PAYNE: Nedopusťte, abychom zahodili poukázku na úspěch

PAYNE: Nedopusťte, abychom zahodili poukázku na úspěch

Strana svobodných občanů byla založena na unikátním principu, který je svým pojetím o hodně dál než všechny ostatní strany v Evropě (zatím jsem nenašel žádnou stranu, která by něco podobného praktikovala), že se každého podstatného rozhodování může zúčastnit každý člen. Je to odmítnutí delegátského systému – kde jeden delegát na sněmu zastupuje třeba sto jiných členů, ale neexistuje jeho morální odpovědnost hájit jejich názory – prostě si jako delegát dělá, co chce. V takovém prostředí se po česku rozmohla praxe velrybářů a mrtvých duší. Když delegátovi někdo slíbí podporu na nějakou vytouženou funkci, nechá se ‚zkorumpovat‘ a podpoří i něco, o čem ví, že to je zcela špatné. Výsledkem je popření férové soutěže.

Když se pokusí kdokoli vymyslet nějakou legislativní obranu proti takové praxi, tak zákonitě dojte k tomu, co jsme zavedli a vyzkoušeli: elektronické hlasování otevřené pro všechny členy, tedy absolutní zrušení delegačního systému. (Druhým opatřením jsou otevřené primárky.) Internetové hlasování je v praxi časově mnohem úspornější – aktivnější člen strany u nás etablované tráví tři až čtyři večery v týdnu na schůzi, která nakonec nepřijme ani jedno politické rozhodnutí. Jako fyzik jsem pro to zavedl veličinu “množství politických rozhodnutí za jednotku času“ a ta se v praxi těchto stran limitně blíží nule.

Jestliže se má rozhodovat po internetu, znamená to obrovskou úsporu času a peněz. Celostátní rozhodnutí stojí stávající etablované strany řádově miliony a možná až desítku milionů a vyžaduje asi půlroční přípravu. Musí být zvoleni delegáti a při tom se odehrává neuvěřitelná manipulace. Pro delegáty musí být zajištěn zasedací sál (jsou jich stovky). Musí se pro ně zajistit nocleh v hotelu a stravování. Příprava takového jednání vyžaduje tisk materiálů, ozvučení, ochranku, atd. atd. S vynaložením obrovské práce a s obrovskými náklady se uskuteční schůze, která nakonec nic nerozhodne a pokud ano, tak je rozhodnutí nevymahatelné. Takovou stranu jsem nechtěli.

Cena, kterou platíme za to, že jsme první, kdo se pokusil zabudovat internetové hlasování do demokratického systému, je dost velká. Generace občanů, kteří nejsou na Internetu doma, nemá šanci na plnohodnotné členství. Přitom jsou to lidé zkušení a dokonce podstatná část z nich by podpořila praktickou politiku. Další cena, kterou zákonitě musíme zaplatit je pravidlo, že na sněmech nemůžeme připustit zařazování nových bodů. Získáváme však možnost během jednoho týdne učinit demokratické rozhodnutí za účasti všech členů a náklady jsou zanedbatelné.

Ty, kdo mají principiální výhrady k Internetu (a takových lidí si opravdu vážím), jsme prostě škrtli. Doufám, že se jednou podaří vybojovat do katalogu základních lidských práv také “právo nepoužívat počítač, mobil, Internet apod.“ Státní správa musí navěky věků respektovat lidi, kteří nechtějí mít televizi a počítač, mobil a datovou schránku. Politická strana ale nemusí. Rozhodli jsme se, že bez elektronické komunikace nelze být členem naší strany.  

Abychom kompenzovali zákaz zařazování nečekaných bodů na pořad jednání, musí být povinně na konci každé schůze bod “připomínky a podněty“. To je postačující kompenzace – příprava celostátního rozhodnutí netrvá půl roku ale jeden nebo dva týdny, takže můžeme rozhodovat častěji.

Pokud někdo touží po možnosti zařazovat nové nepřipravené body na program jednání, tak nepochopil základní myšlenku Svobodných. Bude-li zpochybněn tento princip, který je opravdu absolutní novinkou v politických vědách, ztrácí strana Svobodných opodstatnění, bude jen jednou z mnoha malých straniček bez naděje na úspěch.

