Forbelský ze Svobodných se zhrozil tím, co slyšel z Rozhlasu: Jsme v osmdesátkách. Jen na špatné straně drátu

Forbelský ze Svobodných se zhrozil tím, co slyšel z Rozhlasu: Jsme v osmdesátkách. Jen na špatné straně drátu

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Porazit Putina pomůže dle komentáře na ČR Plus i to, když výrazně snížíme energetickou spotřebu. „Energetická krize se tak svým způsobem stává požehnáním. Naučí nás čelit oteplování klimatu a přidá k tomu bonus, který natrhne tipec ruskému imperialismu,“ sdělil Ivan Štern. Na něj reagoval předseda libereckých krajských Svobodných David Forbelský. „Opravdu mě to vrátilo do osmdesátek a boje proti imperialismu pomocí vlastní nedostatečnosti, kterou jsme vydávali za ctnost. Naopak si teď myslím, že je třeba alespoň na chvíli přestat bojovat na dvou frontách – jak s Ruskem, tak s klimatem. A naopak výrobu rozjet tak, že jak Rusko, tak Čína nebudou stíhat. Nemyslím, že jim nějak výrazně uškodí to, že omezíme vlastní produkci,“ vysvětlil.

Komentáře z pořadu Názory a komentáře vyprovokovaly k reakci libereckého krajského předsedu Svobodných Davida Forbelského. „V autě poslouchám ČR Plus. Před sedmou, když jedu do práce, tam zní názory a komentáře. Když pominu velmi časté vady řeči autorů, kteří svá moudra po ránu šíří vzduchem, nemohu si nevšimnout razantní změny v celkovém vyznění jejich glos a úvah,“ konstatoval v pátek na svém facebookovém profilu. 

„Během posledních dvou let jsem se přenesl zpět do osmdesátých let, kdy také bylo třeba uvědomělým novinářům tepat nešvary té doby. Tu soudruh nechal svítit lampičku na psacím stole, tu ředitel nesplnil plán, onde umělec nepochopil, že názor svůj mít může, ale jen v případě, že jim sleduje vítězství diktatury proletariátu. Přibližně od dob covidu se tato rétorika vrátila s plnou parádou. Zase tu máme uvědomělou část společnosti, která je vyzrálá a plně chápe potřeby vlády, na druhé straně partičky desperátů a zoufalců, kteří toto bohulibé úsilí jen podkopávají, a tím nám všem kazí světlé zítřky. Takoví se dovolávají ústavy, pofidérního práva na svobodu slova a jiné přežitky,“ připomněl s tím, že „dnes tomu jeden komentátor nasadil korunu“.

Jsme v osmdesátkách, ne že ne

„Ano, blíží se energetická krize. To je pravda. Ale soudruzi, neklesejme na mysli! Taková krize, to je příležitost! V tu chvíli jsem zpozorněl, protože jsem čekal věty typu – je to příležitost pro jiné technologie, pro návrat k energetickému mixu, nebo podobné věci, ve kterých bych viděl příležitost já. Ne tak soudruzi novináři. Dopadem toho, že zavřeme pár pekáren, skláren, hutí nebo sléváren a doma budeme mít kolem 10 stupňů, bude zatnutí tipce Putinovi a jeho noshledům. Tedy přesně to, čím jsme se v komunistické části světa snažili vyhrát studenou válku. Západní štváče také nejlépe porazíme tím, že nebudeme vyrábět zbytné věci jako třeba elektroniku, ale když vyválcujeme o 100 tun víc trubek, to budou tedy vrazi ve „vólstrýtu“ čubrnět,“ napsal. Avšak nečubrněli. „Vyhráli tu válku tím, že postupně každý obyvatel komunistického ráje chtěl žít život obyčejného holandského, francouzského či britského dělníka. Studenou válku nevyhrály tuny betonu, ale katalogy firem Quelle a Necrman. Takže naším cílem by mělo být to, aby i poslední ruský „mužik“ zatoužil po našem způsobu života. Těžko ho přesvědčíme tím, že nebudeme jezdit auty, topit a svítit. To on zná a žije v tom po generace. Navíc mu denně nikdo neříká, jak je zaostalý a jak ničí planetu. Ne, on slyší, že je nejlepší a nejsilnější na světě,“ upozornil krajský předseda Svobodných.   

„Co asi z té krize udělá ruská propaganda? Vzpomínáte na dojemné reportáže v komunistické televizi o bídě na Západě? Tehdy vám ale i pomocný dělník ve šroubárně někde u Düsseldorfu mohl říci: – Hele, nejsem bohatej, ale bez problémů si můžu koupit ojeté auto, zajít na pivo a cigáro do hospody, zanadávat si na Kohla a jednou za rok zajet na dovču do Španělska a nikdo mi do toho nekecá,“ pokračoval.

