možná inspirace Slovenskem. Vondráček neváhal přiznat, že vláda se slovenským modelem inspiruje: „Za minulé vlády slovenské se sloučila Slovenská televize, Slovenský rozhlas. Začaly se platit poplatky ze státního rozpočtu, minimálně to, že nechceme platit koncesionářské poplatky tím způsobem jako dnes a chceme, aby se financovaly tyto dvě organizace ze státního rozpočtu, je určitě věc, kterou vidíme na Slovensku, vidíme, že to tam nějak funguje.“

Zároveň zdůraznil, že jde o splnění volebního slibu: „My nechceme měnit naše názory, my nechceme měnit naše sliby a chceme dodržet to, co je v programovém prohlášení.“ Reagoval i na ministra kultury Oto Klempíře, který původně prosazoval zachování koncesionářských poplatků: „Pan Klempíř to říkal jako svůj občanský názor. Každý v té koalici má různé názory na různé problémy, ale v momentě, kdy se někdo stane ministrem s nějakým programovým prohlášením a s nějakým mandátem vlády, tak je dobré, když jako ministr vystupuje konzistentně.“

Martin Baxa, který v minulé vládě stál v čele ministerstva kultury, ostře reagoval na Vondráčkovy argumenty. Označil změnu financování za „vážný zásah do fungování jednoho z pilířů svobodné společnosti“ a vytknul vládě nedostatek transparentnosti: „Pokud se chystá vážný zásah do fungování médií veřejné služby, zdůrazňuji vážný zásah, tak je vaší povinností to od začátku veřejně diskutovat.“ Připomněl, že při své vlastní novele mediálního zákona zřídil od začátku expertní skupinu a celý proces byl veřejný.

Obvinění z netransparentnosti

Vondráček odmítl poskytovat konkrétní informace o připravovaných variantách s odůvodněním, že by to mohlo vést k nesplněným slibům: „Já jsem rád, že pan Klempíř neříká žádné podrobnosti, které se zatím zcela neprojednali na té koaliční úrovni, aby se mu právě nestalo to, co panu Baxovi, tedy že pak bude muset brát zpátky to, co by řekl.“ Dodal: „Ty informace se postupně budou dávkovat tak, jak na nich bude shoda, protože není důvod tady hovořit o věcech, které se dějí na uzavřeném jednání.“

Baxa tento postup označil za „naprosto nepřijatelné v demokratické společnosti“ a zdůraznil: „Generální ředitelé obou veřejnoprávních médií zcela legitimně vznesli požadavek na zřízení odborných skupin.“ Varoval, že předseda SPD Tomio Okamura „opakovaně ve sněmovně hrubě napadal média veřejné služby“ a „říkal, že by se měly transformovat na příspěvkové organizace, kdy může prostě politik okamžitě odvolat ředitele a úplně je řídit.“

Spor o nezávislost médií

Zásadní rozpor mezi oběma politiky se projevil v otázce, jak zajistit nezávislost veřejnoprávních médií. Vondráček tvrdil, že současný systém nezávislost nezaručuje: „Jak to zaručovala ta předchozí varianta? Kdy mohl přece úplně stejně ten poslanec a ta většina ve sněmovně snížit výši poplatků a úplně tak by zkrouhla rozpočet České televize a Českému rozhlasu. Není v tom téměř žádný rozdíl.“

Baxa oponoval, že současný systém „zajišťuje to, že je to přímý, přímá cesta poplatků k těm médiím veřejné služby, to znamená, neexistuje možnost politické kontroly toho, jak se s těmi penězi nakládá.“ Dodal: „My prosazujeme návrh, aby je kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, ale nelze do nich zasahovat.“

Vondráček argumentoval neefektivitou současného systému: „Když tady vychází zprávy o tom, že Český rozhlas na výběr správy poplatků má náklady 100 milionů korun, no tak je otázka, jestli je nutné, aby se 100 000 000 Kč z těch, které vyberou koncesionáři, konzumovalo na výběr těchto poplatků.“ Současné poplatky označil za „internetovou daň“ s tím, že lidé je platí, „ať už se koukají nebo nekoukají.“

Když byl dotázán, zda nepůjde o zavedení nové daně, Vondráček kategoricky odmítl: „Určitě ne. My nechceme zvyšovat daně, nechceme zavádět nové daně ani windfall tax, ani internetovou daň.“ Zároveň ale přiznal, že půjde o „další mandatorní výdaj“ ze státního rozpočtu.

Časový harmonogram a politický kontext

Vondráček potvrdil, že vláda chce změnu stihnout do rozpočtu na rok 2027: „Byl už veřejně řečeno, řečen termín, že by bylo dobré, kdyby se to týkalo rozpočtu 2027, aby se ty všechny věci stihly v rámci tohoto kalendářního roku. Očekávají to od nás naši voliči, protože ty strany, které kandidovaly s tímto volebním slibem, tak to slibovaly.“

Baxa mu vytknul pokrytectví s odkazem na rok 2009, kdy ODS zvažovala zrušení poplatků. Vondráček reagoval, že tehdy šlo o jinou éru: „Opravdu žijeme v jiné době. Dneska jsou jiné DVBT-2, možnosti vysílat stovky, tisíce kanálů frekvencí. Všechno funguje jinak než v tom roce 2009.“ Baxa ale připomněl, že za vlády ODS Mirka Topolánka došlo v roce 2008 naopak k výraznému navýšení poplatků na 135 korun, což umožnilo veřejnoprávním médiím dlouhodobou stabilitu.

Osobní postoj versus vládní politika

Zajímavým momentem bylo Vondráčkovo osobní vyjádření, že by sám šel ještě dál než vládní plány: „Kdyby to bylo na mě, já bych šel cestou Javiera Mileie. Podle mého názoru už je to přežitek ty státem zřízená média.“ Zároveň ale zdůraznil, že jde o jeho pravicový postoj, nikoliv o vládní záměr: „To, že by to bylo zrušeno úplně, to je můj postoj, ale ne většinový postoj vlády. Já jsem prostě pravicový politik, tak se nemůžu ubránit tomu, když můžu šetřit.“

Baxa uzavřel debatu varováním: „Dneska dělají tu reformu strany, které prostě veřejnoprávním médiím nevěří a z toho důvodu já mám vlastně vážné obavy z toho, jak ten princip dopadne.“ Slíbil, že opozice bude „bránit jakýmkoliv pokusům, které budou zavánět tím, že někdo tady chce ovládnout veřejnoprávní média,“ a že už včera se pokusil zařadit na program Poslanecké sněmovny bod o aktuální informaci k přípravě legislativy – návrh byl ale zamítnut.

Vondráčkovo vystoupení ukázalo, že vláda má jasný záměr změnit financování veřejnoprávních médií do roku 2027, ale zatím není ochotna zveřejnit konkrétní podobu připravovaných variant. Zatímco on sám argumentuje splněním volebního slibu a úsporami na administrativě, opozice varuje před ohrožením nezávislosti médií veřejné služby a nedostatkem transparentnosti celého procesu. Spor se tak přesouvá z roviny technické do roviny hodnot – jde o to, zda veřejnoprávní média mají být pilířem demokracie, nebo zda představují „přežitek“, jak naznačil Vondráček ve svém osobním postoji.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31