K takovému závěru by měl dojít každý občan, jehož nejvyšší životní hodnotou je úcta ke každému jinému občanovi, k občanské svobodě a k soukromému majetku, tedy úcta k přirozenému vlastnickému právu a přečte si nálezy Ústavního soudu č. 410/2001 Sb. a č. 499/2002 Sb., kterými Ústavní soud zamítl návrhy skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení nařízení vlády č. 455/2000 Sb., o stanovení produkčních kvót mléka na léta 2001 až 2005 a nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005. V současné době sice uvedená nařízení již neplatí, nicméně vláda je nahradila po vstupu do EU nařízeními č. 244/2004 Sb. a 337/2006 Sb., jejichž věcná podstata je naprosto stejná.
O jakých zločinech zde uvažuji? A proč to nazývám zločinem? Uvažuji o přijetí společné zemědělské politiky EU. Jejím přijetím se stalo něco, co je po věcné stránce srovnatelné pouze se znárodněním soukromého majetku komunisty a sociální demokracií v roce 1948, a to byl protiprávní akt, tedy zločin, jak se usnesli naši poslanci v zákoně o protiprávnosti komunistického režimu. Všichni občané tomuto termínu rozumí naprosto stejně. Neshledal jsem tedy důvod, proč pro stejnou skutkovou podstatu hledat jiný výraz.
Společná zemědělská politika EU představuje velké množství regulací omezujících přirozené vlastnické právo občanů a jejich osobní svobodu. S ohledem na omezený prostor tohoto článku, si budeme všímat pouze dvou, prakticky stejných systémů regulačních opatření, a to „stanovení produkčních kvót mléka“ a „stanovení podmínek provádění opatření společné organizace trhů v odvětví cukru“.
Co tyto regulační systémy věcně představují? Ne každý občan je informován o tom, že EU stanovila naší republice celkové množství mléka a mléčného tuku (produkční kvóty), které může maximálně vyrobit za rok. Tyto produkční kvóty pak vláda složitým systémem rozepisuje na jednotlivé výrobce a stanovuje jim kolik mléka a mléčného tuku mohou vyprodukovat pro dodávky zpracovatelům mléka a kolik mohou vyprodukovat pro přímý prodej. Současně si musí každý výrobce mléka nechat schválit svého odběratele. Pokud výrobce překročí stanovenou kvótu, zaplatí pokutu za každou překročenou jednotku produkce v částce vyšší než činí prodejní cena jednotky. Pokud chce vyrobit více, než je mu vládou povoleno, může si od jiného výrobce koupit za peníze jemu povolenou produkční kvótu, nicméně tato koupená kvóta je mu o 15% vládou zkrácena.
Systém produkčních kvót cukru je prakticky stejný jako systém produkčních kvót mléka a mléčného tuku. Navíc je stanovena předpisem Evropského společenství minimální cena cukrové řepy.
Co je na tomto typu vedení společnosti zločinného a jak se odlišuje od aktu znárodnění soukromého majetku provedeného komunisty a sociální demokracií v roce 1948 ? Na to si může odpovědět každý, kdo si položí otázku ; jaký je rozdíl mezi tím, když vám komunisti a sociální demokraté majetek znárodnili, tedy ho ukradli a tím, když vám vláda, poslanci parlamentu a soudci Ústavního soudu zakážou majetek využívat ke svému užitku a k užitku spoluobčanů. Je přeci zřejmé, že jde pouze o jinou formu znárodňovacího aktu, tedy krádeže, resp. zločinu. Skutková podstata je naprosto stejná. Ve druhém případě Vám sice vláda, poslanci parlamentu a soudci majetek neukradnou, zůstává ve vašem vlastnictví, ale máte zakázáno ho využívat, což je stejné, jako když ho nemáte. Jde ovšem o daleko vychytralejší akt, než provedli v roce 1948 komunisti a sociální demokraté, jelikož vám zůstává povinnost platit z majetku, který nesmíte využívat majetkovou daň.
