Kříž: Svobodní – jak dál?

Kříž: Svobodní – jak dál?

Svobodní dostali výprask ve volbách do EP. Zaslouženě.

Hlavní motto kampaně „Odejdeme bez placení“ i částečně negativní pojetí kampaně ukázalo dvě věci. Za prvé: profi markeťák není zárukou úspěchu. A za druhé: spoléhat se na „prostě to zařídíme“ je selháním, neboť svědčí o bezradnosti a neaktivitě.

K tomu dlouhodobá neviditelnost strany, zaměření se na vnitřní záležitosti, mizerná vnitřní komunikace, nejasnost cílů a odpovědností atd…

Jsem rád za tento výprask. A děkuji voličům za něj. Po krizi totiž následuje buď konec nebo katarze. A já a ani Svobodní nekončíme. Protože důvody existence naší strany nepominuly.

Rozklad společenských vztahů pokračuje, lidé se díky státu stávají soupeři, místo aby spolupracovali. Cítí se stále více bezmocní proti nesmyslům, ústrkům a šikaně ze strany státu. Ten lidem i nadále bere peníze, aniž by za ně poskytoval adekvátní služby, nadále je nenechává rozhodovat si o svých záležitostech a nést za svá rozhodnutí odpovědnost.

Ekonomika neprospívá tak, jak by mohla, kdyby stát nevstupoval dotacemi a regulacemi do ekonomických vztahů a nedeformoval je ve prospěch vyvolených. Lidé vědí, že by mohli žít lépe.

Ne, důvody pro existenci Svobodných nepominuly, naopak přibývají a jsou stále naléhavější. Nemají pravdu ti, kteří tvrdí, že po myšlenkách štíhlého státu mezi lidmi není poptávka. Je to stejné jako dovozovat z dominance Kosteleckých uzenin na trhu, že lidé nechtějí párky obsahující maso. Chtějí, jen výrobci kvalitních párků své produkty nabízejí mizerně. Nejsou na policích každého obchodu a nedokážou systémově překonat úplatné nákupčí řetězců, kteří svoji práci dělají mizerně a jediným kritériem je pro ně cena a všimné od výrobce.

Svobodní jsou strana, která stále věří v prospěšnost štíhlého státu. Jsou stranou, která stále věří, že lidé si své záležitosti dokážou uspořádat sami lépe, než to za ně udělají politici a úředníci. Že většina lidí dokáže se svými penězi naložit lépe, nežli s nimi naloží politici a úředníci. Protože politici i úředníci sledují hlavně své zájmy.

Je známé heslo „Dum spirospero“ – dokud žiju, doufám. To platí pro voliče. U Svobodných platí a bude platit „Dokud žiju, snažím se.“ Protože my se snažíme o to, aby ti, kteří doufají, že budou žít lépe a spokojeněji, skutečně lépe a spokojeněji žili. Ve společnosti plné bohatých, sebevědomých a spokojených lidí, pro které je spoluobčan partnerem, nikoliv soupeřem.

Jedeme dál. Lépe. Protože to má cenu!

 

Roman Kříž
člen Republikového výboru Svobodných
Autor je zakladatelem www.libertarianskyinstitut.cz

 

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31