Rozhovor ePortálu s předsedou krajského sdružení Svobodných pro Ústecký kraj Richardem Hartmannem jsme hovořili o vztahu Svobodných k ODS, zhoubném vlivu dotací na podnikání, králi dotací Andreji Babišovi a mnohém dalším.

Většina mých přátel se dělí na příznivce ODS nebo Svobodných. Občas mám ale pocit, že mezi nimi vládne naprosto stejná řevnivost jako kdyby proti nim v diskuzi stáli voliči ČSSD či Zelených. V případě úspěchů Svobodných ve volbách by přitom byla koalice právě s ODS nejlogičtějším řešením. Jak tedy vnímáte vztah Svobodných a ODS vy osobně?

Příznivci Svobodných mají s ODS společného nejvýše to, že kdysi bývali vesměs voliči ODS. Po té, co se ODS „rozkročila“ a opustila principy liberální politiky v praxi a posunula se významně doleva, nacházíme názorové průniky jenom obtížně. V elementárních otázkách typu „setrvání či nesetrvání v EU“, „přijetí či odmítnutí Lisabonské smlouvy“, „zvyšování či snižování daní“ zastávají obě strany opačný postoj. A to není náhoda, ukazuje to na hluboké ideové rozpory mezi politikou ODS a politickou filozofií, kterou zastávají Svobodní. Nevidím dnes žádný významný fundament, který by byl východiskem nějaké širší spolupráce. Nevidím žádný věrohodný návrat k ideovým kořenům ODS.

Jak už jsem nakousl v minulém rozhovoru s komunálním politikem z ODS, většina těchto diskuzí se točí kolem tvrzení Svobodných, že ODS není dostatečně pravicová. S tímto názorovým proudem se dá v mnoha ohledech bezpochyby souhlasit. Příznivci ODS však obvykle argumentují tím, že jejich strana nemohla prosadit svůj „ryze pravicový“ program hlavně proto, že byla v koalici s TOP 09 a VV…

Tato argumentace ODS pro mě není zrovna přesvědčivá. Je skoro úsměvné, když se 2 strany, které samy sebe deklarují jako pravicové, odhodlají k razantnímu zvyšování daní, navíc v příkrém rozporu se svými předvolebními sliby. Nepostřehl jsem žádný významný politický nebo ideový střet mezi ODS a TOP 09, který by jasně pozicoval ODS jako „strážkyni ekonomického liberalismu“. Takže tvrzení nejsilnějšího člena koalice o nemožnosti prosadit klíčové prvky svého programu kvůli svým partnerům působí značně nevěrohodně.

Ač jako pravicově naladěný volič chovám ke Svobodným sympatie, tak mě přesto trochu zarazila určitá škodolibost některých (zejména) mladých příznivců vaší strany z volebních neúspěchů ODS. Neměla by mezi těmito dvěma stranami panovat přece jen menší rivalita? Mezi ODS a TOP 09 panují také velmi napjaté vztahy a ničemu pozitivnímu to podle mého názoru nepřispělo…

Vše, co popisujete, jsou příznaky konkurenčního chování, protože uvedené strany se snaží oslovit zhruba stejné okruhy voličů. Konkurence působí obecně blahodárně a platí to samozřejmě i v tomto případě střetu politických ideí a koncepcí. Právě názorové střety nám pomáhají odhalit podstatu jednotlivých politických návrhů a rovněž tak ideová východiska stran. Takže jistou rivalitu nepovažuji za problém, ale spíše za ozdravný prvek. Někdy mohou být diskuse politických konkurentů tvrdé, ale věřím, že elementární slušnost, dlouhodobě konzistentní názory a smysl pro fair play je na politickém kolbišti nikoliv projevem slabosti, ale výhodou.

Velkým tématem Svobodných je od začátku jejich vzniku Evropská unie, kterou pravidelně kritizujete. Na vašem webu posledních několik týdnů dokonce visí Petice za vypsání referenda o vystoupení České republiky z EU. Proč si myslíte, že je toto vaše úsilí vnímáno ze strany bývalých koaličních stran ODS a TOP 09 s takovým nepochopením?

Pomineme-li občasnou předvolební ne-proevropskou rétoriku, tak ODS podpořila přijetí Lisabonské smlouvy, přijetí miliardových závazků vyplývajících z ESM, zkrátka aktivně se podílí na našem začleňování do EU, na ztrátě svrchovanosti České republiky a na demontáži demokracie. O TOP 09 ani nemluvě. Obě strany jako by propadly kouzlu eurosocialismu a hladu po dotacích. A zde spočívá jádro pudla.

