Petrík: Máme teď a tady svobodu?

Petrík: Máme teď a tady svobodu?

Z většiny médií občan neustále slyší, že máme svobodu a demokracii. Občas slyšíme i to, že máme tržní hospodářství. O těchto pojmech se v médiích prakticky nediskutuje. Svobodu máme a hotovo, demokracie je to nejlepší, co může být a basta! Debaty probíhaly několik let po roce 1989, pak jich bylo stále méně a po vstupu do Unie prakticky vymizely. Zkusme se trochu zamyslet nad některými konkrétními aspekty pojmu svoboda.

  1. Svoboda pohybu. Tento aspekt svobody byl v minulých režimech, socialistickém a protektorátním, hrubě potlačován. Za socialismu existoval paragraf nedovoleného opuštění republiky. Na hranicích socialistických i protektorátních se bez váhání po odcházejících střílelo. Zde není o čem diskutovat, svobodu máme. Jedinou drobnou překážkou je potřeba pasu a zpoplatnění jeho vydání. A to jenom pokud cestujeme mimo Unii.
  2. Zdanění. Tak tento aspekt svobody již není tak jednoznačný. Dnes máme daňový systém extra složitý. V debatách tak můžeme slyšet například, že zdanění zaměstnance je pouze ve výši 15 % a k tomu je ještě daňový odpočet 24 840 Kč ročně. Pokud se však započte všechno, dostaneme se k ohromujícím 62,45 % průměrného daňového břemene zaměstnance. Máme zcela nepřehledný daňový systém! Zaměstnavatel platí odvody, pak máme daň z příjmu, k tomu sociální a zdravotní pojištění, někdo platí solidární daň a pak k tomu přichází DPH, spotřební daně, televizní a rozhlasová daň, silniční a dálniční daně, daně z nemovitosti atd. K tomu jsou například ekologické daně z elektřiny a paliv. Proto se v diskusích prakticky nemůžou dva lidé shodnout na skutečné výši daní. O tom, že daně jsou u nás skutečně ohromné, svědčí i nezávislé výpočty. Bohužel těch 62,45 % stále není všechno, protože daně platí i zaměstnavatel. Do státního rozpočtu v roce 2017 natekla nepředstavitelná suma 1 273,6 mld. Kč. Každý z nás, včetně bezdomovců, sociálně nepřizpůsobivých, důchodců, nemluvňat i těch statisíců státních zaměstnanců zaplatil státu v roce 2017 skoro 130 000 Kč. Čtyřčlenná rodina zaplatila v roce 2017 průměrně ročně 509 440 Kč. Takže si každý lehce spočítá, kolik je to procent z jeho ročního příjmu.  To již není svoboda, když nám někdo odebírá přes 50 % příjmu.
  3. Počet zákonů. Dnes se počet zákonů dostává k číslu 2 000 000. Platné zákony nelze během života přečíst a už vůbec pochopit. Je to kolem 80 zákonů k přečtení denně! Každý, kdo chtěl něco postavit, kdo chtěl prodávat okurky nebo kdo kontroloval obsah autolékárničky, ví, o čem mluvím. Počet zákonů od roku 1948 se zvýšil 40x! Každý z nás je potenciálním zločincem, nikdy si nemůžeme být jisti, co vlastně porušujeme. Zákony nečtou ani poslanci, kteří je schvalují! Toto je brutálním ohrožením svobody. Doslova každý aspekt našeho života ovládá nějaký předpis nebo zákon. Možnosti svobodného rozhodování jsou stále více omezeny.
  4. Svoboda projevu. Listina základních práv a svobod v článku 17 říká: “(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.“ Čertovo kopyto je ukryto hned o dva řádky níže: “(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“  A naše Sněmovna toto kopýtko využila. Máme paragrafy trestního zákoníku 403404 a 405. Je sice lákavé zakázat propagaci extrémistů, problém však nastane při definici extrémistů. Svoboda slova buď je, nebo není. Když k tomu přidáme aktivity vlády, tak svoboda slova ubývá.

Když se na tato kritéria svobody podíváme, tak nám svoboda uniká mezi prsty. Máme svobodu cestování, ale počet zákonů roste, daně jsou ohromně vysoké a svoboda slova se omezuje.

Za chvíli jsou tady další volby, můžeme trend otočit.

František Petrík,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31