V popisovaném případě vláda, poslanci parlamentu a soudci Ústavního soudu zakázali zemědělcům využívat zemědělskou půdu, resp. přikázali, jakým způsobem ji využívat mohou, úředním rozhodnutím znehodnotili hospodářské stavby a technologické zařízení a odebrali jim jejich svaté právo na svobodné uplatňování svých schopností. Vlastníci těchto produkčních prostředků tak ztratili absolutní kontrolu nad svou osobou a svým majetkem, což je vůbec základním atributem vlastnictví jako takového. Podnikatelé v zemědělství neomezili výrobu mléka a cukrové řepy v důsledku omezené poptávky spoluobčanů, jak je to zcela normální a běžné ve svobodné společnosti, ale v důsledku úředního rozhodnutí. Každý občan mého věku si určitě pamatuje, kolik různých živností a firem, resp. jejich provozoven, vzniklo po roce 1989 v prostorách, zejména ve staré zástavbě měst, které naši předci v minulosti vystavěli a po znárodnění nebyly využívány v důsledku komunistického a sociálnědemokratického typu vedení společnosti, kdy občané měli zakázáno podnikat. Komunisti spolu se sociálními demokraty tehdy rovněž zakázali využívat produkční zdroje, které tu byly, i když jinou radikálnější formou.
Neméně závažným důsledkem společné zemědělské politiky EU, srovnatelným pouze s komunistickou a sociálně demokratickou agresí proti občanské svobodě je zamezení přirozeného práva všech občanů, účastnit se tvorby cen mléka a cukru. Každý občan ví, že ve svobodné společnosti je bezprostředním účastníkem tvorby cen jakéhokoliv zboží. Cenu každého zboží určuje vždy kupující občan na svobodném trhu. Je to jeho přirozené právo. O toto přirozené právo byl společnou zemědělskou politikou EU připraven, bylo mu administrativně odňato vládou, poslanci parlamentu a soudci Ústavního soudu. Na trhu zboží potravin jsme se tak dostali do stavu srovnatelného jen se stavem před rokem 1989, kdy veškeré ceny zboží byly úředně stanoveny českým a federálním cenovým úřadem, které si za tímto účelem komunisti zřídili, a občanům tak jejich přirozené právo odejmuli.
Stanovením produkčních kvót mléka a pokuty za jejich překročení, vznikla v tomto výrobním odvětví naprosto absurdní situace, která nemá srovnání s ničím jiným. Dojnice, jak je všeobecně známo, nefunguje jako technické zařízení, není možné u ní produkci mléka zastavit příkazem nebo zavřít kohoutek či otočit vypínačem. Dojnice tvoří mléko neustále po celou dobu laktace, a to v různé výši, v závislosti na celé řadě objektivních a subjektivních podmínek. Pokud se v pravidelných intervalech nepodojí přemění se v živou masnou konzervu a vzniká tak majiteli finanční a chovatelská ztráta. Každý zemědělec je tedy nucen velmi pečlivě sledovat plnění své produkční kvóty. V případě, že kvótu překročí má dvě možnosti. Buď množství mléka překračující kvótu vylije do kanálu nebo ho zkrmí, má li kým, a nebo ho prodá schválenému odběrateli. V obou případech mu ovšem vznikne finanční ztráta. V prvém případě vynaložil náklady na něco, co mu nepřineslo tržby a ve druhém případě zaplatí pokutu vyšší než činí tržby. Například v sezoně 2005/2006 zaplatili výrobci mléka celkem na pokutách 138 mil. Kč. Je to bezpochyby značná částka, zvlášť když si člověk uvědomí, že jednotlivý výrobci mléka překročením produkční kvóty, nezpůsobili nikomu jinému žádnou újmu.
Poslanec Evropského parlamentu pan Hynek Fajmon k tomuto systému na svém blogu píše; Představme si, že by každý stát v EU měl nařízeno, kolik může ročně vyrobit aut. To by každý považoval za absurditu. Já k tomu jen dodávám, že tato absurdita je pouze začátek důsledků vstupu do EU. Jak ukazuje například zákaz výroby žárovek a připravovaný zákaz výroby dalších elektrických spotřebičů, bude se zvláště po přijetí Lisabonské smlouvy, tento agresivní způsob vedení občanů stále rychleji rozšiřovat a prohlubovat do dalších oblastí společenského života.
A jak s tím souvisí Ústavní soud? Ten svými výše uvedenými nálezy rozhodl, že k takovému zásahu do osobní svobody občanů a jejich přirozeného vlastnického práva je vláda oprávněna. Jak, nebo kde, či od koho, takové oprávnění vláda nabyla, je mi však záhadou.
Miloslav Machač je členem Strany svobodných občanů.
