Havrda: Naše děti v ohrožení, další budou batolata

Havrda: Naše děti v ohrožení, další budou batolata

Tak opět začala Česká televize s dělostřeleckou přípravou na očkování malých dětí. Tentokrát se na těchto pandemických coronavirových hrách podílela mladá moderátorka Událostí, komentářů (ČT 24, čtvrtek 23. 9.) Jana Peroutková. Posuďte sami.

Andrej Babiš se svým věrným poskokem Adamem Vojtěchem předobjednali pro 809 000 dětí od 5 do 12 let 700 000 dětských vakcín od firmy Pfizer/BioNTec proti covidu-19. Je to 80 % populace našich dětí tohoto věku.

Podmínečné schválení této vakcíny se ospravedlňuje stavem nouze. Měli bychom připomenout našim politikům, že zde již není žádná pandemie, a ani zde není žádný stav nouze. Studie této vakcíny začala 24. 3. 2021 a má skončit 27. 9. 2023. Odkaz na nouzový stav zneužívají farmaceutické firmy i k tomu, aby mohly co nejrychleji zrušit kontrolní skupiny s placebem. Stejně nekorektně se nyní zkoumají vakcíny pro děti od 6 měsíců do 2 let.

Nyní se čeká na schválení Evropskou lékovou agenturou.

Slováci již tyto děti očkují, i když vakcína ještě není schválena Evropskou lékovou agenturou (EMA). To je velký úlet, kterému se podivoval i prof. Prymula.

Nyní pojďme zpět k České televizi:

Nejprve nás vystrašil ministr Vojtěch: „Já neříkám, že je to (děti – pozn. autora) podobně riziková skupina třeba jako senioři, ale zkrátka nemůžeme vyloučit, že třeba i dítě může být takto zasaženo. Tady jsme měli případy postcovidových syndromů, které byly poměrně závažné. Myslíme si, že vakcína dává u dětí smysl.“

Potom nás ještě více vystrašila náměstkyně Vašáková: „… 2000 dětí mělo (od března 2020 – pozn. autora) těžký průběh, několik stovek bylo dlouhodobě na kyslíku a 6 dětí (nejspíše s covidem – pozn. autora) zemřelo.“ Již nás však paní profesorka zapomněla informovat, jaké další nemoci tyto děti měly. Z této zprávy plyne podobná pravděpodobnost jako že vaše dítě zemře za plného zdraví při sportu. Mnohem více dětí zemře při dopravních nehodách, nemluvím o rakovině a dalších závažných dětských nemocech. To ale přeci nechceme slyšet.

Naše moderátorka si pozvala dle jejích slov 5 odborníků: biochemika Konvalinu, právničku Válkovou, etika a kněze Váchu, pediatra z Motola Lebla a epidemiologa Pazdiora.

Zdá se, že se členové MeSESu, např. Smejkal, Maďar, Levínský, Hel, Tachezy a další již natolik zdiskreditovali, že musela ČT sáhnout po neokoukaných tvářích.

Dovolím si tlumočit několik sdělení těchto odborníků. Jak bývá zvykem, bylo to opět utkání pouze na jednu branku. Na branku za Covidovou totalitu. Naše Česká televize, kterou nedobrovolně sponzorujeme z našich příjmů televizními poplatky, a která má objektivně informovat o problému, se opět uchýlila k tvrdé a bezohledné manipulaci českého národa.

Posuďte sami:

Válková: pokud vše schválí EMA, je to v pořádku a nemám obavy.

Vácha: Výhody očkování dětí nepochybně překračují nevýhody.

Konvalina: Výhody pro děti dramaticky převyšují potencionální nevýhody. 60 dětí jsme měli na JIPkách. Já bych svoje děti určitě očkovat nechal.

Lebl (právě mluví z Českého pediatrického kongresu v Hradci Králové, pozn. autora): Souhlasím. Pediatři mají jasnou představu, že výhody očkování převažují nad nevýhodami.

Pazdiora: Je to důležitý krok ke vzniku kolektivní imunity. Neočkované děti mohou být zdrojem infekce pro své vrstevníky. Tomuto pánovi bych okamžitě odebral diplom, neboť by u zkoušky s tímto tvrzením při aktuálních znalostech propadl (pozn. autora).

A v podobném duchu si notuje 30 minut naše moderátorka – aktivistka s „odborníky“. Nutno podotknout, že kromě pana profesora Lebla nikdo z pozvaných odborníků neléčí lidi, natož děti. Po této mediální masáži vystrašený národ nedočkavě druhý den volá svému dětskému lékaři, kdy že již bude připraven naočkovat jejich malé ratolesti. Ti se však, na rozdíl u výše představených „odborníků“ chovají mnohem racionálněji a mnoho již nejenže očkování dětem nedoporučuje, ale ani ho neprovádí.

Také řadoví lékaři ve svých ordinacích vidí celou řadu nežádoucích příznaků po očkování. Ale kam by to hlásili! Mají plné ordinace nachlazených dětí a přidělávali by si s tím jenom další práci. Narušené zdraví nejde vrátit zpět, těžko se prokazuje souvislost po očkování experimentální vakcínou a stejně nikdo za nic přeci neručí. Já vám mohu zaručit, že pokud nám dáte důvěru ve volbách uděláme tečku za Pandemickými covidovými hrami, necháme prevenci na hygieně a léčbu na našich schopných zdravotnících. Stop covidové totalitě.

MUDr. Miroslav Havrda, místopředseda Svobodní a stínový ministr zdravotnictví TSS

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

MUDr. Miroslav Havrda

MUDr. Miroslav Havrda

místopředseda strany a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zdravotnictví

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

MUDr. Miroslav Havrda

MUDr. Miroslav Havrda

místopředseda strany a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zdravotnictví

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31