Každý z nás včetně nemluvňat zaplatí v následujících letech desítky tisíc korun navíc. Budou schované v ceně elektřiny, v ceně zboží a v ceně služeb. Připravme se na zánik pracovních míst a další omezování výroby, resp. její přesun do jiných částí světa. Byli jsme až příliš lhostejní, naivní a nepoučitelní, teď za to tvrdě zaplatíme – do kapes moderním zlatokopům provozujícím solární „elektrárny“. Patrně již není cesty zpět. I kdyby se podařilo zavést nějakou formu dodatečné daně pro tyto provozovatele, je zřejmé, že nám občanům už ty peníze nikdo nevrátí. Naděje, že naši politici zvolí razantnější řešení, je mizivá. Vždyť nemálo z nich, dnes „odpovědných hospodářů“, bylo u toho, když se solární byznys uváděl v život.
Pro dokreslení absurdnosti situace uvažujme dvě podobné firmy, firmu A a firmu B. Obě se rozhodnou snížit spotřebu elektrické energie zhruba o čtvrtinu, ovšem odlišnými způsoby. Firma A zainvestuje do fotovoltaických panelů, které pokryjí čtvrtinu její dosavadní spotřeby. Firma B zainvestuje do modernějšího vybavení a zavedení účinnějších postupů. Potud se zdá, že oba případy jsou celkem podobné a srovnatelné. Bohužel zdání klame.
Firma A totiž nebude ze svých fotovoltaických panelů spotřebovávat ani kilowatt. Namísto toho energii na základě garantovaného odkupu prodá do sítě za dotovanou cenu ve výši několikanásobku ceny, za kterou na jiném místě energii opět ze sítě nakoupí pro zajištění svého provozu. Stačí trochu elektřiny vyrobit, aby se jí za utržené peníze mohlo hodně nakoupit. V celkové bilanci proto náklady na elektřinu mohou být i nulové, přičemž většina spotřebovávané elektřiny samozřejmě pochází z tepelných elektráren.
Firma B je na tom o poznání hůře. Její investice do úsporných opatření se zčásti minuly účinkem, neboť kromě své vlastní spotřeby se nově musí podílet i na platbě za elektřinu pro firmu A prostřednictvím tzv. příspěvku na obnovitelné zdroje. A tak zatímco jedni si užívají umělých výhod, druzí platí. Copak to není přitažené za vlasy? Je tu ještě někdo, kdo slepě věří v moudrost státních úředníků a smysl státních regulací?
Nyní si za firmu A dosaďte libovolně složitou vlastnickou strukturu. Dokonce vůbec není nutné uvažovat jen v mezích korporací, ale naši úvahu můžeme zcela obecně rozšířit na dvě různé skupiny obyvatelstva. Důsledek je stále tentýž a právě jsme popsali realitu. Skupina B je nucena předávat část svých prostředků uměle zvýhodňované skupině A, aniž by k tomu existoval jakýkoli racionální důvod.
Možná někdo namítne, že ten důvod přece existuje, vždyť skupina A zajišťuje skupině B část výroby elektrické energie a navíc energie ekologicky čisté. Bohužel to není a nemůže být pravda, hned si vysvětlíme, proč. Dotovaná elektřina ze solárních elektráren totiž nejen že nám nijak nepomáhá, ona navíc vydatně škodí. Není divu, že za tak přemrštěnou cenu a v tak nízké kvalitě dané kolísáním produkce by o ni dobrovolně nikdo neměl zájem.
Uvědomme si znovu, proč stavíme elektrárny a produkujeme elektřinu. Je to právě z toho důvodu, aby nám ulehčovala život, aby za nás konala práci, zkrátka aby nám sloužila. Určité zájmové skupiny, ač samy vydatně konzumující produkty moderní doby, se tuto skutečnost snaží lidem vštípit jako nemorální, a to pouze proto, aby nastavily podmínky pro vlastní obohacování se na úkor druhých. Aby se takové jednání odlišilo od zjevného podvodu, nechá se celá záležitost odhlasovat poslanci a senátory ve formě zákona a následně nabobtnat do gigantických rozměrů. Beztrestnost je zajištěna.
Dotovaná elektřina ze solárních panelů představuje malou revoluci, neboť už neslouží ona nám, ale my jí. Musíme jinde za pomoci klasických zdrojů energie vytvořit dostatek prostředků na to, abychom si předraženou a nekvalitní sluneční energii povinně koupili. Následkem toho není možné tyto prostředky využít jakýmkoliv jiným, smysluplným způsobem, a přitom nemusí jít jen o investice do úspornějších zařízení. Ukazuje se, že aby byl jakýkoliv projekt ekologicky přínosný, musí být v první řadě ekonomicky smysluplný. Jinými slovy, musí být schopný si na sebe vydělat. Bez zvýhodňování ve formě dotací a bez povinného odkupu. V opačném případě sice formálně přispíváme na obnovitelné zdroje, ale reálně pouze marníme prostředky pocházející ze zdrojů neobnovitelných.
Autorem je Jiří Kolář.
