V sobotu 16. dubna, při čtení MF Dnes, jsem se hodně pobavil. Předsedkyně Sněmovny parlamentu a místopředsedkyně ODS pani Miroslava Němcová tam odpovídá v článku nazvaném „Žiju s tím, že mě odposlouchávají“ na otázky Václava Dolejše a Lenky Petrášové. Na otázku „Co tedy můžete dělat“ odpovídá „Hodně. Když vidíme, jaká hrozba před námi stojí – prorůstání byznysu do politiky, je jasné, že se tomu musíme postavit. Není možné říct, jsem tak znechucená, že odcházím. Kdo to bude řešit? Veřejnost nás potřebuje teď, když je situace vážná, nechci – li říct kritická.“

Co mě tak pobavilo? Především neuvěřitelná arogance pani Němcové. Pro mne je totiž těžko stravitelné, že někdo, kdo se bezprostředně podílel a podílí na tvorbě systému, typu vedení společnosti, který prorůstání byznysu do politiky přímo podněcuje a aktivuje, se staví do role ochránce občanů před touto hrozbou, že někdo, kdo zcela záměrně a účelově vytvořil pro tento nešvar optimální prostředí, se staví do role osoby, které to vadí, do role osoby, která tomu umí zabránit, nebo jak říká pani Němcová řešit. Samozřejmě, že touto zavrženíhodnou arogancí netrpí pouze pani Němcová. Týká se zástupců všech politických stran, kteří prošli parlamentem od roku 1990 a tento typ vedení společnosti vytvořili. Současně jsem si znovu připomněl, že se všem našim politikům zcela vymazaly z jejich vědomí ty nejzákladnější etické a morální principy, které jsou základní podmínkou pro přežití společnosti jako takové.

Že tomu tak není, že přeháním, nebo že se mýlím? Podívejme se tedy na způsob vedení naší společnosti, resp. podívejme se, čím a jakým způsobem je řízen náš život a chování všech lidí ve společnosti v nekonečném množství jejich vzájemných vztahů. Podívejme se na skutkovou podstatu, ze které prorůstání byznysu do politiky vychází, co je základní podmínkou toho, že podnikatelé a organizované skupiny občanů usilují o obsazení významných pozic v rozhodovacích centrech společnosti svými zástupci. Ukažme si v jakém typu vedení společnosti je prorůstání byznysu do politiky naprosto přirozenou a logicky nutnou součástí života každého podnikatele či každé organizované skupiny občanů.

Obecně platí, že společnost, resp. chování každého občana je podřízeno zákonům navrhovaných vládou a schvalovaných parlamentem, tedy legislativě. Pro každého občana je však životně důležité, jaký koncept legislativy byl vládou a parlamentem přijat, jakým konceptem legislativy je řízen jeho život. V zásadě je možné odlišit koncepty dva, neagresivní koncept legislativy a agresivní koncept legislativy.

Neagresivní koncept legislativy chrání přirozená práva občanů na život, svobodu a majetek, zachovává tyto práva každému a zajišťuje, aby spravedlnost vládla nad všemi občany. Z logiky věci je zřejmé, že ve společnosti řízené neagresivní legislativou nemusí mít žádný občan obavu, že se nedomůže nápravy, či spravedlivého odškodnění za případnou újmu na životě, svobodě a majetku, způsobenou mu jiným občanem úmyslně či neúmyslně. V takto řízené společnosti nikdo občanům nebrání ve směně jakéhokoliv zboží a služeb za svobodně dohodnuté ceny a v jejich úsilí o dosažení blahobytu. Taková společnost se nerozděluje na výherce a poražené, má pouze výherce. A to vše jen z toho prostého důvodu, že neagresivní legislativa vyjadřuje svobodnou vůli všech občanů – chrání právo všech občanů svobodně užívat svého svědomí, myšlenky, vůli, vzdělání, názory, práci, obchod, talent a požitky. Její funkcí je zajistit, aby užívání těchto práv nebylo nikým omezováno.

