Mach: Vzniká ministerstvo pravdy

Mach: Vzniká ministerstvo pravdy

 

George Orwell napsal v polovině minulého století slavný román „1984“. Jeho hlavní hrdina pracuje na „Ministerstvu pravdy“, což bylo v oficiální novořeči (newspeaku) pojmenování pro Ministerstvo vnitra, které ve skutečnosti systematicky ničilo životy lidí, kteří nesdíleli oficiální názory, a které upravovalo informace v médiích, aby byly vždy v souladu s oficiální propagandou.

Na Ministerstvu pravdy v Orwellově románu mají „ideopolicii“, která hlídá, aby si lidi mysleli jen to, co je úředně správné. Vláda, aby odvrátila pozornost od domácích problémů, vede trvalé pohraniční války a ideologickou válku se sousední říší, Eurasií. Televize vysílá každý den Dvě minuty nenávisti, aby občany upevnila v nenávisti k nepřátelům z Eurasie a v lásce ke straně a oficiální státní doktríně IngSoc. Oficiálními hesly jsou „Válka je mír“, „Svoboda je otroctví“ a „Nevědomost je síla“.

Tolik připomenutí Orwellova románu „1984“ a nyní se podívejme na realitu EU roku 2017.

EU chce bojovat proti „hybridním hrozbám“

Evropský parlament v prosinci odhlasoval „usnesení o společné zahraniční a bezpečnostní politice“, v němž „vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily svou schopnost čelit dezinformacím a propagandistickým kampaním zaměřeným na obyvatele EU.“

Dále „vyzývá orgány EU a členské státy, aby uznaly, že probíhající informační válka je nejen vnějším, ale i vnitřním problémem EU, s politováním konstatuje, že EU není schopna sdělovat a řádně prezentovat evropskému veřejnému mínění zásluhy EU“ a „naléhavě žádá Radu, Komisi a členské státy, aby vyplnily tuto mezeru a zviditelnily vnější činnost EU a dodaly jí váhu.“

Podle usnesení se Rusko snaží „poškodit jednotu Evropské unie…ať již ve formě dezinformačních kampaní nebo poskytování finanční podpory euroskeptickým a fašistickým skupinám v Unii.“

Podle EP „informační a kybernetická válka je promyšleným pokusem destabilizovat a diskreditovat politické, hospodářské a společenské struktury na státní i nestátní úrovni; v této souvislosti …vyzývá členské státy, aby vytvořily automatizovaný systém sdílení informací o kybernetických a hybridních hrozbách.“

Evropská komise již chystá zřízení Evropského střediska pro hybridní hrozby.

Zapamatujte si, milí čtenáři, slovo „hybridní hrozby“, bude to důležitý pojem v evropské novořeči.

Mimochodem, pro usnesení hlasovalo 433, proti bylo 174 poslanců, a můžete si být jisti, že pro usnesení hlasovali pánové Štětina, Polčák, Telička, Svoboda, Zdechovský stejně jako ostatní poslanci ANO, ČSSD, KDU-ČSL a TOP09.

EU potřebuje vnějšího nepřítele na zakrytí vlastních potíží

Faktem je, že dnešní EU má obří problém s nekontrolovanou migrací a rozmachem islamistického terorismu. EU má také svoji oficiální ekonomickou doktrínu – jmenuje se „evropský sociální model“ nebo též sociálně-tržní hospodářství, ale klidně by se mohla jmenovat EuroSoc, řečeno s Orwellem. A faktem také je, že systém byrokracie, dotací, regulací, kvót a akčních plánů, na kterém je doktrína evropského sociálně-tržního hospodářství založena, nefunguje, ekonomika skomírá a předlužené státy EU doslova krachují.

Tváří v tvář těmto problémům je potřeba najít vnějšího nepřítele.

A hle máme ho – Rusko. V Rusku byl dřív Stalin, takže se hodí jako hlavní nepřítel. Rusko se hodí do role zlé Eurasie z Orwellova románu.

Od ledna máme nový úřad

Naše vláda poslušně následuje usnesení Evropského parlamentu. 1. ledna vznikl při Ministerstvu vnitra nový úřad. Jmenuje se „Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám“. Má zkoumat, jestli někdo na internetu nešíří dezinformace. „Zároveň se bude věnovat šíření odborných informací a osvětě o daných problémech směrem k laické i odborné veřejnosti,“ podle webu MVČR.

Já v tomto úřadu vidím orwellovské Ministerstvo pravdy. Podle mě vláda nemá právo určovat, co je dezinformace a co je správná informace a nutná osvěta.

My občané – voliči – jsme svéprávní lidé a musíme si sami filtrovat, čemu a do jaké míry z informací, které se na nás valí, uvěříme. Nepotřebujeme elitáře, kteří nám obsah profiltrují a naservírují jen to, co si smíme myslet.

Jedinou skutečnou pojistkou proti dezinformacím je konkurence a pluralita médií. Média nesmí být kontrolována státem, ani jednotlivými ministry. Bohužel v naší zemi stát provozuje hlavní zpravodajskou televizi a rozhlas, ministr financí vlastní hlavní komerční zpravodajskou rozhlasovou stanici a několik deníků. Evropská unie skrze různé fondy a neziskovky cpe inzercí v médiích do veřejnosti jediný správný sociálně-kulturní model – multikulturalismus, aby podpořila vlastní imigrační politiku.

Proto si obrovsky ceníme všech okrajových alternativních médií a nezávislých sociálních sítí. Proto nás štve, když unie tlačí na autocenzuru těchto sítí. Jsou v nich často zprávy, které oficiální média zamlčují. Jsou v nich jistě i všelijaké zavádějící informace a dezinformace. Ale to si lidé musí posoudit sami.

Já chci nechat lidem svobodu slova a projevu.

Proto jsem se jako europoslanec postavil proti výše uvedenému usnesení a proto se budu, až bude má strana – Svobodní – v našem parlamentu zasazovat i za zrušení čerstvě zřízeného úřadu při Ministerstvu vnitra. Beru to jako další úřad do mého dlouhého seznamu úřadů na zrušení.

Petr Mach,
poslanec EP za Svobodné

Vyšlo na blog.idnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31