Hanák: Lisabon a ČR

Hanák: Lisabon a ČR

Argumenty o federalizaci EU skrze Lisabonskou smlouvu resp. ústavu EU, neb oba dokumenty jsou si v zásadě podobny jako vejce vejci, jsou obecně známy a široce diskutovány. Zamysleme se však nad jinou věcí, a to nad tím jaký manévrovací prostor dává návrh Lisabonské smlouvy představitelům ČR v EU.

Pozorně jsem sledoval diskusi o Lisabonské smlouvě v PS ČR, ale nikde jsem nezaznamenal, že by poslanci četli a citovali to co mají. Co mám na mysli?
Poslanecká sněmovna si sama zřídila Parlamentní institut a ten již v lednu 2008 zpracoval dokument pod názvem Lisabonská smlouva, Co nového by měla přinést?, kdy tato analýza byla přiložena k usnesení vlády č.1367, ze dne 4.12.2007,… jímž vláda vyslovila souhlas se sjednáním Lisabonské smlouvy.

V kapitole 3.3.1 si dali autoři tu práci a srovnali váhu hlasování ČR v Radě dle současné smlouvy z Nice s Lisabonskou smlouvou. Připomínám, že Rada EU je orgánem kde nejvyšší představitelé států EU (premiéři, prezidenti) rozhodují buď systémem shody všech, anebo tzv. kvalifikovanou většinou. Rozhodování kvalifikovanou většinou bohužel začíná převažovat, na to se však má úvaha nesoustředí. Parlamentní institut tedy udělal srovnání a tohle vyšlo – viz tabulky 

Proto se na straně 29 píše…Nový systém hlasování kvalifikovanou většinou definovaný v Lisabonské smlouvě tedy znamená oslabení vlivu České republiky v Radě, a to jak absolutně, tak i ve vztahu k velkým členským státům…

Jinými slovy, kterýkoliv nový premiér ČR dle Lisabonu bude mít menší manévrovací prostor a menší možnost něco prosadit a hlavně něco blokovat a to především ve vztahu k velkým státům EU (Francie,Německo,Itálie, Velká Británie).

Kdybychom si na chvíli představili EU jako jistý druh akciové společnosti pak můžeme říci, že Lisabon nás v některých oblastech zbavuje tzv. „zlaté akcie“ či-li práva veta, neboť přenáší hlasování ze systému souhlasu všech do systému kvalifikované většiny. Těchto oblastí je celkem 68 a zpráva Parlamentního institutu je vypočítává. V těch oblastech ve kterých je systém hlasování kvalifikovanou většinou zástupce – premiér ČR, jako představitel českých občanů – akcionářů EU ztrácí podíl na jak pozitivním tak negativním podílu na hlasování. Na negativním hlasování kdy by mohl zabránit nějaké nátlakové akci ze strany velkých státu pak ztrácí tento podíl o celých 42% !!

Při troše emocí můžeme říci, že Lisabon není o tom, že by se očekávalo, že ČR a její zástupci by měli něco pozitivního prosadit. To se od nich ani neočekává. Lisabon je o tom, aby Chirakovými slovy, dostali dobrou příležitost mlčet, či-li Drželi hubu a krok!
O tom je ve skutečnosti Lisabonská smlouva a zdá se, že české politické elitě (skutečně „elitě“ ?, můžeme vůbec použít tento termín ?) je to veskrze jedno, vždyť ani nečtou co jim píší jejich vlastní odborné instituty!

Jsem přesvědčen, že ve skutečnosti o tom je rozhodování Senátu ČR o Lisabonské smlouvě.
Jsem přesvědčen, že ve skutečnosti o tom jsou volby do parlamentu EU v červnu 2009.
Jsem přesvědčen, že ve toto vše mají právo občané ČR vědět a podle toho se rozhodovat!

Autor: David Hanák,
kandidát svobodných do parlamentu EU
 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31