Forbelský ze Svobodných se zhrozil tím, co slyšel z Rozhlasu: Jsme v osmdesátkách. Jen na špatné straně drátu

Forbelský ze Svobodných se zhrozil tím, co slyšel z Rozhlasu: Jsme v osmdesátkách. Jen na špatné straně drátu

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Porazit Putina pomůže dle komentáře na ČR Plus i to, když výrazně snížíme energetickou spotřebu. „Energetická krize se tak svým způsobem stává požehnáním. Naučí nás čelit oteplování klimatu a přidá k tomu bonus, který natrhne tipec ruskému imperialismu,“ sdělil Ivan Štern. Na něj reagoval předseda libereckých krajských Svobodných David Forbelský. „Opravdu mě to vrátilo do osmdesátek a boje proti imperialismu pomocí vlastní nedostatečnosti, kterou jsme vydávali za ctnost. Naopak si teď myslím, že je třeba alespoň na chvíli přestat bojovat na dvou frontách – jak s Ruskem, tak s klimatem. A naopak výrobu rozjet tak, že jak Rusko, tak Čína nebudou stíhat. Nemyslím, že jim nějak výrazně uškodí to, že omezíme vlastní produkci,“ vysvětlil.

Komentáře z pořadu Názory a komentáře vyprovokovaly k reakci libereckého krajského předsedu Svobodných Davida Forbelského. „V autě poslouchám ČR Plus. Před sedmou, když jedu do práce, tam zní názory a komentáře. Když pominu velmi časté vady řeči autorů, kteří svá moudra po ránu šíří vzduchem, nemohu si nevšimnout razantní změny v celkovém vyznění jejich glos a úvah,“ konstatoval v pátek na svém facebookovém profilu. 

„Během posledních dvou let jsem se přenesl zpět do osmdesátých let, kdy také bylo třeba uvědomělým novinářům tepat nešvary té doby. Tu soudruh nechal svítit lampičku na psacím stole, tu ředitel nesplnil plán, onde umělec nepochopil, že názor svůj mít může, ale jen v případě, že jim sleduje vítězství diktatury proletariátu. Přibližně od dob covidu se tato rétorika vrátila s plnou parádou. Zase tu máme uvědomělou část společnosti, která je vyzrálá a plně chápe potřeby vlády, na druhé straně partičky desperátů a zoufalců, kteří toto bohulibé úsilí jen podkopávají, a tím nám všem kazí světlé zítřky. Takoví se dovolávají ústavy, pofidérního práva na svobodu slova a jiné přežitky,“ připomněl s tím, že „dnes tomu jeden komentátor nasadil korunu“.

Jsme v osmdesátkách, ne že ne

„Ano, blíží se energetická krize. To je pravda. Ale soudruzi, neklesejme na mysli! Taková krize, to je příležitost! V tu chvíli jsem zpozorněl, protože jsem čekal věty typu – je to příležitost pro jiné technologie, pro návrat k energetickému mixu, nebo podobné věci, ve kterých bych viděl příležitost já. Ne tak soudruzi novináři. Dopadem toho, že zavřeme pár pekáren, skláren, hutí nebo sléváren a doma budeme mít kolem 10 stupňů, bude zatnutí tipce Putinovi a jeho noshledům. Tedy přesně to, čím jsme se v komunistické části světa snažili vyhrát studenou válku. Západní štváče také nejlépe porazíme tím, že nebudeme vyrábět zbytné věci jako třeba elektroniku, ale když vyválcujeme o 100 tun víc trubek, to budou tedy vrazi ve „vólstrýtu“ čubrnět,“ napsal. Avšak nečubrněli. „Vyhráli tu válku tím, že postupně každý obyvatel komunistického ráje chtěl žít život obyčejného holandského, francouzského či britského dělníka. Studenou válku nevyhrály tuny betonu, ale katalogy firem Quelle a Necrman. Takže naším cílem by mělo být to, aby i poslední ruský „mužik“ zatoužil po našem způsobu života. Těžko ho přesvědčíme tím, že nebudeme jezdit auty, topit a svítit. To on zná a žije v tom po generace. Navíc mu denně nikdo neříká, jak je zaostalý a jak ničí planetu. Ne, on slyší, že je nejlepší a nejsilnější na světě,“ upozornil krajský předseda Svobodných.   

„Co asi z té krize udělá ruská propaganda? Vzpomínáte na dojemné reportáže v komunistické televizi o bídě na Západě? Tehdy vám ale i pomocný dělník ve šroubárně někde u Düsseldorfu mohl říci: – Hele, nejsem bohatej, ale bez problémů si můžu koupit ojeté auto, zajít na pivo a cigáro do hospody, zanadávat si na Kohla a jednou za rok zajet na dovču do Španělska a nikdo mi do toho nekecá,“ pokračoval.

