PAYNE: Kolaps datových schránek?

PAYNE: Kolaps datových schránek?

Ministr vnitra Ivan Langer spustil ambiciózní záměr nahradit doručování papírové pošty datovými schránkami. Nebylo nejmenších pochyb, že svému úmyslu přikládal politický obsah a pokoušel se prostřednictvím tohoto projektu posílit svůj politický vliv. Proto je hloupé, když nyní obviňuje kritiky z politizace. Nebylo to poprvé, kdy zasáhnul do oblasti IT. Před lety v době, kdy ještě nevěděl, co je to portál, byl spoluautorem zákona o elektronickém podpisu, kterým u nás o několik roků pozdržel rozvoj kryptované a ověřené komunikace. Namísto zavedení jedné státní autority pro ověření identity státních orgánů (stát si ji mohl i najmout) návrh zbytečně reguloval soukromoprávní subjekty.

Podobné chyby se dopustil i v případě datových schránek. Dalo by se očekávat, že si napřed zavedou státní orgány mezi sebou elektronickou komunikaci. Po několika letech, až se ukáže, že systém funguje, mohly by do něj být zahrnuty i některé soukromoprávní subjekty.

Ministr Langer spustil jako první na světě velkolepý experiment na firmách a podnikatelích v celé zemi. Hrozí kolaps systému? Odchod náměstka, který za datové schránky nese odpovědnost, může něco takového naznačovat. Podnikatelé v České republice se stali pokusnými králíky.

Pan Langer zapomněl informovat veřejnost, že certifikát, ověřující pravost zprávy, po čase vyprší a že tedy zpráva uložená v počítači se po nějaké době stane neověřenou. Stát negarantuje možnost prodloužení platnosti elektronické zprávy s prošlým certifikátem, aby s úředním dokladem bylo možné i po letech nakládat v elektronické podobě. Podniky proto budou muset zaplatit konverzi všech dokladů, u kterých očekávají, že je budou i po letech potřebovat, do papírové podoby. Zatímco pro stát představovaly náklady na vytištění dokumentu s razítkem částky v desítkách haléřů, pro podnikatele to budou stokoruny. Peníze, které stát ušetří, mnohonásobně navýšené, zaplatí podnikatelé.

Systém datových schránek nutí podnikatele, aby používali software opatřený českým softwarovým doplňkem. Pokud by vynucený doplněk softwaru způsobil jakékoli problémy, například že by se přes něj dostal do počítačů škodlivý software, bude stát ručit za způsobené škody v plné výši. Stát se od listopadu stává softwarovou společností.

Již jsme zjistili, že systém datových schránek umí být také nedostupný. Po právní stránce tím je zpochybněna fikce doručení: každý, kdo prohlásí, že se pokoušel otevřít svou datovou schránku a nebylo to možné, protože systém nefungoval, může prohlásit, že úřední poštu nedostal. Je to analogické, jako by chtěl úřad tvrdit, že adresátovi byla doručena úřední zásilka v době, kdy pošta nefungovala.

Protože ani naši úředníci nejsou dokonalí, ponese stát přímou odpovědnost i za všechny chyby, které případně v komunikaci způsobí. Také to budou nezanedbatelné náklady.

Langerův systém je špatně navržený. Měl být založen na jedné státní autoritě a ověřené komunikaci tak, aby stát nepřebíral žádné záruky za software, který se poměrně rychle vyvíjí, stát tomu zákonitě nemůže stačit. Že problémy nastanou, lze předpovídat s jistotou. Náklady státu pak mohou být astronomické.

Nejrozumnější by bylo změnit zákon tak, že povinnost používat datové schránky se pro příští dva roky týká výhradně státních orgánů a státní správy. Ve veřejnoprávní komunikaci má stát právo předepsat způsob komunikace a může si datové schránky zavést. Stejně tak má právo veřejnoprávním orgánům přikázat, aby soukromoprávní schránky prozatím k doručování nepoužívaly. Pro soukromoprávní subjekty by měla být za všech okolností elektronická komunikace dobrovolná.

V mezidobí by měl Úřad pro ochranu osobních informací ověřit, že nikdo nepovolaný nebude mít bez povolení soudu přístup k datovým schránkám ani k informaci, kdy a kde někdo datovou schránku navštívil. Nechceme-li být policejním státem, musí to platit i pro ministerstvo vnitra a státní orgány. Reklamní logo ministerstva vnitra a České pošty objevující se v přikázaném softwaru takové záruky nedává.

Kromě toho navrhuji, aby do Listiny základních práv a svobod byl doplněn dodatek tohoto znění: Nikdo nesmí být nucen používat internet.

Jiří PAYNE je členem Republikového předsednictva Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31