Vláda chce shromažďovat elektronická data o každé obchodní transakci. Slibuje, že od té doby bude ve státě dokonalý pořádek. Jaké vedleší účinky to ale přinese? Proč to nedělají v zemích s tradiční tržní ekonomikou?
Proti podnikatelům
Boj proti podnikatelům se v poslední době maskuje údajným bojem proti daňovým únikům. Východiskem je kolektivní vina: protože někteří možná neplatí daně, jak by měli, potrestáme všechny. Vláda se pokouší tvrdit, že elektronická evidence tržeb je něco jiného, než registrační pokladny. Ano, je mnohem horší. Registrační pokladny měly ukládat data na paměťové médium, které pak podléhalo případné kontrole. Evidence každé tržby v reálném čase je vůči podnikatelům mnohem bezohlednější. Tam, kde není internet, se vůbec nesmí podnikat. Velké miliardářské firmy se radují, že prořídne konkurence malých podniků.
Ústava garantuje každému právo na podnikání. Vláda chce nyní toto právo omezit, aby nesměli podnikat ti, kdo neumějí nebo nechtějí používat počítač. Domnívám se, že to je omezení velmi nepřiměřené a že by jej měl každý slušný Ústavní soud zrušit. Stát sice může požadovat doklady pro daňové účely, ale nemůže předepisovat, že musí být dodávány v elektronické podobě v reálném čase. Ostatně kdyby všichni, kdo budou muset odesílat jednotlivé účtenky na ministerstvo, odmítli vyplňovat tato data podruhé do daňového přiznání, myslím, že by to u soudu museli vyhrát. Stát sice má právo požadovat informace, ale jenom jednou. Daňové přiznání ať si z odeslaných účtenek sestaví ministerstvo samo. Dostalo všechny relevantní informace a požadovat je od podnikatelů podruhé je přece neobhajitelná šikana.
Posílení rozpočtu
Údajně má hromadný sběr dat zlepšit státní rozpočet. Jak to dopadne, se teprve uvidí. Je možné, že pozůstalé firmy budou opravdu daně platit přesně. Ale dost možná jsou to z velké části právě ty firmy, které je již nyní poctivě platí. Je ale vysoce pravděpodobné, že podnikatelskou činnost neukončí jenom ti, kdo daně neplatili, ale také nezanedbatelná skupina drobných podnikatelů, kteří se nebudou učit pracovat s počítačem, kteří nejsou technicky schopni se v místě podnikání připojit k internetu, kteří nebudou schopni v takovém systému přežít. V Chorvatsku, které vláda uvádí jako svůj vzor, ukončilo činnost 40 000 podniků. Kolik to bude u nás? Možná to bude srovnatelné číslo. Všichni tito bývalí podnikatelé a jejich zaměstnanci se přijdou přihlásit jako nezaměstnaní. Přičteme-li k nákladům na nové nezaměstnané náklady na zavedení finančně dozorového počítačového systému a náklady na asi 500 nových úředníků, je otázka, zda se celá iniciativa státu vyplatí. Navíc, pokud strany zastoupené ve vládě prohrají volby, bude se EET rušit podobně, jako se nyní ruší daňová reforma. Vláda se s opozicí nebaví a média nejsou s to skutečnou debatu uspořádat. Současná opozice, pokud není hloupá, slíbí, že EET zruší, pokud vyhraje volby. A získá tím mnoho hlasů.
K nákladům je ovšem třeba započíst také ztrátu důvěry. Pochybnosti o vlastní zemi mezi občany vzrostou. Mnozí bývalí podnikatelé již nikdy podnikat nezačnou, z těchto zkušeností se jistě poučí i podstatná část jejich potomků, takže také nikdy nezačnou podnikat. Nedůvěra občanů vůči vlastnímu státu je vždycky drahá záležitost. Mimochodem, skoro s jistotou budou na ministerstvo zasílat data softwaroví experimentátoři již od pubertálního věku. Mohou jich být stovky a každý z nich dokáže odeslat desítky tisíc dat denně. V objemu dat, který bude ministerstvo online shromažďovat, nedokáže nikdo tento šum odfiltrovat.
