Dočekal: Kam by se měla ubírat společnost. Moje Svobodné „O čem sním, když nespím a jsem vzhůru“

Dočekal: Kam by se měla ubírat společnost. Moje Svobodné „O čem sním, když nespím a jsem vzhůru“

Velmi hrubá představa o tom, jak by měl vypadat stát, co by měl zajišťovat, čím se cpe tam, kam nemá, jak by měl zacházet s penězi, o čem rozhodovat a o čem ne.

Stát je v mých představách servisní služba, kterou si prostřednictvím daní platíme, aby pro nás dělal určité věci – viz dále. Není vychovatelkou ani opatrovníkem. Není to Velký Bratr, který by měl určovat naše životy, není to šmírák, který o nás shromažďuje co nejvíce dat a není to zloděj, který kouká, jak nás co nejvíce obrat a ukradené peníze rozděluje podle svého uvážení. Stát není v majetku pár politiků, kteří nevidí dál, než jedno volební období a korumpují jednodušší voliče tím, že jim slíbí modré z nebe (třeba i proto, aby sami nešli do tepláků). Ale realita je jiná.

Stát není od toho aby „moudře“ rozděloval peníze, o které obral lidi a firmy na daních, posílal je na různé humanitární nesmysly do Afriky, odevzdával do Bruselu a platil stovky nesmyslných neziskovek. Stát zde není od toho, aby naše peníze vyhazoval oknem. Pokud bychom se zeptali lidí, zda s tím souhlasí, tak většina by řekla, že ne. Zkuste si odpovědět sami:

– chcete platit Člověka v tísni? (cca 150 mil. v roce 2016)
– chcete platit sublokální periodika na Praze 6?
– chcete platit Fotbalovou asociaci ČR?
– chcete platit Slezskou diakonii?
– chcete platit Diecézní Charitu Brno?
– chcete ze svých peněz podporovat Prague Pride?
– chcete platit“ Podporu integračních aktivit cizinců na území ČR“?
– chcete platit „Česko – Polské Fórum“?
– chcete platit podporu české technologické platformy pro rozvoj zemědělství?
– chcete platit různé rómské začleňovací agentury a spolky?

…. a kdybych takto pokračoval, tak popíšu (se započtením lokálních dotací) asi tak 185 stránek A4 odshora až dolů.

Fajn – věřím, že mnoha lidem se tyto spolky, neziskovky, projekty mohou zdát sympatické a prospěšné. Ale pokud by někdo čirou náhodou pravdu chtěl podporovat třeba cestovní agenturu Lékařů bez hranic či Člověka v tísni, nechť tak učiní dobrovolně. Nikdo nikomu nebrání zadat trvalý příkaz a posílat jim ze svého vlastního účtu třeba milion měsíčně. Ale nechť to je volba každého jednotlivce a ne „moudrého“ státu, který rozhazuje peníze nás všech, neboli i lidí, co s tím nesouhlasí. Ale ono se to „vsákne“ že jo – my (stát – vláda) jsme přece chytřejší než plebs a víme sami lépe, co je pro vás dobré.

Stát zde není od toho, aby zadlužil obyvatelstvo ČR minimálně na 2 generace dopředu. Když peníze nemám, tak prostě začnu šetřit! Takto to funguje v každé rozumné rodině. Jen debil utíká za lichvářem a bere si „výhodné“ půjčky. Jak to končí víme. Finanční gramotnost neplatí jen na úrovni jednotlivce, ale i na úrovni státu. A tam by měla tím spíš! Nebo snad stát řídí nesvéprávná individua z nezačlenitelné komunity s IQ pod 70?

Svobodní třeba navrhují zrušit cca 30 naprosto nesmyslných státních úřadů jako např. Státní vinařský fond a další.