„Můžeme tohle bez uzardění říct my ruskému dělníkovi? Ojeté auto je nepřítel, alkohol a cigarety zhouba lidstva a dovolenou tu planetu vyloženě zabíjíme. A remcat na premiéra? Na to už máme taky Rakušanovu speciální jednotku. Jsme v osmdesátkách, ne že ne. A bohužel jsme v osmdesátkách na té špatné straně ostnatého drátu, jen teď na té druhé je ještě větší kripl,“ konstatuje. 

Energetická krize jako požehnání

Forbelského nadzvihl komentář Ivana Šterna, jehož titulek zní – Energetická krize jako požehnání. Autor v něm rozebírá dohodu evropských ministrů o úspoře zemního plynu o 15 procent během topné sezony ve snaze se zbavit závislosti na dodávkách z Ruska. Všímá si, že je dobrovolná a obsahuje řadu výjimek. Domnívá se, že už dnes nemůžeme počítat se solidaritou od Maďarů, kteří přijali zákon zakazující vývoz plynu ze země. „Řekové, odkazující se na souznění s Italy, Španěly a Portugalci, ač dohodu přijali se skřípějícími zuby, ji považují za diktát severských zemí, zejména Německa, závislém na ruském plynu vůbec nejvíc. Rozčarovaní jsou i proto, že jim neprošel návrh celoevropsky zastropovat ceny energií,“ konstatoval. 

„Francouzský parlament pod tlakem levicových a pravicových populistů přijal zákon, kterým zavádí cenové brzdy, pokud by ceny energií měly vzrůst pod určitou úroveň. Ve skutečnosti jde o plíživé zastropování. Dosavadní zkušenosti se zastropováním jednoznačně prokazují, že cenový strop nevede k úsporám, ale ke zvýšenému až marnotratnému plýtvání energiemi,“ uvedl Štern.  Dává za příklad Rakousko, které je proti plošnému zastropování, neb považuje za nemístné, aby stát pomáhal boháčům. „Naopak účty za spotřebovanou energii převezme a proplatí rodinám potřebných. Jen ale do přesně stanovené výše. Překročí-li spotřeba stanovenou výši, je už na konkrétní rodině, jak dodavateli toto přečerpání vyrovná. Tentokrát za tržní cenu. Nejen, že stát přiměje většinu Rakušanů šetřit energiemi, ale připraví je i na změněný způsob života, jež si začíná vynucovat změna klimatu a s ním spojená proměna energetiky v energetiku dekarbonizovanou,“ sdělil. 

David Forbelský přiznává, že při jízdě autem nebyl plně soustředěn na každou větu z tohoto komentáře. Na co reagoval, byla závěrečná Šternova pasáž, v níž řekl: „Chce-li Evropa pomoci Ukrajincům vyhrát válku nad Putinem, tak kromě dodávek zbraní ho dokáže utočit, sníží-li výrazně energetickou spotřebu. Energetická krize se tak svým způsobem stává požehnáním. Naučí nás čelit oteplování klimatu a přidá k tomu bonus, který natrhne tipec ruskému imperialismu.“ Toto skutečně Štern řekl. 

Forbelský ještě tuto myšlenku okomentoval: „Opravdu mě to vrátilo do osmdesátek a boje proti imperialismu pomocí vlastní nedostatečnosti, kterou jsme vydávali za ctnost. Naopak si teď myslím, že je třeba alespoň na chvíli přestat bojovat na dvou frontách – jak s Ruskem, tak s klimatem. A naopak výrobu rozjet tak, že jak Rusko, tak Čína nebudou stíhat. Chudoba sice cti netratí, ale málokdy se s ní dá vyhrát nejen válka. Nemyslím, že jak Rusku, tak Číně nějak výrazně uškodí to, že omezíme vlastní produkci a budeme odkázáni na Čínu, která toho zase spoustu nakoupí od Ruska a nám to přeprodá. Tak jak řekl ředitel Koh-i-nooru o dřevu na tužky. Vozí to samé ruské dřevo jako dřív, jen přes čínské obchodníky a o to dražší. Takže my se uskromňujeme, Rus prodává dál totéž a ještě na tom vydělá Číňan. Tohle nám má válku vyhrát? Jak?“

David Forbelský

Libertarián a leader kandidátky za Svobodné

Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.

Vyšlo v Parlamentních listech.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31