Mises: Města mají budovat parkovací místa

Mises: Města mají budovat parkovací místa

Nejprve se podíváme na obecná východiska. Podle principů volného trhu, k nimž se Svobodní hlásí, by v ideálním případě obce a města neměly podnikat, aby nedocházelo k vytěsňování soukromých investic veřejnými a narušování fungování trhu. To se týká i parkovacích stání: všechna parkoviště by tak v tomto ideálním světě měla soukromé majitele, kteří by jimi vlastněný prostor pronajímali veřejnosti. Avšak skutečnost má k ideálům daleko.

Z pozice komunálního politika totiž těžko mohu měnit zákony, od nichž se odvíjí fungování samosprávy. Na základě legislativy řidiči platí vyšší daně než ostatní a podílí se tak nezanedbatelně na financování veřejných rozpočtů. Posuďte sami:

  • Při koupi auta často kupující zaplatí daň z přidané hodnoty (DPH).
  • K tomu různé administrativní poplatky za přepis vozidla, v případě staršího vozu navíc poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků, který známe pod kratším názvem ekodaň.
  • Všichni vlastníci vozidel musí mít sjednáno povinné ručení, z něhož odvádí příspěvek do fondu zábrany škod.
  • Každý litr paliva stojí zhruba dvakrát více než by měl, protože čerpací stanice kromě DPH odvádí také spotřební daň z pohonných hmot a jejich cena je nezanedbatelně navýšena i o tzv. babišovné v podobě přimíchání povinné biosložky.
  • Podnikatelé a živnostníci odvádí silniční daň.
  • Při využívání dálnic si musíme obstarat dálniční známku, v případě nákladního vozu nad 3,5 tuny zaplatit mýto.
  • Kdo dá auto do servisu, opět zaplatí DPH za práci i za náhradní díly.

Tyto peníze jsou částečně přerozděleny na provoz obcí a měst prostřednictvím rozpočtového určení daní. Z tohoto rozpočtu by se obce a města měly starat o blaho občanů, jak jim to ukládá zákon o obcích: „Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.“

Řidiči tedy zaplatili na daních nezanedbatelné finanční prostředky a oprávněně očekávají, že za ně dostanou nějaká protiplnění. Obec má za peníze řidičů udržovat a rozvíjet svou silniční infrastrukturu včetně veřejných parkovacích míst.

Co to konkrétně znamená pro Svobodné v Brně, kde kandidujeme společně s ODS a spolkem Brno autem, jejímž jsem členem?

Prosazujeme budování finančně dostupných parkovacích míst, zejména ve formě sítě parkovišť typu P+R (park and ride). Ta fungují na principu, že návštěvník města levně zaparkuje na periferii a pohodlně do centra dojede navazující hromadnou dopravou. Aktuálně v Brně funguje jediné parkoviště typu P+R u Ústředního hřbitova, jehož návštěvníci nejsou pozitivně motivováni tam auto zanechat.

Předcházející vedení města vypracovalo plán budování parkovišť P+R, s nímž je možné dále pracovat.

Jenže realizace těchto plánů je v nedohlednu, namísto nich současné osazenstvo upřednostnilo složitý a nedomyšlený systém rezidentního parkování. A navíc se nám v Brně rozmohl takový nešvar, že dochází k dlouhodobému snižování parkovací kapacity, zejména v důsledku rekonstrukcí a změny dopravního značení.

To musíme změnit. Podpoříte nás?

Pavel Mises,
člen Republikového výboru Svobodných a kandidát v říjnových komunálních volbách

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát

V pořadu Napřímo na kanálu Svobodní vystoupil Libor Vondráček v debatě, která spojila světovou bezpečnost, ceny energií, vztah k Bruselu, soběstačnost i spory o fungování státu. Rozhovor ukázal Vondráčka v tématech, která jsou pro jeho politický styl typická: důraz na suverenitu, odpor k přehnaným zásahům státu a snahu dívat se na politická rozhodnutí očima českého občana.

Hned v úvodu se debata stočila k situaci na Blízkém východě a k úderům Spojených států a Izraele proti Íránu. Vondráček odmítl myšlenku preventivních útoků a zdůraznil, že Svobodní jsou proti intervencionalismu a proti tomu, aby se státy stavěly do role světových policistů. Zároveň ale připustil, že teokratický režim v Teheránu může být hrozbou, zejména pokud by disponoval jadernými zbraněmi. Jeho odpověď tak působila vyváženě: jasný odpor k válce, ale bez naivity vůči režimu, který podle něj ohrožuje nejen vlastní obyvatelstvo, ale i širší bezpečnostní stabilitu.

Energie a ceny

Velkou část rozhovoru zabrala ekonomická rovina konfliktu. Vondráček upozornil, že válka a napětí v oblasti Hormuzského průlivu mají přímý dopad na ceny pohonných hmot, plastů i dalších výrobků navázaných na ropu. Oceňuje proto, že vláda rychle reagovala snížením spotřební daně i sledováním marží čerpacích stanic, ale zároveň varoval před tím, aby se z krizového opatření stal trvalý model cenových stropů. Podle něj podobné zásahy sice mohou krátkodobě pomoct, ale dlouhodobě vytvářejí nové problémy v ekonomice.

