PAYNE: Žalujte odborové svazy

PAYNE: Žalujte odborové svazy

Pokud odbory stávkou způsobí třetí osobě škodu, musí ji zaplatit. I když s vládou nesouhlasíme, nedáme strhout k něčemu, co slušná společnost musí odmítnout. Je mnoho věcí v demokratickém státě, které zákon nezakazuje, ale slušný člověk je přesto nedělá. Jednou z nich je politická stávka.

Pojďme ale popořadě. Domnívám se, že pokud stávkující způsobí škodu jakékoli třetí osobě, která není součástí vztahu “stávkující kontra zaměstnavatel“, musí škodu v soukromoprávním řízení uhradit. Platí to jak pro škodu neúmyslnou, tak i škodu úmyslnou, způsobenou například nějakou blokádou. Měli bychom se všichni připravit na takovéto žaloby proti odborům. Není důvod, abychom nadále spolufinancovali sebemenší škodu, kterou odbory způsobí nezainteresovaným občanům. Pokud např. stávkou poškodí rychle se kazící zboží, které bylo předáno k dopravě dříve, než byla stávka vyhlášena, nesou plnou odpovědnost za takovou škodu.

V případě dopravní stávky vzniká odborářům ještě další odpovědnost za případy, kdy se někomu nedostane nutného lékařského ošetření. Tak, jako při veřejném shromáždění je organisátor povinen zajistit lékařskou péči, musí odbory v případě dopravní stávky zajistit a zaplatit převoz k ošetření každému, kdo to nutně potřebuje. Tedy nejenom, že musí umožnit průjezd, ale musí jej i zaplatit. Pokud stávkou způsobí újmu na zdraví nebo na životě, také za to nesou odpovědnost.

Prosím ochotné advokáty, aby poškozeným poskytli právní pomoc při žalobách na odborové svazy za co nejpřijatelnějších podmínek.

Odbory si přejí, aby nebyl žádný prováděcí zákon o stávce. Pokud se většina občanů rozhodne, požadovat důsledně po odborech odpovědnost za jejich jednání, možná už žádný takový zákon ani nebude potřeba.

Slušní lidé, pokud ve svobvodném státě nesouhlasí s vládou, to dávají najevo kultivovaným způsobem. I když s vládou nesouhlasíme ve většině toho, co dělá, neznamerná to, že se dáme strhout k něčemu, co slušná společnost musí odmítnout. I když na to mají odboráři mezinárodní dohodu. Je mnoho věcí, které zákon nezakazuje, ale slušný člověk je přesto nedělá. Jednou z nich je politická stávka.

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31