Z většiny médií občan neustále slyší, že máme svobodu a demokracii. Občas slyšíme i to, že máme tržní hospodářství. O těchto pojmech se v médiích prakticky nediskutuje. Svobodu máme a hotovo, demokracie je to nejlepší, co může být a basta! Debaty probíhaly několik let po roce 1989, pak jich bylo stále méně a po vstupu do Unie prakticky vymizely. Zkusme se trochu zamyslet nad některými konkrétními aspekty pojmu svoboda.

1. Svoboda pohybu. Tento aspekt svobody byl v minulých režimech, socialistickém a protektorátním, hrubě potlačován. Za socialismu existoval paragraf nedovoleného opuštění republiky. Na hranicích socialistických i protektorátních se bez váhání po odcházejících střílelo. Zde není o čem diskutovat, svobodu máme. Jedinou drobnou překážkou je potřeba pasu a zpoplatnění jeho vydání. A to jenom pokud cestujeme mimo Unii.
2. Zdanění. Tak tento aspekt svobody již není tak jednoznačný. Dnes máme daňový systém extra složitý. V debatách tak můžeme slyšet například, že zdanění zaměstnance je pouze ve výši 15 % a k tomu je ještě daňový odpočet 24 840 Kč ročně. Pokud se však započte všechno, dostaneme se k ohromujícím 62,45 % průměrného daňového břemene zaměstnance. Máme zcela nepřehledný daňový systém! Zaměstnavatel platí odvody, pak máme daň z příjmu, k tomu sociální a zdravotní pojištění, někdo platí solidární daň a pak k tomu přichází DPH, spotřební daně, televizní a rozhlasová daň, silniční a dálniční daně, daně z nemovitosti atd. K tomu jsou například ekologické daně z elektřiny a paliv. Proto se v diskusích prakticky nemůžou dva lidé shodnout na skutečné výši daní. O tom, že daně jsou u nás skutečně ohromné, svědčí i nezávislé výpočty. Bohužel těch 62,45 % stále není všechno, protože daně platí i zaměstnavatel. Do státního rozpočtu v roce 2017 natekla nepředstavitelná suma 1 273,6 mld. Kč. Každý z nás, včetně bezdomovců, sociálně nepřizpůsobivých, důchodců, nemluvňat i těch statisíců státních zaměstnanců zaplatil státu v roce 2017 skoro 130 000 Kč. Čtyřčlenná rodina zaplatila v roce 2017 průměrně ročně 509 440 Kč. Takže si každý lehce spočítá, kolik je to procent z jeho ročního příjmu.  To již není svoboda, když nám někdo odebírá přes 50 % příjmu.
3. Počet zákonů. Dnes se počet zákonů dostává k číslu 2 000 000. Platné zákony nelze během života přečíst a už vůbec pochopit. Je to kolem 80 zákonů k přečtení denně! Každý, kdo chtěl něco postavit, kdo chtěl prodávat okurky nebo kdo kontroloval obsah autolékárničky, ví, o čem mluvím. Počet zákonů od roku 1948 se zvýšil 40x! Každý z nás je potenciálním zločincem, nikdy si nemůžeme být jisti, co vlastně porušujeme. Zákony nečtou ani poslanci, kteří je schvalují! Toto je brutálním ohrožením svobody. Doslova každý aspekt našeho života ovládá nějaký předpis nebo zákon. Možnosti svobodného rozhodování jsou stále více omezeny.
4. Svoboda projevu. Listina základních práv a svobod v článku 17 říká: “(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.“ Čertovo kopyto je ukryto hned o dva řádky níže: “(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“  A naše Sněmovna toto kopýtko využila. Máme paragrafy trestního zákoníku 403, 404 a 405. Je sice lákavé zakázat propagaci extrémistů, problém však nastane při definici extrémistů. Svoboda slova buď je, nebo není. Když k tomu přidáme aktivity vlády, tak svoboda slova ubývá.

Když se na tato kritéria svobody podíváme, tak nám svoboda uniká mezi prsty. Máme svobodu cestování, ale počet zákonů roste, daně jsou ohromně vysoké a svoboda slova se omezuje.

Za chvíli jsou tady další volby, můžeme trend otočit.

František Petrík,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.