Europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach žádá informace od ústředního ředitele České správy sociálního zabezpečení ve věci podivné „kontroly“ obchůdku Petry Fenclové v Domažlicích. K té došlo 5. června t.r., jen pár hodin poté, co živnostnice v České televizi kritizovala ministra financí Babiše za chystaný systém elektronické evidence tržeb.
„Chci vědět, kdo tu kontrolu nařídil, co bylo jejím předmětem a jak byla zdůvodněna. Protože se obávám, že došlo přinejmenším k porušení zákona, ne-li dokonce až ke zneužití pravomocí úřední osoby, požaduji od nejvyššího šéfa ČSSZ také informaci o tom, jak bylo konkrétně rozhodnuto, jaké byly vyvozeny důsledky, jak byl příslušný úředník, který pochybil, potrestán, atd. Až nám pan ředitel odpoví, pak se rozhodneme, jaké v této věci podnikneme další kroky a už teď zvažujeme i možnost trestního oznámení,“ oznámil dnes novinářům Mach. Dopis poslal společně s Petrou Fenclovou (celý text najdete zde).
Přítomný majitel účetní firmy Martin Tyšer pak novinářům popsal, jakými zákony se řídí kontrola správy sociálního zabezpečení. Zmínil např. zákon č. 255/2012 Sb. O kontrole (kontrolní řád), konkrétně § 7, který řeší, že kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn vstupovat do staveb (…), je-li to nezbytné k výkonu kontroly. „Tady jednoznačně vstup kontrolujícího pracovníka do obchodu, aspoň podle vyjádření pracovníků OSSZ v Domažlicích, nebyl nezbytný k výkonu kontroly. Zde se může jednat i o zneužití pravomoci,“ upozornil účetní Tyšer. (více viz příloha).
Dále se mluvilo především o chystaném systému EET – zejména proto, že dopoledne proběhla konference ministra Babiše s jeho chorvatským kolegou. Zúčastnila se jí i Petra Fenclová, podle níž ale pro živnostníky nic nového nepřinesla: „Pořád nevíme, jak bude fungovat ta aplikace, co a jak se tam bude zadávat. Na přímou otázku, kdy to bude zavedené pro všechny, řekl Babiš, že ještě neví…“ P. Fenclová také upozornila na nesmyslnost častého argumentu ministra Babiše – a sice, že si náklady na pořízení systému může odečíst z daní: „Abych si něco mohla odečíst z daní, musím na to nejprve fyzicky vydělat – každou korunu!“
Nelíbilo se jí také, že ministr díky tomu systému vidí doslova na účet jakékohokoliv podnikatele: „To tam předváděl ten chorvatský ministr, promítal nám bankovní účet nějakého podnikatele, kolik na něm má, co si zrovna koupil….“ P. Fenclová se obává, že až se za nějaký čas zjistí, že systém nefunguje, že se prostě víc peněz do státního rozpočtu nevybralo, tak se to zruší: „Ale kdo nám nahradí ty náklady, které do toho nejdřív budeme muset vložit?“
Petr Mach se obává, že cílem ministra Babiše a jeho systému EET není navýšení peněz do státního rozpočtu, ale likvidace drobných živnostníků. „Kdyby šlo o peníze pro státní rozpočet, může ministr financí snadno zrušit investiční pobídky nebo třeba odstranit nefér daňové zvýhodnění pro vyvolené firmy. To ale nedělá,“ upozornil závěrem Mach. (celá jeho dnešní prezentace k EET zde)
Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.
Spor o plakáty
První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.
Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.
Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.
Svoboda slova
Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.
V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.
Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.
Migrace a Ukrajina
Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.
Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.
Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.
Referendum
Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.
Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.
Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.
Euro a suverenita
V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.
Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.
Úřad vlády a reorganizace
Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.
