ČT24 vytlačila z trhu televizi Z1. Ve veřejnoprávních médiích bouchají šampaňské.
Proč mluvím o narůstání socialismu? ČT není podle zákona soukromou televizí, nemá konkrétního vlastníka. ČT hospodaří s vlastním majetkem, patří sama sobě. Nepatří nikomu. Je to taková socialistická organizace. (Nebudu dál rozebírat fakt, že je ve skutečnosti v družstevním vlastnictví svých zaměstnanců, to už vysvětlovali jiní, např. Petr Hájek v knize Smrt ve středu.) ČT je státní televizí. Byla zřízena zákonem. Dohlíží na ni rada ČT. Rada ČT jmenuje a odvolává ředitele ČT. Členy rady ČT volí a odvolává Poslanecká sněmovna. V tomto smyslu je potom ve státním, společenském, socialistickém vlastnictví. Nelíbí se vám pojem státní televize? Klidně jí říkejte veřejnoprávní, nebo televize veřejné služby, jak je libo.
Významnou část jejích příjmů tvoří majetková daň z vlastnictví televizního přijímače zvaná koncesionářský poplatek. ČT tak deformuje tržní prostředí. Při vzniku státních televizí asi nešlo o to deformovat tržní prostředí. Účel byl jasný: propaganda. Kontrola státu nad šířením informací. Tento účel se nezměnil. Možná je dominantní, možná byl přebit jinými benefity. Státní televize je totiž pro různé skupiny a jednotlivce skvělý kšeft garantovaný zákonem.
Poplatek je archaismem. Koncesionářský poplatek se objevil někdy na začátku dvacátého století, když začínal vysílat rozhlas. Možná se jednalo o daň z luxusu, protože rozhlasový přijímač nebyl levnou záležitostí. Nebo šlo o to, registrovat všechny rozhlasové posluchače. Zájemce o elektromagnetismus byl v té době podezřelou osobou. Mohl totiž být špiónem cizí mocnosti a pomocí rozhlasového přijímače mohl přijímat instrukce (to není vtip). Nebo si stát hned ze začátku uvědomil, jaké možnosti se tady otevírají a hned chtěl tuto novinku dostat pod svoji kontrolu.
Zákon o ČT se stal nástrojem loupeže. ČT je drahá kabelovka, která má svůj úspěch vynucen zákonem. ČT by za současných podmínek na volném trhu neobstála. Byla by to nejdražší kabelovka. Při současném poměru cena/počet televizních stanic by asi moc zákazníků nezískala.
Proč nemají diváci svobodu volby? Proč si nemohou svobodně vybrat, jestli za daných podmínek budou ČT platit a přijímat její programy? Zakódovat signál, aby byl dostupný pouze platícím, dnes není problém. Máte problém s neplatiči koncesionářských poplatků? Tak ten signál zakódujte, bude po problému s neplatiči koncesionářských poplatků. Zaplatí ten, kdo bude mít o příjem veřejnoprávní televize zájem. Kdyby diváci tuto možnost volby měli, ČT by v konkurenci na trhu neuspěla. Stejně tak v případě způsobu financování z reklam. ČT by byla nucena se přizpůsobit situaci na trhu a začít hospodařit efektivně.
Na volném trhu by se ukázalo, o jaké televize, o jaké programy, o jaké pořady mají diváci zájem.
Buď by se ukázalo, že se zpravodajská televize uživí, nebo by se ukázalo, že se neuživí, že o ni diváci nemají zájem. ČT24 se takové zkoušky trhem nemusí obávat. Úspěch byl uzákoněn.