Absolutně nepopírám některé nutné služby, které by stát měl zajišťovat. Opravdu nejsem anarchokapitalista, který by tvrdil, že stát je zbytečný. Opravdu je celá řada oblastí, kde by stát měl mít hlavní (ale ne vždy výsadní) slovo – tak třeba:

– doprava, (ale trapných 200 km dálnice D1 opravujeme skoro 10 let – za tu dobu by kdykoliv jinde ve světě postavili pyramidu jak v Egyptě a ještě dálnici k ní)
– vymahatelnost práva, soudnictví (zde je role státu nezastupitelná, ale opravdu potřebujeme „doživotní“ soudce?)
– zajištění základní zdravotné péče (proč nepovolíme nadstandard?)
– vzdělávání (proč hážeme klacky pod nohy soukromému sektoru?)
– ostraha – armáda (proč nedokážeme plnit závazky, ke kterým jsme se vstupem do NATO zavázali?)
– ochrana kulturního dědictví (památky)
– vyplácení důchodů (proč zde již neproběhla dávno avízovaná reforma, která chtěla do důchodového systému nalít peníze z privatizací? Aha – ty prachy jsme prošustrovali – chápu).
……….. a celá řada dalších.

Ne, stát opravdu není zbytečný.

Stát se nás snaží takzvaně „srovnat do latě“. Vždy si najde někoho „špatného“ a ukáže na něj prstem. Nepodlehněme na to kývat na restriktivní zásahy státu vůči někomu, kdo nám osobně pije krev.

Nenechme si okrajovat naše svobody. Dalším v řadě se můžeme stát my sami.

Dám příklad: Motorkář nekuřák nadšeně vítá zákaz kouření v hospodách – jasně. On sám nekouří. A ani ho nenapadne obhajovat svobodu majitele hospody. Pak zde máme toho majitele hospody – navrhuje se omezit max. rychlost motorek na 60km/h (zatím jen Německo). Majiteli hospody to je jedno – on na motorce nejezdí. Jeho svobodu to neomezuje. Oba jsou krátkozrací – jde o svobody nás všech.

A tak si tady žijeme – „vrchnost“ nás zadlužuje na desetiletí dopředu, salámovou metodou se ukrajují svobody různým skupinám lidí (vždy je někdo pro), prachy lítají napravo nalevo, jsme rádi když nám EU postavila rozhlednu nebo nepoužívanou cyklostezku, nadšeně hýkáme nad tím, jak si podřezáváme v Evropě základní segment výroby – automotive – stanovováním nesmyslných kvót na emise, jásáme nad elektromobilitou, kterou vždy zaplatí někdo jiný a o které nevíme vůbec nic, mlaskáme si nad tím, jak nás VelkýBratr sleduje (už ne hotovost, jen karty), jsme děsně „refugees welcome“ – protože se nám to cpe do hlav a přece víme, že ty tisíce imigrantů nás zachrání před vymíráním, vůbec nás nezajímá, že Evropu vedou buď lidi, kteří nemají děti (Merklová, Macron) a kterým je tudíž budoucnost ukradená nebo lidi, kteří koukají jen na svůj zisk z dotací.

Opravdu nechci stát, který by mě držel za ručičku, utrácel moje prachy a říkal mi, co je pro mě nejlepší. Nechci EU, která by mému státu nařizovala výkony vysavačů a cpala kvóty imigrantů.

Jsem zastáncem sebevědomého Svobodného jednotlivce i státu. … Ale asi nás je málo. Moc lidí rádo omezí svobodu druhého, když mu to zrovna vyhovuje. Moc lidí se tetelí blahem, když zrovna on dostane dotaci na nový kotel, moc lidí nevidí souvislosti s tím, že na ty „dotace“ se někomu jinému ty peníze musí sebrat, moc lidí nevidí vícenáklady, které s každým euronesmyslem u nás vznikají (pověřenci, specialisté na GDPR, závádění energetických štítků apod.)

Jan Dočekal 

Zastupitel Prahy 6, místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: https://jandocekal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755455

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Jan Dočekal

Jan Dočekal

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31