Díky své přezíravosti, liknavosti a nekompetentnosti nás všechny dostala do situace, ve které budeme poměřovat ztráty na zdraví, ztráty na vzdělání našich dětí, na naší psychice a na našich peněženkách. Dosáhla toho, že ze současné situace již neexistuje vítězná cesta jak co nejvíce ochránit životy a živobytí, cesta, která se stala předmětem diskusí mezi námi, našimi kamarády a kolegy.

Díky současné vládě jsme se ocitli v situaci, kdy část z nás zbytečně pocítí snížení vlastních příjmů, někteří i zásadně. Stejně jako jsme na jaře neznali nikoho, kdo měl ten COVIDa pak jsme nejprve slyšeli o prvním, pak o druhém… až se nakonec nakazili naši blízcí či my sami, podobně nejprve uslyšíme z doslechu a nakonec pocítíme sami či u svých nejbližších, jak vypadá ukončení podnikání, propuštění z práce a možná i ztráta blízkého. Ta jediná je nevratná. Všechno ostatní, tak jako vždy, dokážeme postupně napravit. Najdeme si možná nové povolání, začneme podnikat v oblasti, o která nás nikdy nenapadla, nebo o které jsme snili celý život a děti vystudují i za cenu doučování.

Co zůstane je zkušenost. Zkušenost s tím kdo, jak a jakým způsobem nás do této situace přivedl. Zkušenost komu věřit a hlavně proč. Je to konkrétní člověk? Strana? Stát? Ne. Jsme to my sami, kdo jsme rozhodovali celý život o tom co dělat. Bude za nás rozhodovat někdo jiný? Rozhodovat o tom, kolik si necháme vzít svobody, peněz a soukromí za cenu slibů? Za cenu toho, že dokola budeme poslouchat – ten má nárok, to se musí, my musíme a mezi řádky Vy zaplaťte?

Ne. To co je potřeba, kdo má na co nárok, kdo co musí, komu a za co budeme platit určujeme my. Jsme to my, kdo máme v rukou když ne právě nyní přítomnost, tak určitě budoucnost. Budoucnost, která ale nezačíná až 1. 1. 2021.