Samozřejmě respektujeme právo neustále navrhovat změny, dokonce i takové, které by ze Svobodných udělaly něco jako “béčko ODS“. Jenom doufáme, že většina členů, kteří pochopili historickou jedinečnost cesty, na kterou se Svobodní vydali, vždycky takové pokusy v demokratickém hlasování odmítnou. A pokud někdo nepochopil základní princip, na kterém stojí Strana svobodných občanů, nebo pokud se někomu tento princip nelíbí, moc prosím, ať si založí vlastní stranu.

Ty, kdo pochopili, prosím: Nedopusťte, abychom opustili to nejcennější, co máme. Nedopusťte, abychom zahodili poukázku, která ve střednědobé perspektivě povede k úspěchu.

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč podle ní není správné stavět očkování jako „základní pilíř“ prevence a proč v dokumentu vidí riziko nepřímého nátlaku na veřejnost.

Čipižáková strategii označuje za komplexní plán, který podle ní detailně popisuje, „kam se očkování má ubírat“, co má být povinné a nepovinné a jaké má mít vazby a důsledky. Současně tvrdí, že dokument může v praxi vytvářet tlak směrem k „nepovinně povinnému“ očkování, protože jako cíl zmiňuje velmi vysokou proočkovanost – podle jejích slov až  populace. Strategie je podle ní prezentována jako prevence, ale fakticky se soustředí téměř výhradně na vakcinaci.

Jedním z klíčových argumentů, který prezentuje je, že část veřejnosti si podle ní zjednodušila význam očkování a začala jej chápat jako záruku bezpečí. V ordinacích se prý setkává s představou, že po vakcinaci „se už nemůže nic stát“, což podle ní vede k podceňování dalších návyků a opatření. Kritizuje také výroky, které podle ní zaznívají ve veřejném prostoru ve smyslu, že „jiná prevence infekčních onemocnění, než očkování není“.

V další části rozhovoru vysvětluje, proč podporuje výzvu „stop“ Národní očkovací strategii. Jako zásadní uvádí dvě roviny: jednak obavu z donucovacích mechanismů, jednak podle ní nedostatečné a málo férové zacházení s problematikou nežádoucích účinků. Tvrdí, že nežádoucí účinky se v praxi často bagatelizují a lidé se mohou setkat s odmítnutím souvislosti ze strany části lékařů, i když potíže přijdou krátce po očkování. Zároveň připomíná, že informace o nežádoucích účincích jsou uvedené v příbalových letácích a že systém by podle ní měl jasněji řešit, jak budou lidé s vážnými následky případně podpořeni.

Rozhovor se věnuje i očkování dětí a těhotných. Čipižáková říká, že rodiče by podle ní měli dostávat srozumitelné informace nejen o deklarovaných přínosech, ale i o možných rizicích a nežádoucích účincích – a zejména vysvětlení „proč se očkuje“ a proč v určitém věku. Kriticky popisuje zkušenosti některých rodičů, kteří jí podle jejích slov píší o komunikaci v ordinacích, včetně strašení. Opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí má být dobrovolné a postavené na úplných informacích, a zmiňuje i alternativní přístupy k prevenci, jako je životní styl, spánek, strava a hygienické návyky.

Významná část vystoupení se vrací do období covidu. Čipižáková popisuje svou zkušenost ze zdravotnictví, rozpor mezi mediálním obrazem a tím, co dle jejího líčení viděla v praxi, a také situace spojené s tlakem na očkování a testování u zdravotníků. Navazuje tím na svůj podíl na aktivitě známé jako Deklarace sester, kterou prezentuje jako reakci na nátlak na povinné očkování profesí. Podle jejích slov se téma nyní vrací v jiné podobě právě skrze Národní očkovací strategii.

V závěru rozhovoru zve na besedy a přednášky, kde se má diskutovat Národní očkovací strategie i širší rámec tématu. Zmiňuje vlastní web a další informační stránky a popisuje snahu zvát na akce i lékaře, aby zazněly různé pohledy a lidé si mohli informace sami vyhodnotit. Zároveň vyzývá ke společenskému „kompromisu“: aby se lidé navzájem ne dehonestovali podle toho, jakou cestu prevence si zvolí.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31