„Věříme, že budeme v budoucnu úžeji spolupracovat, aby se podobné situace neopakovaly,“ vypeskovala ve svém berlínském sídle veřejně, a zároveň ukázkově eurokonstruktivně kancléřka Angela Merkelová nezvedenou premiérku Slovenské republiky Ivetu Radičovou.

Ta bláhová Slovenka si stále ještě myslí, že rozhodnutí svobodně zvoleného parlamentu a vlády, tedy politická demokracie, mají mít v Evropské unii rozhodující význam. Slovenská demokracie si totiž dovolila postavit se proti rozhodnutí členů eurozóny finančně sanovat řecký finanční bankrot.

Evropská unie je sice co do nabubřelých slov jakousi nejpokročilejší výspou a školou demokracie nejen v Evropě, ale právě tak pro celý širý svět. To ale platí jen do té chvíle, kdy si někdo troufale dovolí vzít ty řeči o svobodě a demokracii vážně. Irové by mohli vyprávět o svých opakovaných referendech, když si občané nejprve troufale dovolili nesouhlasit s Niceskou, a v r. 2008 s neméně posvátnou Lisabonskou smlouvou.

A nyní jsou na řadě Slováci. Donutit slovenský parlament hlasovat znovu, tentokrát lépe a radostněji, jak říkávali komunisté, a tak složit reparát z evropanské dospělosti, tedy z pokročilého evropského vědomí, jež ví, že demokracie je něco jako buržoazní přežitek, bude asi těžké. Takže se to již nesmí opakovat, jak pravila lapidárně po prusku paní kancléřka. To znamená, že místo svobody a demokracie je na místě „úžeji spolupracovat,“ což je do evropanského korektního jazyka přeložené staré německé „Maul halten, und weiter dienen,“ tedy v českém parafrázujícím překladu „Držet hubu a krok.“ Jak by řekl další Veleevreopan, někdejší francouzský prezident Jacques Chirac blahé paměti, paní Radičová, ale zejména slovenský parlament, opět propásli vhodnou příležitost mlčet.

Ostatně snaživý bruselsko-aktivistický novinář Luboš Palata to v Lidových novinách 27. srpna nelenil naivním slovenským demokratům v osobě premiérky Radičové vskutku rázně nandat za celou bruselskou vrchnost: „Buď se spokojí s tím, že bude jezdit napříště jen do Prahy, nebo chce mít nějakou pozici i v rámci Evropské unie a jezdit občas i do Bruselu, Berlína či Paříže.“

Ale není snad Evropa přeci jen něco mnohem důležitějšího, než to stále vyčpělejší, až zoufale unavující poručníkování osy Berlín-Brusel-Paříž?

Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných a kandidátem do Senátu v Praze 11