Mlýnková Išková: Moje sestra demokracie

Mlýnková Išková: Moje sestra demokracie

Obě jsme se narodily před 28 lety. V prvních měsících a letech našeho života jsme byly výsostně opečovávané. Tak jako si mí rodiče vážili mé přítomnosti na tomto světě a chránili mě, tak si lidé v naší zemí vážili, že konečně mohou žít s Demokracií a nenechali by nikoho, aby jim na ni sahal.

Postupně jsme se učily novým věcem. Naučily jsme se chodit, mluvit a užívaly si bezstarostné ale někdy i bouřlivé období na začátku devadesátých let. I v našem případě se dá mluvit o tom nejkrásnějším období. Období dětství.

Jak jsme ale začaly růst, logicky jsme se začaly čím dál víc měnit. Přišlo na první přešlapy a průsery. V pubertě udělá člověk spoustu ukvapených rozhodnutí a často udělá i něco nesmyslného. Přicházejí však i velmi důležitá rozhodnutí, která pak ovlivní celý náš další život. Jako např. kam jít na střední školu nebo zda přistoupit k Evropské unii.

Postupně jsme dospěly až k plnoletosti, a tak se od nás začalo čím dál víc očekávat. Měly jsme se naučit zodpovědnosti, spolehlivosti a spravedlnosti. Zatímco já jsem vystudovala vysokou školu, našla si práci, stala se zastupitelkou a matkou a postupně jsem byla čím dál rozumnější, moje o pár měsíců starší sestra se začala ve svém konání stále více ztrácet a spoustu lidí opakovaně zklamávala.

Už to nebyla ta skvělá kamarádka, díky které každý mohl dokázat co chtěl. Začala být podezíravá, arogantní, neférová, nespolehlivá a zlá. Najednou dovolila spoustu věcí, které by dřív okamžitě odsoudila. Dovolila, aby lidé opět začali donášet jeden na druhého. Dovolila, aby bylo na lidi podnikající nahlíženo podezíravě a začala jim co nejvíce znepříjemňovat život. Dovolila, aby nám byla brána polovina výplaty a ta se ztratila v předražených státních zakázkách. Dovolila, aby se do nejvyšších státních orgánů dostali politici, kteří dřív ubližovali spoustě lidem. A v neposlední řadě také dovolila, aby premiérem naší země byl trestně stíhaný člověk. Dovolila to, co by pro ni bylo ještě před pár lety nemyslitelné.

Ano, Demokracie vyrostla do podoby, kterou asi nikdo z jejich rodičů před 28 lety nepředpokládal. Je to vlastně celkem nepodařené dítě. Takové, do kterého jeho rodiče vkládali obrovské naděje a ty se nenaplnily. Takové, na které se rodič dívá a nemůže v něm rozpoznat to nevinné a bezprostřední dítě, které dělalo každému radost.

Není ale nakonec to, co vyrostlo z Demokracie, chybou jejich rodičů? Není to tak, že si postupně přestali vážit její přítomnosti až ji začali brát tak samozřejmě, že si přestali všímat co dělá? Nejsou právě její rodiče ti, kteří ji ukázali, jak škaredě se může chovat k druhým? Nejsou to právě její rodiče, kteří ji naprostou většinu času ignorují, a to zejména ve chvílích, kdy se mají zvednout a jít ji usměrnit?

Ano, chyba není v Demokracii, ale v nás. Demokracii po dlouhé době temna a pod vlivem ostatních států nezvládáme. Stát je moc velký a náš národ ho nezvládá řídit. Rozbujel se do takových rozměrů, že nám dnes spíš škodí, než pomáhá. Snižme zapojení státu do našich rodina zaměřme se na demokratické řízení parlamentu, který zajišťuje pouze několik základních funkcí státu. Chtějme kvalitu a ne kvantitu. Stvořili jsme něco, co sami nedokážeme ovládat a teď na to doplácíme.

Terézia Mlýnková Išková,
radní města Hodonín, členka Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31