Naproti tomu agresivní koncept legislativy praktikovaný našimi politiky, jak napovídá samotné jeho označení, je vůči svobodě občanů a jejich majetku agresivní, tedy je nechrání. Naopak jejich svobodnou vůli omezuje a způsobuje jim újmu na majetku. Takový koncept naprosto přehlíží a nectí principy vlastnického práva a principy spravedlnosti. Jedné skupině občanů majetek vyvlastňuje, a jiné skupině vyvlastněný majetek přiděluje. Přikazuje občanům co jsou povinni nakupovat za vládou stanovené ceny a co mohou dělat se svým majetkem, a za jakých podmínek. Pokud se občan takovým příkazům nepodřídí je trestán, a to i v případě, když nikomu jinému nezpůsobil žádnou újmu na životě, svobodě či majetku. Občan nemá možnost se proti takové agresi bránit.

Agresivní koncept legislativy nevyjadřuje společnou vůli občanů, ale vůli skupiny, která je momentálně a náhodně v převaze. Agresivní legislativa slouží dílčím zájmům. Jelikož se převažující skupiny velmi rychle mění v čase, mění se velmi často i legislativa. Při tvorbě a schvalování zákonů se odehrává boj všech proti všem. Z toho je zřejmé, že si žádný občan nemůže být jist, zda a kdy mu vláda podle nové legislativy nevyvlastní další majetek, nebo ho dále neomezí na jeho svobodě. Nelze nepřipomenout, že kolektivní sílu zákona mají v rukou lidé, kteří si přejí využívat jednotlivce a jejich svobodu a vlastnictví, aniž by se vystavovali jakémukoliv riziku. Dnešní zákon vytlačuje spravedlnost, kterou má zachovávat, omezuje a ničí právo, které má respektovat. Tím se z loupení stalo právo a legitimní ochrana se stala zločinem, aby mohla být trestána. Hlavním předmětem agresivní legislativy je legální loupení. Agresivní koncept legislativy tak rozvrátil ideál politické společnosti jako homogenního celku, ba společnost jako takovou. Odpovědnost zůstává na straně zákona, zákonodárce a na straně společnosti samotné.

V takovém prostředí, kde občané nemají právo osobně či před soudy chránit svůj život, svobodu a majetek před agresí vlády a politiků, a v prostředí, kde se nerespektuje vlastnické právo, je pak naprosto logické, že občané jsou přinuceni hledat jiné cesty a prostředky jak svůj život, svobodu a majetek ochránit. Jelikož agresorem jsou politici, resp. vláda a prostředkem k agresi legislativa, kterou tvoří, je stejně logické, že usilují o získání pozic, které by jim umožnily zabránit agresi již při tvorbě této legislativy. Jinou možnost v takovém prostředí ani nemají, jiná možnost neexistuje. Přitom není nic zvláštního na tom, že chrání právě a jen svůj život, svou svobodu a svůj majetek. Pokud se jim to podaří získají proti ostatním občanům výhody. Tomu všemu se pak říká prorůstání byznysu do politiky.

Jak z tohoto morálního marasmu vybřednout? Je to relativně velmi jednoduché. Zrušit každý zákon, ze kterého je po jeho přečtení každému zcela zřejmé, že jedna skupina občanů žije na úkor jiné skupiny občanů, že jedné skupině se bere a druhé přiděluje, že jedna skupina rozhoduje o použití majetku jiné skupiny občanů. Každý nově přijatý zákon by pak musel v prvé řadě respektovat přirozené vlastnické právo každého občana, tedy by nesměl porušovat etické a morální principy společnosti. Že je to naivní požadavek? Naivní by bezpochyby bylo, požadovat nápravu na někom, kdo společnost do tohoto stavu zcela záměrně přivedl, tedy očekávat změny v systému řízení společnosti v uvedeném směru od současných parlamentních stran. Ty již prokázaly, že morálka není jejich silnou stránkou.

PS.: Přátelé usilující o morální a spravedlivou společnost posílají SMS ve tvaru SVOB na číslo 90230.

Autor je členem Republikového výboru Svobodných