Že to znáte trochu jinak? Hm, já myslím, že „proletáři“ nebo „kolektivisté“ je úplně jedno. Že ne?
Ale ano. Dokonce tvrdím, že jednou jsou to „proletáři“, jindy pravičáci, levičáci, komunisté, socialisté, konzervatisté, fašisté, monarchisté, nacionalisté a já nevím kdo ještě. Ne, nezbláznil jsem se. Rozdíl je jenom v metodách. Konečný výsledek je stejný.
Jaký?
Všem jde jen o jedno. Pod maskou „zapálených“ vševědoucích, kteří nejlépe vědí, co je třeba a co je pro mě nejlepší (oni to totiž vědí lépe, než já), skrývají jen skutečnou tvář dobyvatelů svých osobních ambicí na úkor ostatních. Ve jménu “práva většiny“ dobývají kousek po kousku, zneužívajíce demokracie, území dosud vyhrazené pouze osobní svobodě jednotlivce.
Tak dlouho se „se džbánem chodí pro vodu, až se ucho utrhne“. Nemáte taky ten dojem, že se to právě děje? Máte už také dost prázdných slibů politiků, které nemohou splnit? Z diskusí na různých blozích lze soudit, že většina lidí. Taky Vás trápí, že velká část národa se neobtěžuje jít k volbám (i když se to může zdát docela pochopitelné)? Také už máte plné zuby toho odporného rádoby pragmatickému sloganu „musíme volit menší zlo“?
Tak jste tady správně. Jsem na tom podobně. Nebylo to jednoduché, trvalo mi 30 let, než mi leccos došlo a mám dojem, že tohle stejně je a bude „nekonečný příběh“. A o to se chci s těmi, kdo to vidí podobně, na tomto blogu podělit.
Je to poněkud deprimující. Vědomí, že nemohu žít tak, jak bych si přál. Dívat se kolem sebe tváří v tvář smutné realitě devastace základních lidských hodnot. Dívat se, jak umírá svoboda. A když umírá svoboda, umíráme pomalu s ní.
A s hrůzou zjišťuji, že pravděpodobně více než polovina lidí „civilizovaného“ světa ještě nadšeně tleská.
Něco tu ale nehraje.
Věřím, že člověk je bytostí volní, čili svobodnou z podstaty její existence. Jen na to asi mnoho z nás už zapomnělo a usnulo jakýmsi podivným spánkem plným rezignace a lhostejnosti.
To není samo sebou. Něco nám však v udržování této letargie pomáhá a to dost usilovně. Jsme totiž přímo bombardováni propagandou rádoby vědeckých teorií, reklamou, stupidními filmy, politickou korektností, tendenčními pohledy na historii, právo, spravedlnost, politiku, ekonomiku atd., atd.
Všimněme si, jak nás neustále straší. Přírodní katastrofy, globální oteplování, terorismus, krize, války, vraždy, krádeže, podvody… Mám pokračovat? Co jiného vlastně může dnes v naší „veřejnoprávní“ televizi člověk vidět? Á, zapomněl jsem. Vždy se jakoby z ničeho nic objeví „zachránci“. Ti co vědí, rozumí tomu, znají řešení. Ale jedině oni. Nikdo jiný nemá šanci. Mají to vykalkulované. Oni prostě vědí, co je třeba dělat. Překročit stíny minulosti a zapomenout na staré pravdy. Nový svět, nové myšlení. Společně pod jejich vedením to dokážeme!
Co ale?
Necháme si vymazat ze svých myslí a hlavně srdcí archetypy jako jsou rodina, spolek, národ, stát? To hlavní, o co jde, je ale jedinec. Svou danou schopností být svobodný totiž neustále brání realizaci skvělých plánů inženýrů „lepšího světa“.
Probuďme se! Kdo se jich o to prosí?
Já ne. A co vy? A hlavně, co s tím?
Mám za to, že řešení existuje.
Je to běh na dlouhou trať, ale existuje!
Pavel Pátek je členem Svobodných v Libereckém kraji. Vyšlo na blogu idnes.
