Kdysi za minulého režimu jsem s několika přáteli na výletě v Posázaví narazil na zpustlý statek. Jako vždycky na mne dolehl tísnivý pocit, že je něco špatně, když se takto nakládá s odkazem předků. S úžasem, když jsem nahlédnul vytlučeným oknem dovnitř, jsem objevil na zdi metrovými písmeny vápnem či jakou barvou napsaný nápis: ŽIJEME BLBĚ! Je to vzkaz bývalého majitele budoucím generacím? Je to soud nad komunisty vedenou společností? Je to proroctví z dávných dob? Je to záznam o tom, jak dopadnul bývalý majitel po vyvlastnění statku? Je to orwellovský povzdech nad společností, která unifikuje život, likviduje individualitu, potlačuje svobodu, ničí hodnoty? Je to hodnocení systému, který předepisuje, co si máme myslet, jaké hodnoty musíme uctívat, jakou propagandu musíme akceptovat, s jakou lží se musíme smířit? Je to vyjádření pocitu, že nedokážeme nahlédnout, co všechno je špatně? Je to výzva, že v takovém systému ten, kdo chce zůstat sám svůj, musí buď emigrovat, nebo se schovat v kotelně?
místopředseda Svobodných