To, co je vidět, je fungující ČT24. A je to třeba pěkná zpravodajská televize. To, co je vidět, je končící Z1. Původně zpravodajská, později z důvodu úspor přešla trochu na dokumenty, i když přinášela i ekonomické zprávy. Zastánci státní televize teď můžou říci: „Podívejte, veřejnoprávní ČT24 funguje, komerční Z1 ne. Trh není schopen nám přinést zpravodajskou televizi.“
To, co není vidět je to, jak by Z1 fungovala a prosperovala jako zpravodajská televize, kdyby tady neměla konkurenci ve veřejnoprávní ČT24. Takže nemusí být pravda, že by se komerční zpravodajská televize na trhu neuživila. Zjistit by se to ale dalo jen jediným způsobem.
Porovnání komerční televize a televize veřejné služby: V případě komerční tzv. plnoformátové televize se jedná o vysílání nekonečných seriálů a telenovel, soutěží, detektivek, komedií, akčních filmů, sportu, hudby… Veřejnoprávní televize vysílá stejné nebo podobné nekonečné seriály, telenovely, soutěže, detektivky, komedie, akční filmy, sport, hudbu…, akorát že veřejnoprávně. Diváci si jistě při sledování všimnou tohoto zásadního rozdílu.
Svoboda volby je neslučitelná s konceptem veřejnoprávních médií. Máte-li televizní přijímač, nemůžete si svobodně vybrat, jestli budete nebo nebudete platit koncesionářský poplatek, pokud tedy nechcete porušovat zákon. Veřejnoprávní média jsou tady bezpochyby pro naše dobro a toto dobro je nám nuceno pod hrozbou postihu za neplacení poplatku.
Příznivci státní televize nám nemohou připustit svobodu volby, co se týče placení provozu státní televize. Pokud bychom dostali svobodu volby, pokud by nám státní televize nebyla nucena zákonem, ztratila by smysl svojí existence. Státní televize je v principu založena na vynucování.
I když budeme přesvědčeni, že státní televize by měla být zrušena, zprivatizována, tak můžeme klidně připustit její existenci na základě dobrovolného příjmu jejích programů divákem. Ať si je klidně veřejnoprávní, ať si klidně vyvažuje, ať se klidně snaží o objektivnost, ať si na ní klidně dohlíží různé rady, které budou mít na veřejnoprávní televizi vyšší nároky než na televizi komerční. Ať má ta veřejnoprávní televize klidně vyšší laťku než mají televize komerční. Ať klidně povznáší kulturu národa na vyšší úroveň. Ať nás barbary klidně vzdělává. To jsou všechno důvody, které vyjmenovávají její příznivci. To mají být oficiální důvody její existence.
Ale za stejných podmínek, jaké mají na trhu ostatní, komerční televize. Za tržních podmínek. Ať má pouze příjmy z vlastní podnikatelské činnosti. Ať se ukáže, jaký o ní máme zájem. To je však pro příznivce státní televize nepřijatelné. Budou nás za naše peníze vzdělávat a povznášet naší úroveň ať chceme nebo nechceme, protože je to pro naše dobro.
A pokud to kvalitnější, kulturnější, veřejnoprávní vysílání nemá být pro nás barbary ale pro nějakého lepšího diváka, který od televize očekává nějakou lepší kvalitu, tak ať si tu lepší kvalitu zaplatí. Proč mu jí máme platit my?
Pochopitelně že zastánce státní televize a všemocného státu řekne, že volný trh by tu lepší kvalitu nepřinesl. Pokud by se taková lepší, kulturnější televize neuživila, byl by to takový smrtící zásah pro kulturu? Nejsou tu snad jiné možnosti? Nemůže si takový konzument lepší kultury koupit CD nebo DVD? Osobně dávám přednost tomu otevřít si nějakou dobrou knihu.
Frédéric Bastiat:
„Žádné okrádání skrze zákony. To je princip spravedlnosti, míru, řádu, stability, harmonie a logiky.“
„Nelze společnosti přinést větší změny a většího zla než přeměny zákona v nástroj loupeže.“
„Stát je velká fikce, pomocí níž se každý snaží žít na úkor všech ostatních.“
Jindřich Pilc je členem Svobodných
