HEMERLE: Progresivní daň je loupež posvěcená zákonem

HEMERLE: Progresivní daň je loupež posvěcená zákonem

Je to demotivující trestání za výsledek práce, pod záminkou solidarity a odpovědnosti. Daň pro lidi s příjmy nad sto tisíc korun je políček do tváře spravedlnosti. Je to porušení Listiny práv a svobod, popření rovnosti a selektivní uplatnění zákona.

Je neuvěřitelné, kolik politických stran, má progresivní zdanění ve svém programu. Pojďme se podívat rozumem na jejich argumenty:

  • je motivující – to jistě, řekněte komukoliv, kdo má 150Kč na hodinu, že pokud bude v práci přesčas a odpracuje více hodin bude jeho odměna 120Kč na hodinu. Nesmírně jej namotivujete.
  • je spravedlivá – to je v případě, že přistoupíme na myšlenku, že pracovat více je nespravedlivé a je třeba tento přestupek potrestat. Spravedlivá je ke komu?
  • je více solidární – a co je nesolidárního na tzv. „rovné“ dani, pokud souhlasíme s tím, že 20% z 1.000 je více než 20% z 100? Bude vrcholem solidarity, pokud zavedeme daň progresivní 1-99% ?
  • zmírňuje rozdíly ve společnosti – výborně, věnujme více času pečlivému výpočtu progrese a brzy vstoupíme do komunismu, protože všichni budeme mít stejně. V čem konkrétně, jsou rozdíly ve společnosti defektní natolik, abychom je začali stírat?
  • podporuje ekonomickou suverenitu státu – nepodporuje, pokud nebude ústavou uzákoněn vyrovnaný státní rozpočet, politici a zloději na pseudovýběrových řízení státních zakázek vždy odeberou více než se vybere.

Tak co myslíte, budete motivovat své děti ke studiu a získání lépe placeného místa? Podle pomýlených mozků je vzdělání zadarmo, tak ať to pak studentíci pěkně státu vrátí, že?! Pokud někdo dnes studuje, pak jen na ušlé mzdě, kterou by pobíral, pokud by nestudoval, „zaplatí“ za studium minimálně půl milionu korun. A pokud by měl, a to by měl, za studium platit, pak bude tato částka mnohem vyšší. Tedy studium by měla být investice, která absolventovi umožní získat lépe placené místo a návratnost prostředků do vzdělání vložených. Na místo toho, bude odměněn motivující, spravedlivou a solidární daní, kterou zmírní sociální rozdíly ve společnosti a zajistí stabilitu státu? Kecy, prostě bude za svou píli a práci oloupen pod dozorem státu, ve smyslu bohatým ber.

Nemám nic proti solidaritě a vzájemné odpovědnosti, právě naopak, moje firma i já odvádíme prostředky na charitu dobrovolně a rád to každému doložím. Je však omyl se domnívat, že nesouhlas s progresivním zdaněním je výrazem sobectví a nesolidarity. V jistém smyslu vlastně ano, je. Odmítám být solidární k rádobypodnikatelům, kteří na neprůhledných státních zakázkách „dojí“ náš rozpočet a zejména díky nim, poté nedoputují prostředky tam, kde jsou opravdu potřeba.

Autor je členem Svobodných v Plzeňském kraji

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31