Payne: Presumpce neviny a střet zájmů

Payne: Presumpce neviny a střet zájmů

Zatímco policie již několik let bezvýsledně vyšetřuje kauzu Čapí hnízdo, nyní se otevřela kauza zcela nová – podezření, že předseda vlády přímo či nepřímo ovlivňuje či dokonce maří policejní vyšetřování.

Kdyby se jednalo obyčejné kriminální vyšetřování, byli by všichni stíhaní v koluzní vazbě, podobně jako například David Rath. Také by byl nasazen odposlech všech, kdo se kolem trestného činu mohli vyskytnout. Pro českou Policii je přece odposlech první volbou při jakémkoli vyšetřování.

Existuje-li podezření, že na našem území byl na cizím občanovi spáchán trestný čin zavlečení do ciziny, pak v každém běžném případě bude okamžitě prostřednictvím ministerstva zahraničí informována vláda příslušné země. V konkrétním případě A. Babiše juniora se zdá, že zcela nestandardně nebyla okamžitě informována ani slovenská, ani švýcarská vláda. Naši investigativní poslanci se nějak zapomněli o tento detail zajímat. Předpokládal bych, že to má zahraniční výbor již na pořadu mimořádné schůze. Jenomže předsedou výboru je právě ten, kdo měl partnerské vlády informovat.

Ale máme tu, vedle jiných, ještě další podezření. Jaroslav Kmenta v knížce Boss Babiš vznáší podezření, že Andrej Babiš senior je dlouhodobě navázán na české podsvětí a organizovaný zločin. Je to jen podezření, ale tajné služby se musí věnovat každé takové domněnce. Zejména, když se zdá, že by organizovaný zločin mohl získat politickou moc a vliv.

Jenomže kdo by mohl postavit do pozoru ministry vnitra a zahraničí, aby neprodleně zaslali do zahraničí oznámení o podezření na trestný čin – jedině předseda vlády. Kdo by mohl nasadit tajné služby na sledování, zda není v současné chvíli ohrožena bezpečnost státu? Jedině předseda vlády, protože ten nese odpovědnost za tajné služby. Navíc Babiš senior je poslancem, takže k nasazení odposlechu vůči němu by musel vyslovit souhlas i příslušný orgán Sněmovny, ve které má ale předseda vlády většinovou koalici.

Možná by v takové situaci měly pomoci média, ale podstatná jejich část si to nedovolí, protože jsou ve vlastnictví téhož předsedy vlády a jakkoli jsou nyní v jakémsi fondu, zase jednou budou pod přímou vládou téhož Babiše. A jejich zaměstnanci to vědí.

Když televize Seznam zveřejnila malý kamínek do mozaiky ohrožené demokracie v České republice, je prostřednictvím Babišových médií vyhrožováno vlastníkovi Seznamu. Přesně stejně, jako to dělala bývalá StB. Styl práce totiž prozrazuje bývalé agenty lépe, než registr svazků.

Podstatou demokratického zřízení je možnost vyměnit politika pokojnou cestou. Jenomže v situaci, kdy se k tomuto spolčení přidal i prezident, žádnou další demokratickou možnost již nemáme. Ani nedůvěra vládě nepomůže. Článek 23 Listiny sice říká, že máme právo postavit se na odpor proti každému, kdo znemožňuje účinné použití zákonných prostředků. Mohli bychom legálně vyvolat politický převrat, jenomže to není náš styl.

Zkusme se tedy inspirovat v zahraničí. V Chicagu ve třicátých letech působil jistý vlivný boss jménem Al Capone. Před úřady a před veřejností vystupoval jako ctnostný občan. Vybudoval si celý systém, jak ovlivňovat politiky a veřejné úřady. Těmito metodami se dostal Al Capone k neuvěřitelnému bohatství. Bylo veřejným tajemstvím, že součástí jeho systému byla korupce, vydírání, nátlak, vyhrožování i použití nájemních vrahů. Právě proto v jeho případě vyšetřování neprobíhalo standardně a nějak se nedařilo dokázat mu jakoukoli trestnou činnost. A podle presumpce neviny šlo přece o bezúhonného občana. Protože distribuoval pašovaný alkohol, dokonce jej část veřejnosti vnímala jako dobrodince. Kdyby býval byl kandidoval do nějaké politické funkce, vůbec není vyloučeno, že by byl zvolen.

