Peníze vznikají v obci (včetně těch v městské pokladně), ale pak čím dál víc odtékají mimo obec. Vysycháme. Proto se již delší dobu zaobírám myšlenkami, jak v tomto pomoci městu a sami sobě, abychom si udrželi určitou základní obslužnost, základní životní vitalitu a nestali se mrtvým městem, kde bude pár bohatých firem a pak dav lidí na dávkách a příspěvcích.
Do těchto úvah jsem ještě přidal potíže s rozhodováním jednotlivců o veřejných prostředcích nás všech. Kdo se umí dostat k prameni, pohodlně pije, ostatní se musí hodně snažit o to samé.
Účinným nástrojem stability a podpory fungování ekonomiky města je lokální měna, která již v minulosti dostala z krize nejedno město. Většinou byl tento nástroj tak úspěšný, že musel být vyšším celkem zatlačen, aby mu nepřerostl přes hlavu a jeho kontrolu. My bychom mohli také spoustu svých problémů vyřešit nějakou formou lokální měny, např.:
- Přerozdělování části peněz na sport a kulturu
- Odlehčení od poplatků
- Příspěvek na péči o sebe a osobní rozvoj
- Rozumnější využití dotací tím, že je dáme do ruky všem, místo toho rozdělit haldu peněz mezi pár jedinců
- Přesun rozhodování z jedinců na většinu, kdy se každý sám za sebe rozhodne, co si zaslouží podporu a co ne
- Podstatně více svobody a naplnění očekávání každého z nás
- Každodenní možnost „hlasovat“ tím, že dávám prostředky tam, kam uznám za vhodné a tam to také podpořím
- Přirozená eliminace činností a aktivit, o které není reálně zájem a stojí jen peníze bez valného efektu
- Vznik nových služeb, za které bude možno platit jako např. taxi pro seniory a mladé rodiny, nebo všechny, pro které je zbytečné kupovat si auto na pár výjezdů ročně
Svobodní již úspěšně vyzkoušeli něco podobného na menším vzorku. Ten nástroj, který zavedli, byla Městská Poukázka nebo se jí občas říká také Daňová Vrácenka. Jak to funguje?
Část rozpočtu města, o kterém rozhodují radní, dali do ruky občanům. Vyčlenili částku z rozpočtu, v její výši vydali poukázky a rozdělili je stejným dílem mezi občany. Já bych šel o krůček dál a dával bych poukázky jen těm Hradečákům, kteří do systému někdy přispívali, ať už jako zaměstnanci nebo jako podnikatelé, tedy daňoví poplatníci. Pak je to forma vrácení části daně. Eliminuje Free Riders. Motivuje do pokladny města formou daní více přispívat a tím zvyšovat prosperitu města.
Za například 10 stokorunových poukázek si jejich držitelé mohou zaplatit různé služby od firem, které jsou do systému zařazeny a které mají sídlo a daní do Jindřichova Hradce. Protože ty pak zpět generují daně a plní městskou pokladnu. Roztáčí se multiplikační efekt. To motivuje firmy neutíkat se sídlem jinam, ale danit doma. Hraje se přeci o přízeň, zjednodušeně řekněme 20.000 x 1000 = 20 milionů korun v poukázkách. A to jen na začátek.
Mezi organizacemi a firmami zařazenými do systému by mohly být DDM, různé spolky, tělocvičny, fitness, masáže, kosmetika, kadeřníci, kurzy rozvoje, jazykové kurzy, sportovní kluby, péče o seniory, pomoc mladým rodinám atd. Nebo by bylo poukázky možné použít třeba na zaplacení poplatku za popelnice. Nebo na úhradu MHD ve městě místo toho, aby jedni politikem vyvolení voliči, jezdili zadarmo a ostatní to platili. Zde by platilo, že kdo jezdí a službu využívá, ten si za ni platí, byť formou zvýhodnění díky poukázkám.
Pokud by bylo zastupitelstvo, rada i celý aparát včetně odborníků na shánění dotací správně motivováno hospodařit maximálně efektivně, mohlo by se z rozpočtu vyčlenit i více. Jen na renovaci WC pod kaštany (které tam už nejsou), o které jsme psali zde, to může být třeba o 2 miliony více. A kolik takových zakázek je?
Hradečáci by se tím stali více takovými akcionáři města a více by jim záleželo na tom, jak efektivně je s jejich společnými prostředky zacházeno a kolik bude činit ta „poukázková dividenda“ jako podíl na úspěchu města. Kolik prostředků, o kterých by jinak rozhodovali jeden dva radní, budou moci sami rozdělit do svých rozvojových zálib nebo koníčků dětí, či věnovat nějaké zájmové skupině typu spolek přátel školy, hudby, kultury, životního prostředí, tenisu, létání, veslování, fitness atd.
Tento či podobný koncept lokální měny v historii pomohl překonat recesi a nastartovat prosperitu města např. v německém Schwanenkirkchenu, rakouském Worglu, nebo lze zmínit úspěšnou švýcarskou měnu WIR zaměřenou na obchodování v podnikatelském sektoru. Kromě USA a Velké Británie byl nejblíže poukázkám v našem pojetí kanadský systém LETS (Local Exchange and Trading System), který se v letech 1996 stal populárním nástrojem trvale udržitelného rozvoje měst.
Ale nemusíme chodit daleko. V Turčianských Teplicích systém vrácení části daně obyvatelům města v podobě poukázek již úspěšně praktikují několik let a předmětem politického boje není, zda systém používat či nikoli, ale jak moc peněz do systému dát. Zrušit už si ho nikdo netroufá. Uvažoval o něm i výrazně bohatší Trenčín, ale tam tuto snahu zhatily zákulisní zájmy.
Ono není se čemu divit, politici se neradi vzdávají kontroly nad takovou haldou peněz a raději v nich mají své ruce, než aby peníze rozdali do rukou občanů.
Pokud tedy chcete, aby město „pracovalo“ pro vás a vyplácelo vám zajímavé dividendy jako podíl na dobrém hospodaření, jehož součástí je i schopnost přelít dotace na všechny občany v podobě Městských Poukázek, kterými si budete moci zaplatit nejrůznější služby včetně třeba i taxi, které bude nejen pro seniory, ale třeba i pro mladé rodiny, když potřebují v dešti na prohlídku k lékaři nebo na víkendový nákup, pak nás maximálně podpořte.
Bude to vyžadovat velkou volební podporu, aby radní půjčili svůj klíč od pokladnice.
Jaroslav Chalupský,
přiznivec Svobodných a kandidát do zastupitelstva Jindřichova Hradce
Vyšlo na webu Hradec srdcem a rozumem Svobodní.
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