V této části působil Vondráček jako politik, který umí spojit aktuální geopolitiku s každodenní realitou lidí. Když mluvil o inflaci, připomněl, že před konfliktem byla na úrovni 1,4 %, což označil za velmi příznivý výsledek. Tím posílil svůj argument, že geopolitické otřesy mají přímý dopad na domácnosti, podniky i dopravu. Nezůstal přitom jen u kritiky, ale vysvětloval, proč dává smysl chránit stabilitu trhu a neomezovat pohyb lidí ani firem víc, než je nutné.

Soběstačnost a trh

Dalším silným tématem byla evropská závislost na světových velmocích. Na otázku, zda by Evropa neměla usilovat o větší soběstačnost, Vondráček odpověděl, že stoprocentní soběstačnost je iluze, ale strategická nezávislost v klíčových surovinách je podle něj nezbytná. Znovu se vrátil k českému uhlí, jaderné energetice a k tomu, že by Česká republika neměla předčasně vypínat vlastní zdroje jen proto, aby následně dovážela drahou náhradu ze zahraničí.

Jeho přístup byl výrazně tržní. Obnovitelné zdroje podle něj mají smysl tam, kde jsou předvídatelné, ale u „občasných“ zdrojů energie upozorňoval na problémy s přenosovou soustavou i na náklady, které nakonec platí lidé na účtech za elektřinu. Právě tady vyzněl Vondráček velmi konzistentně: chce levnější a dostupnější energie, méně zelené ideologie a více prostoru pro volbu občanů i firem. Místo velkých sloganů stavěl argument na jednoduché logice: nejdřív musí existovat náhrada, a teprve potom má smysl něco vypínat.

Prezident, NATO a kompetence

Silná část rozhovoru se týkala i sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem ohledně účasti na summitu NATO v Ankaře. Vondráček připomněl, že za zahraniční politiku odpovídá vláda, a proto by měla mít právo rozhodovat o tom, kdo ji na mezinárodních jednáních zastoupí. K samotné hrozbě kompetenční žaloby přistupoval zdrženlivě, ale naznačil, že článek 63 Ústavy je specifický a nemusí jít o typický kompetenční spor, jaký by měl Ústavní soud řešit.

Na otázku, zda by prezident jako zkušený voják a bývalý generál NATO neměl být součástí delegace, odpověděl, že v dané chvíli by summit měli reprezentovat ti, kteří obhajují novou vládní politiku. Z jeho slov bylo cítit důraz na politickou odpovědnost a soulad uvnitř exekutivy. Nepůsobil přitom konfliktně, spíš systematicky vysvětloval, proč je pro něj důležitější funkční rozdělení rolí než symbolická účast hlavy státu.

Explosia, koalice a styl vlády

Rozhovor se nevyhnul ani tématu možného prodeje pardubické Explosie. Vondráček uvedl, že stát by měl mít pod dohledem ty nejstrategičtější firmy, ale současně připomněl, že Explosia je zisková a není zatěžována ztrátami, jako některé jiné státní podniky. Debatu o jejím případném prodeji proto nechává otevřenou a zdůrazňuje, že rozhodnutí by mělo být pečlivé a nikoli unáhlené.

Tato část ukázala jeho typický styl v koalici: není bezvýhradný, ale ani apriorně blokující. Když mluvil o vztazích mezi SPD, ANO, Svobodnými a Motoristy, přiznal, že programově nejde o identické strany, ale že se shodují na řadě důležitých bodů. V jedné z nejzajímavějších pasáží přitom uvedl, že tam, kde se koalice neshodne, je podle něj lepší nic nedělat než přijímat špatná opatření. To znělo jako politický minimalismus, ale zároveň jako důraz na zdrženlivost a konzervativní

Alkohol ve sněmovně

Závěr pořadu patřil návrhu STAN zakázat alkohol během jednání Poslanecké sněmovny. Vondráček řekl, že alkohol podle něj do Sněmovny nepatří, ale samotný zákaz považuje za plácnutí do vody, pokud není jasné, jak by se vymáhal. Připomněl, že by se návrh měl vztahovat na všechny návykové látky, nejen na alkohol, a označil ho spíš za pokus zviditelnit se než za skutečné systémové řešení.

Na dotaz, zda je problém ve Sněmovně skutečně reálný, odpověděl smířlivě, že běžná práce pod vlivem by byla ostuda pro každého poslance, ale že bez praktického mechanismu kontroly jde jen o gesto. Věta o ranním „loku slivovice“ zjevně odlehčila závěr rozhovoru, ale zároveň potvrdila, že Vondráček umí i vážná témata podat s nadhledem. Celkově tak v pořadu Napřímo vyzněl jako politik pevný v principech, čitelný v postoji a zároveň dostatečně pragmatický na to, aby jeho argumentace působila věrohodně.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31