A tehdy se skupinka slušných lidí postavila na odpor. Založili spolek Chicago Crime Commission (CCC). Komise zcela nezávisle a v soukromé režii usilovat o nápravu poměrů. Vytvořili seznam nejhorších kriminálníků na svobodě, a protože jejich možnosti byly omezené, rozhodli se, že se vždy soustředí jen na jednoho nejnebezpečnějšího údajného zločince. Ten, kdo byl na seznamu na nejvyšším místě, dostal titul ‚veřejný nepřítel číslo jedna‘. Jako první dostal tento titul právě Al Capone. Obyčejní občané začali posílat informace o jeho pohybu po celých Spojených státech právě výše zmíněnému spolku CCC. Posílali informace o tom, kde ho viděli, přesně kdy, s kým, za jakých okolností. Al Capone by si jistě poradil s jednotlivcem, který by se o něco podobného pokusil. Jenomže nikdy předem netušil, který obyčejný občan informaci pošle, takže se mu nedařilo takové lidi vydírat. Občanský spolek pro potírání kriminality byl nezávislý na veřejných zkažených institucích a k němu chapadla mafie nedosáhla. Stát by tehdy v USA nedokázal vybudovat tak rozsáhlou síť spolehlivých informátorů, ale občané to dokázali z vlastní iniciativy. Al Caponemu to velmi ztížilo kriminální činnost. Nakonec se podařilo na základě občanské iniciativy shromáždit dostatek informací, které nakonec vedly k odsouzení Al Caponeho alespoň za daňové úniky. Stopy po vraždách byly totiž dávno zameteny. Trest ale tehdy stačil na to, aby se jeho mafie rozpadla. A po něm přišel na řadu veřejný nepřítel číslo dvě, postoupil v pořadí na první místo.

Presumpce neviny je ušlechtilá zásada, ale ve veřejné sféře zároveň platí jiná podobná: pokud politik nebo úředník setrváváním ve funkci zpochybňuje autoritu příslušné instituce, musí si svou presumpci neviny užívat mimo veřejnou funkci.

Kdyby Sabina Slonková a Jiří Kubík uctívali presumpci neviny a nezajeli do Švýcarska, Policie by nečinila vůbec nic, protože za nicnedělání hrozí menší postih, než za plnění povinností. Vymlouvá-li se Policie, že nemůže zveřejňovat žádné údaje v průběhu vyšetřování, tak nemluví pravdu. Zveřejnění přesného sledu kroků, které učinila a které jsou dávno ukončeny, by vyšetřování neohrozilo. Ani by při tom neohrozila ničí pověst. Údaje o tom, že zaslali do Švýcarska a na Slovensko informaci o podezření na zavlečení jejich občana do ciziny by ničí pověst neohrozilo, jenom by to posílilo dobrou pověst české Policie. A tehdejší ministr vnitra by to pravděpodobně obhájil při obědě na úřadu vlády i před samotným Babišem.

Tak mne napadá – pokud někdo někde spatří za zajímavých okolností Andreje Babiše se zajímavými lidmi, pošlete informaci Slonkové a Kubíkovi. Nejsou to osobní informace. A je to ve veřejném zájmu, když se jedná o politika. Chceme-li žít ve slušnějších poměrech, musíme pro to něco udělat sami, na veřejné instituce příliš spoléhat nemůžeme.

Jiří Payne,
europoslanec a místopředseda Svobodných

Vyšlo i na osobním blogu autora.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31