KOLÁŘ: Když lidé slouží elektřině

KOLÁŘ: Když lidé slouží elektřině

Každý z nás včetně nemluvňat zaplatí v následujících letech desítky tisíc korun navíc. Budou schované v ceně elektřiny, v ceně zboží a v ceně služeb. Připravme se na zánik pracovních míst a další omezování výroby, resp. její přesun do jiných částí světa. Byli jsme až příliš lhostejní, naivní a nepoučitelní, teď za to tvrdě zaplatíme – do kapes moderním zlatokopům provozujícím solární „elektrárny“. Patrně již není cesty zpět. I kdyby se podařilo zavést nějakou formu dodatečné daně pro tyto provozovatele, je zřejmé, že nám občanům už ty peníze nikdo nevrátí. Naděje, že naši politici zvolí razantnější řešení, je mizivá. Vždyť nemálo z nich, dnes „odpovědných hospodářů“, bylo u toho, když se solární byznys uváděl v život.

Pro dokreslení absurdnosti situace uvažujme dvě podobné firmy, firmu A a firmu B. Obě se rozhodnou snížit spotřebu elektrické energie zhruba o čtvrtinu, ovšem odlišnými způsoby. Firma A zainvestuje do fotovoltaických panelů, které pokryjí čtvrtinu její dosavadní spotřeby. Firma B zainvestuje do modernějšího vybavení a zavedení účinnějších postupů. Potud se zdá, že oba případy jsou celkem podobné a srovnatelné. Bohužel zdání klame.

Firma A totiž nebude ze svých fotovoltaických panelů spotřebovávat ani kilowatt. Namísto toho energii na základě garantovaného odkupu prodá do sítě za dotovanou cenu ve výši několikanásobku ceny, za kterou na jiném místě energii opět ze sítě nakoupí pro zajištění svého provozu. Stačí trochu elektřiny vyrobit, aby se jí za utržené peníze mohlo hodně nakoupit. V celkové bilanci proto náklady na elektřinu mohou být i nulové, přičemž většina spotřebovávané elektřiny samozřejmě pochází z tepelných elektráren.

Firma B je na tom o poznání hůře. Její investice do úsporných opatření se zčásti minuly účinkem, neboť kromě své vlastní spotřeby se nově musí podílet i na platbě za elektřinu pro firmu A prostřednictvím tzv. příspěvku na obnovitelné zdroje. A tak zatímco jedni si užívají umělých výhod, druzí platí. Copak to není přitažené za vlasy? Je tu ještě někdo, kdo slepě věří v moudrost státních úředníků a smysl státních regulací?

Nyní si za firmu A dosaďte libovolně složitou vlastnickou strukturu. Dokonce vůbec není nutné uvažovat jen v mezích korporací, ale naši úvahu můžeme zcela obecně rozšířit na dvě různé skupiny obyvatelstva. Důsledek je stále tentýž a právě jsme popsali realitu. Skupina B je nucena předávat část svých prostředků uměle zvýhodňované skupině A, aniž by k tomu existoval jakýkoli racionální důvod.

Možná někdo namítne, že ten důvod přece existuje, vždyť skupina A zajišťuje skupině B část výroby elektrické energie a navíc energie ekologicky čisté. Bohužel to není a nemůže být pravda, hned si vysvětlíme, proč. Dotovaná elektřina ze solárních elektráren totiž nejen že nám nijak nepomáhá, ona navíc vydatně škodí. Není divu, že za tak přemrštěnou cenu a v tak nízké kvalitě dané kolísáním produkce by o ni dobrovolně nikdo neměl zájem.

Uvědomme si znovu, proč stavíme elektrárny a produkujeme elektřinu. Je to právě z toho důvodu, aby nám ulehčovala život, aby za nás konala práci, zkrátka aby nám sloužila. Určité zájmové skupiny, ač samy vydatně konzumující produkty moderní doby, se tuto skutečnost snaží lidem vštípit jako nemorální, a to pouze proto, aby nastavily podmínky pro vlastní obohacování se na úkor druhých. Aby se takové jednání odlišilo od zjevného podvodu, nechá se celá záležitost odhlasovat poslanci a senátory ve formě zákona a následně nabobtnat do gigantických rozměrů. Beztrestnost je zajištěna.

Dotovaná elektřina ze solárních panelů představuje malou revoluci, neboť už neslouží ona nám, ale my jí. Musíme jinde za pomoci klasických zdrojů energie vytvořit dostatek prostředků na to, abychom si předraženou a nekvalitní sluneční energii povinně koupili. Následkem toho není možné tyto prostředky využít jakýmkoliv jiným, smysluplným způsobem, a přitom nemusí jít jen o investice do úspornějších zařízení. Ukazuje se, že aby byl jakýkoliv projekt ekologicky přínosný, musí být v první řadě ekonomicky smysluplný. Jinými slovy, musí být schopný si na sebe vydělat. Bez zvýhodňování ve formě dotací a bez povinného odkupu. V opačném případě sice formálně přispíváme na obnovitelné zdroje, ale reálně pouze marníme prostředky pocházející ze zdrojů neobnovitelných.

Autorem je Jiří Kolář.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31