„Můžeme tohle bez uzardění říct my ruskému dělníkovi? Ojeté auto je nepřítel, alkohol a cigarety zhouba lidstva a dovolenou tu planetu vyloženě zabíjíme. A remcat na premiéra? Na to už máme taky Rakušanovu speciální jednotku. Jsme v osmdesátkách, ne že ne. A bohužel jsme v osmdesátkách na té špatné straně ostnatého drátu, jen teď na té druhé je ještě větší kripl,“ konstatuje. 

Energetická krize jako požehnání

Forbelského nadzvihl komentář Ivana Šterna, jehož titulek zní – Energetická krize jako požehnání. Autor v něm rozebírá dohodu evropských ministrů o úspoře zemního plynu o 15 procent během topné sezony ve snaze se zbavit závislosti na dodávkách z Ruska. Všímá si, že je dobrovolná a obsahuje řadu výjimek. Domnívá se, že už dnes nemůžeme počítat se solidaritou od Maďarů, kteří přijali zákon zakazující vývoz plynu ze země. „Řekové, odkazující se na souznění s Italy, Španěly a Portugalci, ač dohodu přijali se skřípějícími zuby, ji považují za diktát severských zemí, zejména Německa, závislém na ruském plynu vůbec nejvíc. Rozčarovaní jsou i proto, že jim neprošel návrh celoevropsky zastropovat ceny energií,“ konstatoval. 

„Francouzský parlament pod tlakem levicových a pravicových populistů přijal zákon, kterým zavádí cenové brzdy, pokud by ceny energií měly vzrůst pod určitou úroveň. Ve skutečnosti jde o plíživé zastropování. Dosavadní zkušenosti se zastropováním jednoznačně prokazují, že cenový strop nevede k úsporám, ale ke zvýšenému až marnotratnému plýtvání energiemi,“ uvedl Štern.  Dává za příklad Rakousko, které je proti plošnému zastropování, neb považuje za nemístné, aby stát pomáhal boháčům. „Naopak účty za spotřebovanou energii převezme a proplatí rodinám potřebných. Jen ale do přesně stanovené výše. Překročí-li spotřeba stanovenou výši, je už na konkrétní rodině, jak dodavateli toto přečerpání vyrovná. Tentokrát za tržní cenu. Nejen, že stát přiměje většinu Rakušanů šetřit energiemi, ale připraví je i na změněný způsob života, jež si začíná vynucovat změna klimatu a s ním spojená proměna energetiky v energetiku dekarbonizovanou,“ sdělil. 

David Forbelský přiznává, že při jízdě autem nebyl plně soustředěn na každou větu z tohoto komentáře. Na co reagoval, byla závěrečná Šternova pasáž, v níž řekl: „Chce-li Evropa pomoci Ukrajincům vyhrát válku nad Putinem, tak kromě dodávek zbraní ho dokáže utočit, sníží-li výrazně energetickou spotřebu. Energetická krize se tak svým způsobem stává požehnáním. Naučí nás čelit oteplování klimatu a přidá k tomu bonus, který natrhne tipec ruskému imperialismu.“ Toto skutečně Štern řekl. 

Forbelský ještě tuto myšlenku okomentoval: „Opravdu mě to vrátilo do osmdesátek a boje proti imperialismu pomocí vlastní nedostatečnosti, kterou jsme vydávali za ctnost. Naopak si teď myslím, že je třeba alespoň na chvíli přestat bojovat na dvou frontách – jak s Ruskem, tak s klimatem. A naopak výrobu rozjet tak, že jak Rusko, tak Čína nebudou stíhat. Chudoba sice cti netratí, ale málokdy se s ní dá vyhrát nejen válka. Nemyslím, že jak Rusku, tak Číně nějak výrazně uškodí to, že omezíme vlastní produkci a budeme odkázáni na Čínu, která toho zase spoustu nakoupí od Ruska a nám to přeprodá. Tak jak řekl ředitel Koh-i-nooru o dřevu na tužky. Vozí to samé ruské dřevo jako dřív, jen přes čínské obchodníky a o to dražší. Takže my se uskromňujeme, Rus prodává dál totéž a ještě na tom vydělá Číňan. Tohle nám má válku vyhrát? Jak?“

David Forbelský

Libertarián a leader kandidátky za Svobodné

Články vyjadřují pouze osobní názor autorů a nejsou oficiálním stanoviskem Svobodných, pokud není uvedeno jinak.

Vyšlo v Parlamentních listech.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31