Předem bych velice rád citoval mně velmi blízkou osobu..“všechno, co končí na -mus, stojí za….“
V tomto duchu bych uvedl pár příkladů, které souvisí s lisabonskou smlouvou a mají dopad na naší společnost v případě její ratifikace.
Píše se rok 1994 a já se vracím zpět do Prahy, kterou jsme za účelem hledání svobody opustili před pár lety. Tuto tzv. svobodu jsme si našli v BRD, kde jsem si jako malé dítě připadal jako v pohádce,
obklopen věcmi pro mě do té doby nevídanými. Čím dál tím víc jsem si ovšem uvědomoval, že je to určitá iluze, která je ovlivňována různými regulacemi na úkor toho všeho.
Přišel Listopad 1989 a s napětím jsme v kruhu naší rodiny, žijící kousek od Mnichova, sledovali, jak v Praze znělo „máme holé ruce“, a doufali jsme, že se to povede a dojde k očekávanému
přelomu naší historie. Stalo se.
Čas ubíhal a místo „svobody“, kterou jsme tak moc chtěli mít, jsme z ní naráz začali mít strach. „Chceme být součástí Evropy“ znělo všude. Geograficky nebo politicky?? Tuto podstatnou
otázku už nikdo moc více neřešil.
Rok 2004… a jsme tam. Pro nás tak významná událost. Opět se stáváme součásti něčeho, co mi připadá jako vytváření mocenských bojů států, korporací plných omezení, regulací, byrokracie a z
mého pohledu to nejhorší – skrytá hrozba v těchto bodech. Lidské bytosti je nejbližší a nejvzácnější SVOBODA, těmito body je však hrubě zredukována. Pomalinku, ale jistě začínáme být ovládáni jednotou za účelem efektivnější manipulace s našimi myšlenkami. V tom smyslu, že to „vše“ je pro nás nejlepší a že se MUSíme přizpůsobovat silnější většině… jinak nemáme šanci..
Kam to spěje?? Chceme být kolonií otroků, která je ovládána byrokrativním mechanismem někde z Bruselu?? Budeme všichni jednotní a budeme fungovat jako roboti?? Budu mít strach se projevit
jako Čech, abych nebyl považován za rebela?? Já pevně věřím, že se tak nestane, ALE…
Rok 2009… vracím se úplně na začátek. Akorát s tím rozdílem, že svobodných zemí kam emigrovat už není opravdu mnoho.
Chci do žít tam, kde jsem se narodil, chci, aby mé děti žily svobodně a měly šanci prokázat svoje schopnosti. Jedno vím určitě: Jestli projde Lisabonská smlouva – svoboda zanikne.
Autor: David Hulínský
předseda Pražských Svobodných