PILC: Rezervy povodňové solidarity

PILC: Rezervy povodňové solidarity

Rezervy povodňové solidarity? Zahoďte komerční pojištění! Pojišťovny – zkrachujte! Stát je jedna velká pojišťovna! Stát se o vás postará!

Premiér Petr Nečas řekl, že vláda počítá s vytvořením rezervy povodňové solidarity. Do rezervy povodňové solidarity by každý daňový poplatník přispěl částkou 100Kč měsíčně.

Petr Nečas používá slova „solidarita“ úplně stejně jako socialisti. Kdyby označoval věci pravými jmény, mluvil by o povodňové dani.

Solidarita je chvályhodná, obdivuhodná záležitost založená na dobrovolnosti. Pokud budete mít v daňovém přiznání kolonku „Rezerva povodňové solidarity“, pod tím otázku: Chcete přispět do státní Rezervy povodňové solidarity částkou 1200Kč? ano/ne , potom se jedná o dobrovolnost a solidaritu. Pokud tu stovku měsíčně odevzdáte státu na daních, už se nejedná o solidaritu. Daně neplatíte dobrovolně, ale pod hrozbou násilí ze strany státu. Už si nemůžete vybrat, jestli tu stovku měsíčně dáte nebo ne.

Takové dva tři dny po skončení řádění přírodního živlu jsou ideální čas na utáhnutí šroubu. Lidé přirozeně soucítí s poškozenými (dobrovolně poskytují pomoc) a tato doba je ideální pro přednesení návrhu na zavedení další daně, tentokrát povodňové. Marketing funguje, myšlenka je prodána perfektně: říkejme tomu Rezerva povodňové solidarity.

Petru Nečasovi krvácí srdce a chce být solidární, chce konat dobro. Nebude ale solidární sám za sebe a ze svého. Zaplatíme to my všichni. Mohl by si někdo v tuto dobu dovolit s touto věcí nesouhlasit?

Druhou problematickou záležitostí je to, že se stát cpe do pojišťovnictví. Pokud všichni odevzdají relativně malou částku aby někdo poškozený mohl dostat pomoc, je to jakési pojištění. Potom bychom se ale mohli bavit o tom, k čemu máme stát, co je úlohou státu. Stát tady není od toho, aby provozoval pojišťovnu. Stát je tady od toho, aby zajistil pravidla stejná pro všechny (zákony), která budou vymahatelná (policie, soudy). Stát je tady od toho, aby zajistil bezpečnost svých občanů (policie, armáda). V souhrnu: stát je tady od toho, aby ochránil svobodu jednotlivců. Zákony a jejich vymahatelnost by se měly snažit hájit svobodu jednotlivce.

Uvedený návrh posiluje moc státu, posiluje jeho zasahování do ekonomiky (pojišťovnictví). Je v rozporu s pravicovými hodnotami, s hodnotami liberalismu. Tento návrh by proto měl znepokojovat Občanskou demokratickou stranu, pokud se tedy ODS považuje za pravicovou. Nevím, jestli by se tato pomoc státu vztahovala na každý soukromý dům, nebo třeba jen na komunikace a mosty. V principu je ale zasahování státu v této záležitosti škodlivé, ať už se jedná o jakýkoli majetek. Podporuje totiž morální hazard, neefektivní nakládání s omezenými zdroji. Pokud bude stát fungovat jako pojišťovna, nebude se chovat tak efektivně jako pojišťovna soukromá, komerční. Soukromá pojišťovna totiž pracuje se soukromými penězi konkrétních vlastníků, kteří si efektivní nakládání se svými penězi ohlídají. Pokud ne, je to jejich problém. Státní pojišťovna nic takového neřeší, pracuje s penězi eráru. Z cizího krev neteče. Podívejte se, jak funguje většina státních organizací a podniků a porovnejte jejich efektivitu se soukromým sektorem. Soukromá pojišťovna by prostě některé stavby v některých lokalitách nepojistila. To by ovlivnilo chování a rozhodování majitelů: investovat – neinvestovat – opravovat – neopravovat – odejít jinam? Stejně tak investor plánující výstavbu se už předem může dohodnout s pojišťovnou, kde mu pojišťovna investici pojistí a kde nepojistí. Může se týkat výstavby domu, komunikace, mostu. Pojišťovna také třeba může říci: most pojistíme, ale musí mít takové a takové parametry. To všechno zvládne soukromá pojišťovna lépe (efektivněji) než pojišťovna státní. Pochybuje snad o tom někdo? Neefektivním nakládáním s omezenými zdroji trpí celá společnost. Pokud tady bude stát fungovat jako pojišťovna a každý daňový poplatník přispěje ročně částkou třeba 1200Kč, přesně o tuto částku nakoupí daňový poplatník méně jiného zboží. Poklesne ekonomoka v jiných oblastech. Dalším neefektivním nakládáním s omezenými zdroji je jednámí majitele nemovitosti: zrekonstruuju dům v záplavové oblasti, nebo tam postavím nový, protože kdyby něco, tak stát se o mě postará. Je to oslabování osobní odpovědnosti za svoje jednání. V případě soukromé pojišťovny by to bylo trochu jinak. Neefektivním nakládáním s omezenými zdroji naše společnost jako celek nezbohatne.

Dalším aspektem posilování moci a vlivu státu je posilování moci a vlivu politiků a úředníků. Tím roste korupční potenciál (moc korumpuje). Tato vláda se přitom oháněla tím, že chce bojovat proti korupci. Proti korupci však lze bojovat pouze zmenšením moci a vlivu státu.

Jindřich Plic je členem Svobodných. Vyšlo na blogu idnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31