EU buduje prostředí, kde stát přebírá nedemokraticky kontrolu nad dalšími a dalšími oblastmi života a přesouvá prostřednictvím daní větší a větší množství peněz pod svoji kontrolu na úkor občana. Takto shromážděné prostředky potom získávají privilegované subjekty jako banky, korporace a jiné politicko-obchodí skupiny např. formou dotací. Takže vidíme tady jasný ekonomický motiv, kdy organizovaná menšina se snaží jednoduše okrást neorganizovanou většinu.

Překážkou takovému okrádání je právě svobodný občan, který – pokud je tedy ještě svobodný – má moc rozhodovat, jak bude s jeho penězi naloženo, jak je utratí, jak velké daně a za jakým účelem je ještě ochoten platit. Svobodný občan je překážkou socialistům všeho druhu, jak červeným a oranžovým, tak modrým a červenomodrým.

Vedle kvót, desítek nesmyslných nařízení a nepochopitelně vřelého postoje k multikulturalismu vidím největší prohřešek Evropské unie v „dotačním náboženství“. Nerozumím tomu, proč by Česká republika měla vůbec nějaké dotace dostávat. Dovedu si představit, že snad jedině v případě, kdyby nás postihla válka, hladomor či přírodní katastrofa. Když cestujete po České republice, tak téměř v každé malé vesnici narazíte na tabulku „projekt byl financován z fondů EU“. Je takový stav věcí normální?

Normální to bohužel je, protože – jak správně říkáte – v každé malé vesnici narážíme na onu tabulku. Je to asi tak stejně normální jako tabulky s nápisem „zde pracuje brigáda socialistické práce“, které jsme vídali v dobách socialismu. Jsem optimista, jsem přesvědčen, že absurdní a nespravedlivý svět dotací, plýtvání a s tím spojené korupce nakonec ekonomicky zkolabuje. Jednou v životě, v roce 1989, jsem již měl to potěšení.

Když už tito zastánci Evropské unie neví, jak by svůj postoj k EU obhájili, odvolávají se přitom právě na dotace. Dostáváme prý z EU peníze, tak bychom měli mlčet a být jí vděční..

Dotace jsou negativní z mnoha důvodů. Jednak ekonomických, protože znamenají plýtvání a neefektivní alokaci zdrojů, jednak morálně etických, protože dotace jsou obohacováním jedněch na úkor druhých a vytváří etiku závislosti na centrální mocnosti. A to pomíjím základní skutečnost, že slavné dotace pochází zase jenom z potu a slz daňového poplatníka, tj. napřed jsme byli zdaněni, abychom následně byli vděčni, že se nám část těch peněz vrátila.

Když slyším ono „měli bychom mlčet a být vděční“, tak je mi opravdu velmi smutno. Kam se poděla hrdost a sebeúcta těch, kteří takto argumentují? Kde se v nich bere taková „otrocká“ mentalita? Jestli si neseme s sebou nějaké dědictví komunismu, tak je to právě tato mentalita.

V posledních měsících se v našem veřejném prostoru velmi hlasitě přihlásil o slovo asi největší příjemce dotací v ČR Andrej Babiš. Tento propagátor „nemravného“ podnikání, za které podnikání podporované dotacemi považuji, může zcela reálně uspět v nejbližších volbách. Proč lidem na jedné straně tolik vadí korupce a na druhé straně nespatřují nic škodlivého na dotacích?

Korupce znamená nespravedlnost a je pochopitelně ve společnosti vnímána se záporným znaménkem. Naproti tomu dotace jsou prezentovány jako projev nejvyššího dobrodiní, takže pro zdatného manipulátora nebo mediálního pracovníka je vcelku snadné prezentovat dotace se znaménkem kladným.

Negativní aspekty dotací, jak jsme o nich již hovořili, ovšem zůstávají skryty, jsou zamlčovány. Takže pro rychlé konzumenty mediálního obsahu není snadné dospět k úsudku, že dotace a vůbec všechny přerozdělované prostředky jsou živnou půdou pro korupci a prospěchu jedněch na úkor druhých.

Politické ambice Andreje Babiše jsou pochopitelné, když uvážíme, v jaké míře je jeho podnikání závislé na dotacích či zákonem ustanovených výhodách. Udržet si jistou kontrolu a vliv nad politickým procesem je pro něj existenční otázkou. Vzhledem k tomu, že budoucnost stran střídajících se u moci začíná být značně nejistá a nepředvídatelná, nemůže se spoléhat na včerejší kamarády v parlamentu, musí získat přímý politický vliv.

Je to stále stejné schéma, které jsme mohli sledovat již před minulými volbami: za nemalé peníze se objeví nový politický subjekt, do popředí je vystrčeno několik obličejů s kladným mediálním znaménkem, které staví na odiv svoji bezúhonnost a jen ty zaručeně nejlepší úmysly. Ani stopa po hodnotách, principech a politické filozofii, jen obratný politický marketing. Investice, která se nemůže nevyplatit, pokud ovšem občané neprohlédnou.

