Petrík: Je hlavním zájmem silniční policie bezpečnost?

Petrík: Je hlavním zájmem silniční policie bezpečnost?

Jel jsem nedávno po rovném a přehledném úseku silnice, za jasného počasí a slabého provozu. Na parkovišti u silnice stál v nezvyklé poloze superb, rovnoběžně se silnicí a blízko krajnice. Pomyslel jsem si, že to není úplně bezpečné, že by řidič měl zajet normálně dál na parkoviště. Po chvilce mě předjel vysokou rychlostí houkající a blikající ten stejný superb.  Klidil jsem se mu z cesty, protože jel skutečně hodně rychle. Pronásledoval silničního „piráta.“ Za chvíli jsem ho viděl opět stát, teď naplno blikajícího se zastaveným provinilcem. Ten „pirát“ musel jet poměrně klidně a nenápadně, protože jsem ani nezaregistroval, kdy mě předjel. Vybrané místo zcela zjevně nebylo nebezpečné, bylo však dobře vybráno k možnosti ulovení dopravního přestupku.

Takže policejní superb jel hodně rychle a donutil riskantním způsobem zastavit poměrně klidného řidiče. O kousek dál v Německu na podobné nebo i horší silnici je povolena rychlost 100 km/h, kterou pravděpodobně řidič nepřekročil. Stejně tak dál o cca 1 km je i u nás již povolena rychlost 110 km/h.  Marně v tom hledám logiku, podle které by mělo jít o bezpečnost.   Policejní auto provádí nebezpečné manévry ve vysoké rychlosti kolem 160 km/h. A to proto, aby pokutovala řidiče, který zcela zjevně nikomu na silnici nebezpečný nebyl. Policie vynucuje zákon, ale s bezpečností provozu to nemá co dělat.

Naštěstí se v tomto případě nic nestalo, ale někdy to dopadne špatně. Podobné, možná ještě nebezpečnější počínání policie je popsáno zdezde. Dokud to člověk sám nevidí, tak si to hned ani neuvědomí.  Policie takto kontroluje dodržování maximální rychlosti, protože její překročení je prý nebezpečné.  Policie přitom rychlost překračuje i víc, takže logicky vytváří situace ještě nebezpečnější.

Neoznačených policejních aut po našich silnicích jezdí desítky v ceně přes 100 milionů korun. (Kromě toho má policie několik tisíc klasických označených aut za miliardy.)

V provozu jsou desítky silných zdravých chlapů, kteří za peníze občanů nezvyšují bezpečnost a možná dokonce vytváří nebezpečí na našich silnicích.

Je zde pak i otázka etičnosti takového jednání, kdy skrytá ozbrojená síla v utajení sleduje občana.

Paradoxem je navíc otázka smyslu omezení maximální rychlosti. Toto omezení totiž velice pravděpodobně samo o sobě nijak nepřispívá bezpečnosti silničního provozu, spíše naopak.

Co s tím? Měli bychom zavést na dálnicích maximální rychlost 140 km/h jako v Polsku a 100 km/h jako maximální rychlost na ostatních silnicích. Místo různých místních snížení rychlosti používat spíše výstražné značky jako práce na silnici nebo značky informativní. Desítky drahých utajených policejních aut přestat používat a na silnicích nechat „pouze“ tisíce běžných označených.

Jsem přesvědčen, že nedojde ke zvýšení počtu nehod. Zato dojde k nemalým úsporám.

František Petrík,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31