Mlýnková Išková: Vrtěti psem v obcích a ve městech

Mlýnková Išková: Vrtěti psem v obcích a ve městech

Představte si, že by o tom, co bude vysílat Česká televize rozhodoval přímo premiér a případně další členové vlády. Tak přesně to se děje v mnoha obcích v případě obecních zpravodajů. Je téměř pravidlem, že v redakčních radách obecních zpravodajů sedí vedení města. To pak přímo ovlivňuje obsah plátku. Není divu, že obsah takových novin může být zcela nevyvážený.

Informace za peníze občanů

Proč je to takový problém? Obecní zpravodaje bývají financovány z veřejného rozpočtu. Tedy platí je občané města. Velmi často bývá „zadarmo“ distribuován přímo do schránek občanů nebo dán na různých místech v obci k rozebrání. Pokud se tedy obecní zpravodaj objeví v každé domácnosti daného města či vesnice, stává se nejsilnějším marketingovým nástrojem. A v rukou ho drží právě vedení města.

Velmi často je pak vedení vychvalováno a opozice nemá buď dostatečný prostor na publikaci nebo má oproti vedení velmi nerovné podmínky. Zástupci opozice se tak potýkají např. s tím, že napíšou kritiku na nějaký postup vedení či koalice a vedení hned v tom samém čísle reaguje. Opozičnímu politikovi však už není dán prostor na reakci.

Co na to zákon?

Pravidla vydávání obecních zpravodajů zčásti upravuje tiskový zákon. Ten např. ukládá, že obecní zpravodaje musí obsahovat objektivní a vyvážené informace o samosprávním celku a že v nich musí dostat přiměřený prostor zastupitelé dané obce. V praxi se to ale často neděje. Problém je v tom, že pokud je zákon porušován, je v podstatě jedinou účinnu obranou soud. A taková obrana je hodně zkostnatělá.

I tak to ale pár zastupitelů zkusilo. U soudu se bránil např. zastupitel z obce Krupka nebo zastupitelka v Brně – Kohoutovicích. V obou případech redakční rada obecního periodika odmítla uveřejnit článek. V obou případech soud nařídil uveřejnění článku zmiňovaných zastupitelů.

Tiskový zákon upravuje vydávání radničních periodik opravdu okrajově. Samosprávy proto tvoří ještě vlastní pravidla pro publikování. V naprosté většině případů je redakční rada komisí rady obce. Tedy rada obce, ne zastupitelstvo, jmenuje členy redakční rady a přijímá také ona pravidla publikování. Vládnoucí koalice má teda zcela pod kontrolou lidi, kteří rozhodují o obsahu obecního zpravodaje. Taková redakční rada pak může publikovat články občanů chválící koalici a naopak kritické články občanů neotisknout. V pravidlech publikování si také může rada města schválit např. to, že ve zpravodaji nesmí být politická reklama. Takže i když samo vedení má „bezplatně“ reklamu v každém vydání, ostatní politické subjekty si ji nemohou ani zaplatit. A takových příkladů je mnoho.

Obecní zpravodaje by neměly být nástrojem vlastní propagace v rukou vedení města. Měly by sloužit k objektivnímu informování o fungování samosprávy. To se však velmi často neděje. Členové redakční rady by měli být nezávislí a rozhodně by jimi nemělo být samotné vedení obce. Praxe v řadě obcí však ukazuje něco úplně jiného. Je to tedy na nás zastupitelích, abychom tlačili na vyváženost zpráv. A to jde nejlépe v případě, kdy se můžeme opírat o podporu občanů, kteří za své peníze chtějí objektivitu a vyváženost. Stejně jako v případě České televize.

Terézia Mlýnková Išková,
zastupitelka Hodonína a členka Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31