Svezu se v této otázce na módní vlně a také bych se vás zeptal na téma korupce. Recept Svobodných na řešení či spíše omezení korupce mi přijde logický. Říkáte: „Čím méně státu, tím méně příležitostí pro korupci.“….Chtějí však vůbec Češi méně státu? Z výsledků voleb mám vždy spíš pocit, že Češi naopak chtějí, aby se o ně stát staral mnohem víc. Aby jim zajistil práci, velký dům, pravidelnou dovolenou u moře atd. Většina voličů se nechává uplácet absurdními sliby. Jednou je to pastelkovné a šrotovné. Podruhé 13. důchod a prudké navýšení minimální mzdy…

Myslím, že v tom není český volič až tak odlišný od voličů jinde v západní Evropě. Mohou existovat dílčí historické, kulturní nebo třeba náboženské dispozice, proč v té které zemi se volební očekávání odvíjí mírně odlišně, ale v zásadě je to velmi podobné. Neorganizovaná většina je pod silným mediálním vlivem organizované menšiny, která dovedně prezentuje projety Dobra a sází na pozitivní emoce voličů a jejich neochotu zabývat se politikou hlouběji.

V Čechách může sehrát pozitivní roli tradiční skepticismus vůči státní autoritě vypěstovaný už z dob Rakouska Uherska a relativně čerstvý historický prožitek doby komunismu. Na řadě konkrétních případů jsem se přesvědčil, že pokud mají občané svobodu volby, tak se rozhodují racionálně. Nepochybuji, že pokud by měli občané např. formou lidového veta, které prosazují Svobodní, rozhodnout v otázce zvýšení DPH, v otázce církevních restitucí, v otázce přistoupení k mechanismu EMS nebo přijetí eura, rozhodli by lépe než vláda. Naprosto racionálně. Takže vůbec bych nelámal nad českým občanstvem hůl.

Z předešlé otázky jaksi vyplývá, že Svobodní na sliby příliš voličů nenachytají. Jednoduše proto, že váš program není postaven na kupování si voličských hlasů. Ptal jsem se takto s notnou dávkou skepse před půl rokem v rozhovoru Tomáše Haase, zeptám se i vás… Může vůbec v ČR uspět politická strana, která prosazuje zodpovědnost/samostatnost/svobodu jedince a nehodlá své voliče lákat na laciné sliby o blahobytu pro všechny?

Může a bude to záviset na okolnostech. Ostatně jednou se to de facto již stalo, mám na mysli období vzestupu Václava Klause. Stalo se tak v době přelomové po zhroucení jednoho socialismu. Ke zhroucení nynější formy socialismu, té evropské, může v podstatě dojít kdykoliv. Takže opakování historie, byť v jiných kulisách, nelze vyloučit.

Může samozřejmě nastat celá řada dalších okolností, kdy voliči projeví touhu po svobodě, zodpovědnosti a spravedlnosti. Takže nezbývá než trpělivě vysvětlovat a prezentovat politickou filozofii Svobodných.

Na závěr by mě zajímal názor Svobodných či názor váš osobní na současnou politickou situaci. Chová se Miloš Zeman přinejmenším „nestandardně“ či je hlavní chyba spíš na straně současných „unavených“ parlamentních stran, jak nedávno ve svém článku píše jiný člen strany Svobodných Jiří Payne?

Počátky neradostného současného vývoje vidím přinejmenším ve způsobu, jakým zavedla koalice pod vedením Nečase, Kalouska, Schwarzenberga přímou volbu prezidenta. Ve snaze lacině nadběhnout mediálnímu vábení významně vychýlili jakous takous rovnováhu ústavních institucí. To, co následovalo a čeho jsme svědky nyní, jsou již jen předvídatelné důsledky.

Prezident vcelku v intencích ústavy obratně naplňuje svůj předvolební slib skoncovat s neoblíbenou koaliční vládou a v nových podmínkách „nové“ ústavy nastavuje nové zvyklosti a nově vymezuje de facto politický prostor prezidentského úřadu na úkor sněmovny, která dobrovolně vyklidila pole.

Tím se nevyslovuji principiálně proti prezidentskému či poloprezidentskému systému jako takovému, taková politická debata je relevantní a veskrze užitečná, ale tu jsme si tady bohužel před schválením přímé volby v podstatě neprožili. Obávám se, že nás čeká období ukvapených a nedomyšlených ústavních změn a ad hoc záplatování, které dlouhodobě nepovede k upevnění svobody a demokracie a k politické stabilitě v České republice.