HULÍNSKÝ: Globalizace vs. Globalizmus aneb Lisabonská smlouva

HULÍNSKÝ: Globalizace vs. Globalizmus aneb Lisabonská smlouva

Předem bych velice rád citoval mně velmi blízkou osobu..“všechno, co končí na -mus, stojí za….“

V tomto duchu bych uvedl pár příkladů, které souvisí s lisabonskou smlouvou a mají dopad na naší společnost v případě její ratifikace.

Píše se rok 1994 a já se vracím zpět do Prahy, kterou jsme za účelem hledání svobody opustili před pár lety. Tuto tzv. svobodu jsme si našli v BRD, kde jsem si jako malé dítě připadal jako v pohádce,
obklopen věcmi pro mě do té doby nevídanými. Čím dál tím víc jsem si ovšem uvědomoval, že je to určitá iluze, která je ovlivňována různými regulacemi na úkor toho všeho.

Přišel Listopad 1989 a s napětím jsme v kruhu naší rodiny, žijící kousek od Mnichova, sledovali, jak v Praze znělo „máme holé ruce“, a doufali jsme, že se to povede a dojde k očekávanému
přelomu naší historie. Stalo se.

Čas ubíhal a místo „svobody“, kterou jsme tak moc chtěli mít, jsme z ní naráz začali mít strach. „Chceme být součástí Evropy“ znělo všude. Geograficky nebo politicky?? Tuto podstatnou
otázku už nikdo moc více neřešil.

Rok 2004… a jsme tam. Pro nás tak významná událost. Opět se stáváme součásti něčeho, co mi připadá jako vytváření mocenských bojů států, korporací plných omezení, regulací, byrokracie a z
mého pohledu to nejhorší – skrytá hrozba v těchto bodech. Lidské bytosti je nejbližší a nejvzácnější SVOBODA, těmito body je však hrubě zredukována. Pomalinku, ale jistě začínáme být ovládáni jednotou za účelem efektivnější manipulace s našimi myšlenkami. V tom smyslu, že to „vše“ je pro nás nejlepší a že se MUSíme přizpůsobovat silnější většině… jinak nemáme šanci..

Kam to spěje?? Chceme být kolonií otroků, která je ovládána byrokrativním mechanismem někde z Bruselu?? Budeme všichni jednotní a budeme fungovat jako roboti?? Budu mít strach se projevit
jako Čech, abych nebyl považován za rebela?? Já pevně věřím, že se tak nestane, ALE…

Rok 2009… vracím se úplně na začátek. Akorát s tím rozdílem, že svobodných zemí kam emigrovat už není opravdu mnoho.

Chci do žít tam, kde jsem se narodil, chci, aby mé děti žily svobodně a měly šanci prokázat svoje schopnosti. Jedno vím určitě: Jestli projde Lisabonská smlouva – svoboda zanikne.

Autor: David Hulínský
předseda Pražských Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31