Jako celoživotní aktivní sportovec vím, že sportovní týmy jsou nejvíce motivovány v boji o titul, nebo o udržení v soutěži. Družstva ve středu tabulky hrají v poklidu a moc se nesnaží, protože prakticky není o co hrát. Totéž platí i v ekonomickém životě. Pokud bude mít občan zajištěný solidní příjem bez ohledu na kvalitu a množství odváděné práce, jeho výkon většinou znatelně poklesne. Taktéž firma se zajištěným odbytem a s malou nebo dokonce žádnou konkurencí se brzy spokojí se současným stavem a zákazníci jí začnou být na obtíž. Pamětníci reálně socialistických časů to mohou potvrdit. Dá se tedy říci, že nadměrné sociální jistoty občanů, prosazované hlavně levicí, nakonec poškodí celou ekonomiku a ta postupně přestane být v globálním měřítku konkurence schopná. Když jsem občas přemýšlel o negativních důsledcích přílišných sociálních jistot, vždy mě napadaly jen ekonomické souvislosti. Celá věc má však také nezanedbatelný morální dopad. Nedávno jsem v rádiu poslouchal diskusi s evangelíky a jedna paní vyjádřila morální aspekt věci téměř geniálně. Cituji: „Život nás občas musí srazit na kolena, abychom se museli pracně zvedat. Dovedete si představit, jaký bychom byli sajrajt, kdyby se nám vše stále dařilo?“
Z toho pro mě vyplývá následující závěr. Každý musí být pod určitým tlakem. To znamená, že si bude uvědomovat, že kvalita jeho života závisí především na něm samém. Pomáhat se nemá plošně, protože si většina lidí neváží toho, co dostane bezplatně a je tím demoralizována. Pomáhat se má jen opravdu potřebným, kteří si z objektivních důvodů nemohou pomoci sami a nemají ani blízké lidi, kteří by jim pomohli. Přílišné sociální jistoty poškozují celou společnost jak ekonomicky, tak i morálně.
Jiří Heincl je členem Strany svobodných občanů
