MACH: Dotace ke stavebnímu spoření je třeba zrušit

MACH: Dotace ke stavebnímu spoření je třeba zrušit

Ústavní soud s okamžitou platností zrušil zákon, který měl pomocí 50% daně snížit státní dotace ke stavebnímu spoření na polovinu.

Můžeme všelijak studovat pohnutky soudu, ale to nemění nic na tom, že dotace ke stavebnímu spoření je potřeba zrušit. Kdo si nemyslí, že je třeba dotace ke stavebnímu spoření zrušit, nemusí číst dál. Pro ty, kdo se se mnou shodnou, že tyto dotace jsou dále neúnosné, nabízím několik možných řešení stávající patové situace.

Nejprve rekapitulace, proč je potřeba (nějak) dotování stavebního spoření zrušit. Stát z peněz daňových poplatníků nebo na dluh už vyplatil dotace ke stavebnímu spoření ve výši 200 miliard korun. Ročně to dělá cca 14 miliard.

Stát je v hlubokém deficitu – letos dle zákona o státním rozpočtu bude mít výdaje o 135 miliard vyšší než příjmy. Kde proboha jinde škrtat výdaje s cílem zmírnit schodek, než v této zbytné dotaci? Kdo chce snižovat deficit a daně, musí chtít rušit i tyto dotace.

Jak se vyrovnat s Ústavním soudem

Jednou možností, jak se vypořádat do budoucna s problémem rušení zákonů Ústavním soudem by bylo zrušit Ústavní soud (ale na to je potřeba ústavní většina). Připomínám, že Česká republika existovala i před zřízením Ústavního soudu (ušetřili bychom ročně i 145 milionů provozních výdajů). Podotýkám, že navrhuji v takovém případě zavedení jasných ústavních pravidel pro chování vlády. Konkrétně navrhuji takovýto Ústavní zákon, který omezí svévoli politiků.

Druhou možností je zrušit parlament a vládu a nechat rozhodovat jen Radu moudrých z Brna. Oni by rovnou psali zákony a státní rozpočet. Ušetřili bychom si nejen výdaje na parlament, ale i na volby, které by se staly už úplně zbytečné. (Tento odstavec byl vtip.)

Třetí – realistickou – možností je se s rozhodnutím Ústavního soudu nějak vyrovnat.  Koneckonců, jak ukážu dále, rozhodnutí Ústavního soudu není tak nesmyslné, jak se na první pohled zdá.

Ústavnímu soudu ve skutečnosti vadilo, že se zdaňuje státní podpora připisovaná k příspěvkům účastníků placeným v průběhu roku 2010, a to ještě před vznikem zákona, který podporu zdaňuje. Ústavnímu soudu tedy nevadí „nepravá retroaktivita“ v tom smyslu, že když někdo uzavřel smlouvu dříve a myslel přitom na konkrétní státní dotaci, ta mu má být přiznávána, dokud není smlouva o stavebním spoření ukončena.

Napadený zákon nabyl účinnosti v době, kdy dotčení účastníci stavebního spoření již měli individualizovaný právní nárok na státní podporu za rok 2010, neboť v průběhu tohoto roku splnili všechny zákonem stanovené podmínky pro jeho vznik. (Bod 182 Nálezu Ústavního soudu).

Jinými slovy, vykládám si rozhodnutí Ústavního soudu tak, že nebylo fér změnit státní podporu i k příspěvku, který byl hrazen před schválením zákona, tedy před 12. listopadem 2010. Každý účastník může říkat „To kdybych věděl v lednu-říjnu, že mi zdaní podporu na polovinu, to bych to stavební spoření raději vypověděl a peníze použil jinak.“ Je proto potřeba schválit zákon o omezení podpory znovu (já preferuji o jejím kompletním zrušení), s tím, že se ruší (omezuje) podpora připisovaná k příspěvkům hrazeným až po účinnosti zákona.

Vláda by už neměla opakovat trik se zdaněním. Ústavní soud řekl, že to byl trik, že to mohou rovnou snížit podporu na polovinu:

Právní závěr, že předmětnou daň je třeba v rámci přezkumu ústavnosti považovat nikoliv za daň, nýbrž za změnu právního nároku, se promítá do ústavních kritérií pro její posouzení. Slouží-li určité ústavní principy a základní práva k ochraně jednotlivce před zásahem ze strany veřejné moci, nemůže míra této ochrany být v jednom ze dvou srovnatelných případů nižší jen z toho důvodu, že zákonodárce použil pro stejnou regulaci odlišné označení. (Bod 181 Nálezu Ústavního soudu)

Vláda by měla předložit parlamentu (v řádném legislativním procesu – bez zneužití Stavu legislativní nouze) zákon, že se státní podpora ruší (snižuje) a že toto zrušení (snížení) státní podpory se vztahuje na příspěvky hrazené účastníky smluv po uvedení zákona v platnost. Každý pak bude mít čas smlouvu o stavebním spoření zrušit, pokud už se mu nebude zdát výhodná, a nespořit v očekávání nějaké dotace.

Petr Mach je ekonom a předseda Strany svobodných občanů.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31