Zkusme se také poučit, jaké jsou zkušenosti s bojem proti šedé ekonomice. Nejsme totiž první v historii, kdo řeší podobný problém. Ukazuje se, že sankce a zpřísňování systému významné výsledky nepřináší. Daleko víc se osvědčilo amnestování dosavadních prohřešků a možnost začít znovu. Protože víme, jak se u nás dělaly melouchy i za totality, je více než jisté, že dost podstatná část bývalých podnikatelů si bude k podpoře v nezaměstnanosti přivydělávat zcela načerno. Je pravděpodobné, že bývalé hospody se změní v jakési privátní kluby, které nebudou vykazovat žádnou podnikatelskou činnost a nebudou platit žádné daně. Podobně nyní vznikají ilegální herny. Na malé vesnici je hospoda podstatným místem pro setkávání a všichni se shodnou na tom, že hospodu si chtějí zachovat. Rádi přistoupí na to, že se hospoda změní v klub. Nebo budou podporovat svého hospodského tím, že odmítnou jakékoliv účtenky. Když to udělá desetina obyvatelstva, není v silách státu proti tomu cokoli udělat. Dost na tom, že desetinu obyvatelstva zdecimoval stát exekucemi často způsobenými špatným fungováním státu. Je třeba počítat s resistencí občanů proti tomuto opatření ministerstva financí.
Černá místo šedé
Čeho tedy vláda dosáhne, když nasadí takovýto kalibr do boje proti šedé ekonomice? Namísto toho, aby se šedá ekonomika změnila na bílou, posílí zcela černá ekonomika. Řemeslníci budou pracovat zcela načerno, podniky, které dosud platily alespoň nějaké daně, přejdou do úplné ilegality. Protože se bude jednat o desítky tisíc případů, stát nebude schopen proti skutečně černé ekonomice zasáhnout. Černá ekonomika se pak začne spojovat se kriminálním podsvětím. Někdy se takový systém nazývá „Palermo“.
Navíc data shromážděná na ministerstvu budou bezesporu magnetem pro všechny kriminální živly. Jejich zneužití je lákavé. Nebylo by zajímavé pro autoservis, pekárnu, čistírnu, … zjistit, odkud má příjmy nedaleká konkurenční firma? Stačí pak zacílit reklamu a převzít jejich zákazníky. Nebo těmto zákazníkům cíleně nabídnout dumpingové ceny. Který podnikatel by netoužil zlikvidovat konkurenci. Nebudou data shromážděná na ministerstvu magnetem pro podnikajícího ministra? Slušný parlament, který hájí zájmy voličů, by zřídil kontrolu nad daty mnohem přísnější, než jakou má nad tajnými službami.
A nejde jen o ochranu proti zneužití dat o podnikatelích a jejich klientele, ale i o zneužití informací o občanech. I když nevyvíjím žádnou kriminální činnost, nepřeji si, aby stát měl evidenci kdy, kde a za jaké ceny jsem si co koupil. Principielně, státu, který není totalitní, do toho nic není. Předpokládal jsem, že někdo z poslanců se zastane normálních občanů a bude vyžadovat anonymizaci dat, bude navrhovat, aby se data shromážděná tímto způsobem, nesměla použít k žádnému jinému účelu, než za jakým byla pořízena. Jenže náš parlament se liší od všech ostatních: poslanci považují za důležitější hájit zájmy vlády proti občanům, než se zastávat občanů proti vládě. Parlament se stal nepřítelem lidu.
Balkánská cesta
Nakonec, proč něco podobného nezavedli v tradičních zemích s tržní ekonomikou? Jediným vzorem je totiž Chorvatsko, kde panovaly před jeho zavedením balkánské poměry. Normální země nemění daňové zákony každý rok, jak to děláme my. Ve stabilním ekonomicko-právním prostředí pak funguje velice přesně statistika. Když si berňák podrobně prostuduje hospodaření drogerie, lékárny, hospody, pekárny, instalatérů či jakékoli jiné firmy v malé obci, ve střední obci a ve větším městě, dokáže téměř neomylně identifikovat podniky, které odvádějí daně odlišně od průměru. Najisto pak mohou provádět cílené kontroly. Shromažďovat obrovské objemy dat, chránit je proti zneužití a přitom z nich vydolovat relevantní informace je pro ně příliš komplikované a příliš drahé. Naše ministerstvo financí nešetří a pracovat se statistikou neumí, nechce umět, nebo to nedokáže, tak sahá k opatření balkánského typu, které má více nežádoucích důsledků, než přínosů. Nejspíš je to úmysl: je to drahé, je to neefektivní, je to náchylné ke zneužití, narušuje to vztah občanů ke svému státu, … je to nakročení k totalitě. A o to jde.
Jiří Payne,
místopředseda Svobodných
