Místopředseda Jan Dočekal: „36 úřadů, které by šly rovnou zrušit. Vláda tvoří kočkopsy. Totální selhání!“

Místopředseda Jan Dočekal: „36 úřadů, které by šly rovnou zrušit. Vláda tvoří kočkopsy. Totální selhání!“

„Do světa‚ jak jsme ho znali‘, se již nevrátíme. Covidová pandemie a neschopnost elit tento problém efektivně řešit zanechá nesmazatelné následky. Mění se chování lidí, mění se struktura zaměstnanosti, jsou porušována ústavní práva, lidé ztrácejí důvěru ve stát a jeho nařízení,“ konstatuje místopředseda Svobodných Jan Dočekal, podle kterého selhala jak vláda, tak i opozice. „A to tak, že totálně. Vládní v tom, že tvoří jakési nekoncepční kočkopsy, kterým nikdo nerozumí, a opoziční v tom, že nedokázala nabídnout jasnou alternativu a vizi, jak z toho průšvihu ven,“ domnívá se. A EU? „Ve vedení EU je nulový kontakt s realitou. EU cíleně ignoruje skutečnost, že sdružené státy ztrácejí konkurenceschopnost a řežou si pod sebou v zájmu ‚New Green Deal‘ energetickou větev.

V roce 2020 se celý svět dostal do područí covidu-19. Bude rok 2021 bližší tomu „normálnímu“ roku 2019 nebo na to můžeme zatím zapomenout? Aneb do jaké míry a jak dlouho se nás bude covid-19 držet i v příštím roce?

Do světa „jak jsme ho znali“, se již nevrátíme. Covidová pandemie a neschopnost elit tento problém efektivně řešit zanechá nesmazatelné následky. Mění se chování lidí, mění se struktura zaměstnanosti, jsou porušována ústavní práva, lidé ztrácejí důvěru ve stát a jeho nařízení, začínají se objevovat projevy občanské neposlušnosti atd. Vládní nařízení jsou zmatená, nekoncepční a kdyby se nejednalo o vážný problém, tak bych řekl, že jsou kolikrát až trapně směšná. Vzpomeňme na zmatky s otevírací dobou vyhrazenou pro důchodce, která se měnila ob týden, otevřená divadla, do kterých nesmí diváci, zákazy piva do PETek s sebou – je toho hodně.

V příštím roce se navíc zásadně zvedne počet úmrtí na covid. Nejen o lidi, kteří díky covidové panice a vytíženosti zdravotnických zařízení zanedbali pravidelnou péči a odkládali operace. Bude totiž nutné připočítat všechny majitele horských zařízení, kteří umrzli, a hostinských, trenérů z fitek, servírek a umělců, kteří umřeli hlady.

Ano, vynoří se nějaké vakcíny, ale lidé už prostě nevěří vedení tohoto státu a jeho představitelům. Korunu tomu nasazují články, že v první vlně republiku zachránil jakýsi expert z pojišťovny, který vtrhnul za Babišem s excelovskou tabulkou v ruce. Fajn, takže tady máme virovou epidemii a vláda se řídí názory pojišťováka a zubaře. Zdá se mi to nebo ne? Obávám se, že ochota nechat do sebe cpát něco neověřeného bude ze strany obyvatel minimální. A možná je to škoda. Kdyby vláda nepůsobila navenek jako banda komiků a diletantů a nepodryla zásadním způsobem důvěru obyvatel, tak bychom díky vakcinaci možná dříve obnovili relativně normální stav.

Zároveň ale dodávám, že jedna (či dvě, pět) vakcína současné problémy společnosti ani zdaleka nevyřeší. Je úplně zbytečné vést o očkování vášnivou debatu, která skutečné problémy spíše překrývá. V každém případě prioritně uznávám právo každého občana rozhodovat o svém těle. S tím úzce souvisí skutečnost, že na základě svého rozhodnutí očkovat/neočkovat se by neměl být nikdo nijak diskriminovaný a stát by o tom neměl vést žádné seznamy. Nechci najednou zjistit, že jakýsi očkovací průkaz mi zajistí větší míru svobody a práv než klasická „občanka“ a že začneme rozlišovat různé kategorie lidí.

Jak se česká veřejnost vyrovná s faktem, že patrně mnozí lidé nebudou moci dále vykonávat práci, kterou byli zvyklí vykonávat? Ať už v pohostinství a jiných službách, v příštím roce i v jiných sektorech, které možná smete ekonomická krize. Může nastat celonárodní společenská deprese?

V první řadě je třeba říct, že je smetla nařízení vlády. Třeba ve Švédsku to můžeme připisovat ekonomické krizi, která souvisí s přirozenou obavou lidí utrácet peníze. U nás naprosto nekoncepčně zmrazila část ekonomiky vláda, která si připisovala v první vlně zásluhy, zatímco teď už se tím tolik nechlubí. Říkám si, jak je snadné dělat ze sebe hrdinu, když účet platí jiní. Respektive nebudou jej platit pouze postižené skupiny obyvatel, ale prostřednictvím daní my, naše děti a vnoučata.

Každopádně celonárodní společenská deprese je zajímavý termín. Kdysi zmiňovaná „blbá nálada“ je proti současnosti čajíček. Ale otázka je zavádějící. Široké veřejnosti to bude úplně jedno, protože většinou to nevidí v souvislostech. Ztráta uplatnění se bude týkat výhradně postižených profesí a právě ty budou v depresi. Obávám se, že různým odborářům a poslancům za ANO se skutečně povede nahnat část živnostníků do fabrik a udělat z nich poslušné zaměstnance. Nicméně jsem optimista. Sám jsem se v životě několikrát přeškoloval na úplně jiný obor a začínal od nuly.

Mnohé nejspíše čeká propad příjmů a s tím související tlak na změnu životního stylu. Někteří analytici tvrdí, že až příští rok covid odezní, lidé budou mít méně peněz na cestování – místo k moři budou jezdit k nejbližšímu rybníku. Lidé ve městech, kteří si „nabalili“ hypotéky a leasingy, budou otřeseni, naopak venkov s komunitnějším, solidárnějším a skromnějším způsobem života přežije rok 2021 lépe. Lze s tím souhlasit?

Každý pohyb ve společnosti má své vítěze i poražené. To je prostě realita. Je v podstatě jedno, co ten pohyb způsobilo. Zda covid, technologický pokrok, přírodní katastrofa, změna legislativy atd. Vždy někdo vydělá a jezdí k moři a na někoho zbude ten rybník. Vždy si někdo postaví palác a jiný se z paláce stěhuje do 1+1. Abych uvedl pár příkladů: Historicky prohráli třeba majitelé a zaměstnanci fotolabů, obchodníci s CD a VHS, výrobci telefonních budek, žárovek, horníci ze zavřených dolů a mnozí další.

A naopak třeba současné změny svědčí IT specialistům, dovážkovým a kurýrním službám, internetovým prodejcům. Abych odpověď shrnul: Propad příjmů určitě u části lidí bude, naopak jsou segmenty, kde bude naopak nárůst. A tlak na změnu životního stylu probíhá neustále, jen teď jsou ty tlaky poněkud větší, než jak jsme byli zvyklí. Pořád ale to vše je jen slabý odvar toho, jak prudké změny probíhaly třeba po roce 1989.

Celý rozhovor je k dispozici zde.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31